martti | 28.12.2017 16:25

Co nového u harshelektronických přísňáků? Martti vám to poví...

Grendel - Age Of The Disposable Body
Vydal: Infacted Recordings,

V roce 2007, kdy Grendel vydali zásadní desku "Harsh Generation", jsem si na nich docela nehorázně ujížděl. Nicméně na to, že si na následující album "Timevawe Zero" museli Grendel fans počkat celých pět let, mnoho nového nenabídlo. Nová deska je však, myslím, značně odlišná od „starých známých Grendel“ a je tedy třeba podívat se na to, v čem konkrétně.

Na začátek si dovolím menší spoiler ještě před tím, než se na některé elementy alba zaměřím podrobněji. Nová náhrávka svou koncepcí moc nedává smysl, pokud znáte jen plnohodnotná alba, tedy "Harsh Generation" a "Timevawe Zero". Avšak smysl dává, pokud vzpomeneme ještě EP z roku 2009 "Chemicals and Circuitry", které je oproti "Harsh Generation" založeno z velké části na klasických čistých vokálech, i když tehdy jelo stále zejména v kolejích electro-industrialu stejně jako o dva roky starší "Harsh Generation". Na "Chemicals and Circuitry" je tedy třeba hledat základy „dnešních“ Grendel, kteří i když se svou novinkou ze všech sil snaží být v žánru značně netradiční, servírují jako první věc intro „Magnum Opus“. Řádně pompézní, jak se na takové intro sluší a patří, ale jinak moc nemá smysl se k němu vyjadřovat – snad jen že už zde si lze povšimnout, že co do nástrojů bude toto album velmi, velmi různorodé.

Pořádně se album rozjíždí až s dvojkou v podobě „Severed Nations“ s nezvykle jemnými (i když trochu zkreslenými) vokály. A sólo na saxofon u Grendel? Tak to je vážně pecka. Syrovost a přímočarost "Harsh Generation" je sice ta tam, nicméně netřeba smutnit, poněvadž následuje Necro-Facility-like song „Hex It“ – svižná pecka, která vás raz dva přenese na elektro párty někam do Göteborgu a zase zpět. Vlastně ne zpět, nýbrž ještě o kus dál na jih. Začíná totiž trojka „Fall Like Rome“. Teprve tady to zní, řekne si asi nejeden posluchač, jako staří dobří Grendel (vybaví se mi třeba „Remnants“). Čili EBM basová linka, co vás zvedne ze židle a nažene bez váhání na taneční parket, jen ty lehce operní povzdechy do toho bpm…to už je té progrese trochu moc.

První tóny následující „Flux“, cosi lehounce středověkého, budí v posluchači rozpaky, zda se mu tam v přehrávači náhodou nenačetli Tanzwut, nicméně po chvíli původní obavy střídá zklidnění a poté dokonce absolutní nadšení – opět až skoro křišťálově čisté vokály jako v úvodních věcech na albu, trochu pomalejší a vážnější tempo, nicméně co do atmosféry asi nejsilnější věc na desce – JD Tucker tady ze sebe dostává opravdu to nejlepší, co jsem od něj kdy slyšel.

I toto album má, jak asi tušíte, svoje slabší stránky – mezi ně bude patřit až boybandovsky popová „Far Away“, kde to moc nezachraňují ani velmi svižné bicí, ani líbivé synťáky, a taky titulní „Age Of The Disposable Body“, což se nerozpakuju označit jako ploužák. Ihned po popíku je tady však zase kvalitní vypalovačka s názvem „Scorn“ – jako bych si pustil něco staršího od And One. V podobném duchu jako předchozí věc se nese i „Dead Inside“ – až na to, že vokály se zase vracejí k „pure“ provedení a svou naléhavostí opět připomínají extra svižnou verzi Necro Facility. V této souvislosti je zajímavé, jak je „Dead Inside“ oproti jiným songům na albu výrazně méně melodická, což – bráno z hlediska skladby songů na albu – je dobrý nápad, jelikož to alespoň posluchače nutí udržet pozornost.

Album jako takové zakončuje pompézní, atmosférické, čistě instrumentální outro „Zero Hour“, které na rozdíl od intra rozhodně doporučuji nepřepínat. Nicméně zábava ani zdaleka nekončí, jelikož v záloze čeká čtrnáct remixů různých stylů a žánrů – za pozornost jistě stojí Ludovico Technique a jejich zlověstnější a výrazně hutnější verze skladby „Severed Nations“, což je v zajímavém kontrastu např. vůči tomu, jak dopadla po náběhu Solar Fake skladba skladeb „Flux“ – a žádný strach, špatně to nedopadlo.

Výrazným prvkem přispívajícím k melodičnosti alba jsou určitě vokály tak čisté, jak na to u Grendel nejsme zvyklí. Dá se říct, že na rozdíl od předchozích alb je tohle opravdu deska založená na vokálech. Zlí jazykové by snad mohli tvrdit, že „prostě vyměkli“, ale mě se to (možná trochu kupodivu) líbí. Za zmínku ještě bezpochyby stojí velmi umně odvedené kytarové řemeslo – ač žádná z věcí na albu není na tomto nástroji vyloženě postavena, tak kytara nenásilně dotváří atmosféru většiny skladeb.

I když byste tedy radši jen ten klasický grendelovský nářez, měli byste dát šanci této pestré paletě post-industriálních zvuků a melodií, které jsou podpořeny i promyšlenými texty o krizi současné Evropy, zejména Brexitu apod., což asi nejednoho trkne už s názvem písně „Fall Like Rome“. Grendel sice na úpadek společnosti poukazovali i na předchozích nahrávkách, ale činili tak dosti obecně – obrat ke konkrétním tématům je teď o to evidentnější.

Deska sice jako celek působí možná až příliš decentně a uhlazeně, nikoliv buřičsky či rebelsky jako "Harsh Generation", ale na druhou stranu je posluchačský zážitek nadstandardní.

Hodnocení: 80%

Tracklist:

CD1:

01 Magnum Opus
02 Severed Nations
03 Hex It
04 Fall Like Rome
05 Flux
06 Far Away (Feat. The.Invalid)
07 AOTDB
08 Scorn
09 Dead Inside
10 Zero Hour