Ezechiel | 22.02.2008 01:01

Tentokrát jsme dostali na recenzi jednoho zástupce psychobilly vod...

Autor: Paesant

**Los Difuntos - Born And Raised In East L.A.**

Hellcat records, to je pojem, který se za dobu své existence protlačil i tou nejmenší štěrbinou ve hřbitovní zdi, stejně jako otvory v kanále ulice pamatující starou vlnu punkové expanze. Tentokrát nám přináší s datem 4. února desku poměrně nového objevu na psychobilly/rockabilly/punk scéně, kterou je skupina tradičně tématicky laděného názvu - Los Difuntos. A proč že tématického? Pokud je pro vás jako pro mne španělština onou (ne)známou, stejně řečenou vesnicí, stačí sáhnout do nejprostšího slovníku. Zjistíte, že název pochází z oblíbeného svátku všech psychobilly nadšenců - Památky zesnulých "Dia de los Defuntos".

Pojmenování samotné desky "Born And Raised in East L.A." je pak ještě větší indicií, aby si fanoušci udělali představu o nádechu jejich hudby - tedy silné ovlivnění domácí drsnou pouliční atmosférou západního pobřeží. Pokud už jste jednou návykově přičichli ke kapelám pod záštitou Hellcat records (Rancid, Necromantix či Horrorpops), Los Defuntos pro vás budou perfektní syntézou typické západní fůze punkové syrovosti, halloweenské nadsázky a "reggae roots".

Album otevírá minutové instrumentální intro "Rice of the Deceased" a se stručností a úderností, za kterou by se Ramones nemuseli stydět, vás pěkně naladí v typickém psychobilly hopsavém tempu střihaném tvrdšími až neopunkovými kytarovými riffy. Jakmile zazní první hrábnutí do strun Christiana T., každý milovník rychlých amerických bouráků odstartovaných náležitě obnaženými HotRod děvčaty už ví, že si zde přijde na své. Druhá skladba "Lucy" se nese v podobném rytmu s lahodně pleskajícím kontrabasem, ale už se nám tu přidávají ostřejší zkreslené kytary a frontmanův zpěv podpořený typicky punkovými "ooou" back-vokály v refrénu. Zatímco první vokál se dá označit za čistější polohu charakteristickou novodobého punkrocku, ve slokách občas nechybí ani ten správně chraptivý a syrový "alko-punx" zpěv. Nějaké to kytarové sólo, chytlavý refrén "Lucy, Lucy..." a konec. "Story Of Leon´s Downfall" začíná baladickým country vybrnkáváním, které vygraduje chytlavým riffem, což celé není nepodobné postupům, jaké užívají například Green Day na starších deskách.

Následuje "Now I´m gone", která se překvapivě nese v podobném "cowpunkovém" duchu. Pátá "You don´t Know Me" je naopak od začátku do konce na pravém místě desky vzpruhou v ostřejším tempu, k tomu padne několik pěkně vypíchnutých vulgarismů, za které by se žádný ostřílený kovboj nemusel stydět, čímž je energetičnost skladby jen podpořena. Po našlapané pecce přichází poklidné vybrnkávání na nezkreslenou kytaru, jakoby hlubší a vzdálenější zvuk bicích v pomalém tempu. Ale Los Difuntos nás ještě u šesté skladby "Dirge" nenechají odpočinout, protože i ona zanedlouho vygraduje v příjemný a'la "ženu si to takhle v káře vyprahlou krajinou a míjím prostřílenou ceduli Welcome to California" rockabilly song.

Se stejně poetickým vybrnkáváním se nakonec vytasí i instrumentální skladba (druhá nejdelší na albu) systematicky umístěná ve středu. "Poseur John" je další skladba načichlá "cowstylem" se s zdůrazněnými distorzovanými kytarovými riffy, tak aby nám bylo opravdu jasné, že Johny je skutečně jenom pozér. Osmá skladba "Memories" je najednou skokem více než načichlým vývojem punkrocku v průběhu 90. let. Na začátku cítíme téměř až skatepunkový nástup, na zbytku skladby pak jasně pozorujeme vliv kolegů z Rancid, jejichž silnou inspiraci Los Difuntos otevřeně přiznávají a není tomu divu. Praskavý zvuk gramofonu a další "rockabilly-vibrapáka" hrábnutí do strun - píseň "Shining". Znovu přichází pomalejší hitovka s refrénem "I saw her shining", který působí jako jeden z nejzapamatovatelnějších hned po prvním poslechu. A nebyli bychom ve slunné Kalifornii a pod vydavatelstvím Hellcat, kdyby desátá skladba v pořadí nepřinesla nádech ska, který tak trochu očekáváme už od vložení CD do přehrávače. V příjemném poměru s rychlejším uřvanějším refrénem se nám dostane pohodových ska riffů, typický kopák-hi hat-virbl-hi hat rytmus, a i na ty dechy samozřejmě dojde. Zpěv se nápadně přibližuje již zmiňovaným Rancid, ale to se rozhodně nedá Los Difuntos vyčítat.

Poslední a nejdelší píseň nese název odvíjející se přímo od desky "Born, Raised, Passed Away (In East LA)". Znovu se ocitáme díky westernovsky poetické kytaře jakoby v jedné ze scén starého dobrého Deadmana, ale dlouho nás nenechají čekat a svižnější tempo nás přesune rovnou do ulic L.A. plných kriminálních živlů. Krátce před pátou minutou skladby nás naposledy nakopne onen známý psychobilly hopsavý pleskot kontrabasu a bicích a pak s dozvukem kytar nám fantaskní obraz onoho města na západním pobřeží mizí za západu slunce.

Nečekejte Necromantix, nečekejte Rancid a poté vám bude deska těchto čtyřech chlapíků odrostlých "In East L.A." velmi příjemným poslechem ve vašem halloweensky westernovském rozpoložení.

**Složení:**
C.T. (Spooks) - Guitar, Lead Vocals
Mike Seconds - Guitar, Backing Vocals
David "El Perro" - Drums, Backing Vocals
Sir Worry Shredder - Upright Bass, Backing Vocals

Hodnocení: 85%