empty | 04.02.2011 08:11

Brightonská trojka Esben And The Witch připravila k vydání ostře sledovaný debut "Violet Cries". Post punková deska nese očekávání v podobě nominace BBC „Sound of 2011“. Zklamala trojice novou deskou redaktory-navrhovatele, nebo potvrdila jejich čich na přicházející talenty? To se v následující recenzi pokusí zodpovědět Pavel Zelinka.

Esben And The Witch - Violet Cries
Vydal: Matador records, distribuce v ČR Panther

Post punk je stále živý. Po nablýskaných stadiónových následovnících Iana Curtise á la Franz Ferdinand nebo White Lies a cold wave úkroku do synthy bahna se pozornosti dostává kapelám, které dolují nuggety z těch nešpinavějších postpunkových děr. Na světě se čerstvě producírují The Soft Moon nebo Kordan a teď tu máme trojku Esben And The Witch, která do zanedbaných rockových stok vhání reflektory médií a uvěřitelně přesvědčuje všechny okolo, že i tento underground má svůj půvab.

Z českého pohledu to vypadá jako geniální tah – vypustit nové post punkové album vprostřed největších mrazů. Ve skutečnosti to byla další z mnoha drobných náhod, která anglické trojici hrála do karet, kdy největší z nich byla nominace BBC „Sound of 2011“. Čím to, že ze záplavy post punkových následovníků odkazu Suicide, Siouxsie and the Banshees nebo raných Swans vypadávají Esben And The Witch tak výrazně z řady? Odpověď nám částečně dává debut "Violet Cries", který hanbu triu z Brightonu rozhodně neudělal.

Esben & The Witch - Warpath

Esben and The Witch vychází na "Violet Cries" z typických post punkových atributů: zahalených řeřavých kytar, robustní base, vokálech, které se ozvěnou jakoby proplétají neznámým rozsáhlým labyrintem. Celý ten konglomerát je napuštěn atmosférickou směsicí vzdoru, melancholie a elegance, která je viděna optikou rockového vyděděnce-aristokrata. Romantická představa? Spíše existenciální potřeba, kterou Rachel Davies, Daniel Copeman a Thomas Fisher dokáží uvěřitelně zprostředkovat. Ba co víc, neustálý pocit zimy zalezlé hluboko pod nehty dokáží občerstvit netradičním užitím automatického bubeníka, který konečně u této hudby nezní jako vypůjčený od otce, který na začátku 80. let také chvíli propadnul novovlnnému muzikantskému snu.

"Violet Cries" je popová deska, pečlivě ukrytá za zaprášenou oponou zrušeného biografu z první republiky. Je pravdou, že bez mocné mediální tlačenky by zřejmě zůstala senzací fanoušků Drop Dead Festivalu a spol., přesto si přes protekci uchovává vzdorovitý postoj a starosvětskou hrdost. Ne nadarmo jí časopis New Musical Express nazval deskou „s nešablonovitým gotickým vyzněním“. Esben and The Witch, i když sbírají vavříny na všech frontách, stále jsou, po dvou letech činnosti, na začátku své cesty. Tedy alespoň doufám. Snad nebude zasloužený úspěch jejich prvotiny příliš velkým soustem, na které, jako mnoho dalších muzikantů, nedokáží v budoucnu navázat.

Hodnocení: 85%