Pavel Zelinka | 14.06.2017 19:45

Na tuhle chvíli čekali stovky fanoušků z celé České republiky i Slovenska. Naše redakce se dostala na místo až po předskakujících Ωhm, pojďme tedy rovnou na to hlavní...

Znovu vyprodali pražský Lucerna Music Bar a čekali, s čím se Nivek Ogre, Cevin Key a spol., tedy Skinny Puppy tentokrát vytasí. Název turné „Down the SocioPath Tour“ jasně evokoval scénář koncertů ze severoamerického kontinentu v roce 2015. To znamená důraz na kytary hostujícího Matthewa Setzera (jinak též London After Midnight) a tudíž hudebně na nejrockovější desky kapely – „The Process“ a „Rabies“. A první polovina koncertu byla vpravdě výrazně industriálně rocková. Blýskl se nejen kytarista Matthew, ale též stálý bubeník Justin Bennett (především v komplikované "Fascist Jock Itch").

Výborný zvuk celou dobu obstarával zpoza mixážního pultu stálý spolupracovník kapely Ken Marschall. Dokonce tak, že původně skeptický Raveboy ke konci setu nadšeně vykřikoval, že Nivekovi je dnes rozumět líp než na deskách. Jinak dominantní elektronika ustupovala v první polovině výrazně do pozadí. Teprve s nástupem ikonické "Worlock" (tehdy největší fanynka kapely v ČR zrovna přivedla na svět svého potomka) ustupuje kytara do pozadí, a vlády se ujímá přímočařejší elektronika.

Natěšené publikum přidává na intenzitě odezvy a vše korunuje "Assimilate", závěrečná položka základního setu kapely. Dlouhé čekání (víte, co všechno ze sebe Nivek musel smýt?) a pak ještě dvojitý přídavek, přičemž stejně jako koncertně raritní "Killing Game", tak i "Candle" s výraznou akustickou kytarou uzavřela čtvrté vystoupení „vychrtlých štěňat“ v České republice.

Teď ještě k vizuální stránce koncertu. Jen málokterá kapela z osmdesátých let si tak potrpěla na vizuální stránku svých vystoupení. Kanadská EBM stálice Skinny Puppy je v tomto směru výjimečná a výraznými divadelními prvky ozdobila i aktuální evropskou část turné. Tentokrát nedošlo na žádné bahno nebo stínové hry, zpěvák Nivek Ogre se tentokrát stal předmětem útoku škodlivých látek, které mu jakýsi ďábel vpravoval do těla po celou dobu vystoupení.

Umělá krev a jakási těžko identifikovatelná světélkující mazlavá hmota postupně proměňovala původně čistě bílý Nivekův hábit v klasicky zaneřáděný oblek, který frontman vyměnil na přídavek za civilnější oblečení. Škoda jen, že prostory Lucerna Music Baru, kde se koncert odehrával, znemožnily umístění instalace velké pyramidy, která slouží nejen jako nezvyklý vizuální prvek show, ale také jako projekční plátno. Proto psychedelicky zkroucené projekce, které v 2D podobě mohly fanoušky zklamat.

Nasazení čtveřice bylo příkladné a velmi oddané publikum si evidentně užívalo, že má možnost zažít koncert kanadské industriální legendy po tak dlouhé době v Praze. Hodinu a půl dlouhé představení jasně ukázalo současným žánrovým následovníkům, na čem musí nejvíce zapracovat – na hudební i vizuální originalitě. Vynikající zvuk v Lucerna Music Baru pak jasně naznačil, že občasné zvukově nepovedené koncerty nejsou na vině místní aparatury, ale nezvládnutí atypického prostoru zvukaři kapel.