Jak loňský rok viděli zástupci spolků jako The Exploding Boy, Der Blaue Reiter, undertheskin, Aeon Sable, Dear Deer nebo PAST? Přečtěte si jejich největší hudební potěšení roku (1.), nejsilnější koncert (2.), největší zklamání (3.) i očekávání pro rok příští (4.).

Sjöblom (Sjöblom, The Exploding Boy):

1) Musím říct, že Bowieho „Blackstar“. Poslouchám to celý rok, klipy jsem viděl tisíckrát a vlastně to byla jedna z věcí, která způsobila, že jsem začal chtít udělat si sólové album.

2) Kai Martin & Stick (staré švédské kapely) a The Cure. Oboje ve Stockholmu.

3) Veškerá ta příšerná muzika, kterou hrajou na Švédském národním radiu. To se musí změnit!!!

4) U ostatních kapel nemám vlastně žádná očekávání. Uvidíme, jestli vyjde něco dobrého. Moje projekty: vydat pár dalších skladeb se Sjöblom i The Exploding Boy a s oběma kapelami hrát na festivalech.


Ia Bjärgö (Arcana, Der Blaue Reiter…):

1) Moc nové hudby neposlouchám. Patřím mezi ty „posluchače staré hudby“. Ale jedno album, které jsem poslouchala hodně, je „Blackstar“ Davida Bowieho.

2) Hm, neviděla jsem žádné koncerty kromě vystoupení spřátelených projektů na festivalech, kde jsme hráli. Ale pro mne to musí být Endless Asylum v Rotterdamu. Fantastické vystoupení a úžasná hudba.

3) To nemůžu říct, pardon!

4) Skvělé festivaly, doufejme, že práce na novém albu Der Blaue Reiter. A těším se, až budu mít v rukou novou desku Petera Bjärga. Podle mého mínění je to nejlepší hudba, co kdy vznikla!

Nino Sable (Aeon Sable):

1) Pravdou o roce 2016 je – a úplně pochopím, pokud to nebudete chtít zveřejnit – že mne dost zklamal. Doufám, že rok 2017 bude skvělý. Dokonce i s Trumpem jako prezidentem. Loni jsem neobjevil nic výjimečného. Určitě se objevily dobré desky, ale nic, co bych mohl doopravdy zmínit jako zajímavou nahrávku.

2) Vždycky jsem se soustředil na budoucnost, takže jsem moc koncertů neviděl. Ale Agent Side Grinder na Nocturnal Culture Night byli skvělí.

3) Žádné zklamání nebylo – nic jsem nečekal.

4) Ani tady nic nečekám. Roku 2017, překvap mě!
 

Claudine (Dear Deer):

1) David Bowie „Blackstar“. Jasně, spousta lidí vám dá tuhle odpověď, ale je důležité vědět proč. Bowie byl myslitel, nebyl tím, kdo prostě následuje vlnu. Vytvořil a předal nový materiál, na kterém pracovaly různé generace kapel. Svým posledním albem nám něco dal naposledy. Je to konec jedné éry a to je třeba oslavovat (i když pořád brečím, když si tuhle desku pustím ). 

Iggy Pop „Post Pop Depression“. Už je to dlouho, co jsem se takhle zamilovala do nějakého Iggyho alba. Ano, musíme se dostat pryč z popu (a ano, jsme v něm, i když si to neuvědomujeme). Tahle deska je pro mne ozvukem „Blackstar“. Jejich poselství jsou opravdu silná. Jsou stejně tak koncem, jako novým místem pro to, co se bude dít po nich. Dokonce i když už jsme tu měli před pár lety novou hudební revoluci s kapelami, které míchaly rap a noise, jako třeba Death Grips.

Heimat „Heimat“. To je pro mne něco velmi nového. Objevila jsem úžasný hlas Armelle a bláznivou práci Oliviera a i když nenávidím ten výraz, je to ohromně „čerstvé“. Je to hudba pro gladiátory.
 

2) Headwar! Bezpochyby. Taková ohromná síla a upřímnost – byla jsem uchvácena. Zejména vystoupením Claire Gapenne. Bylo to úžasné.

3) Nemám žádná očekávání, takže žádné zklamání.

4) Chci revoluci. Spoustu hudebních žánrů vytváří falešný dojem, že jsou naživu. Nezajímavé karikatury. Ukažme jim, že se můžou dít nové věci! Zdá se, že to bude hodně práce .

Void (undertheskin, Deathcamp Project):

1) Myslím, že rok 2016 byl dobrý hudební ročník. Protože jsem strávil hodně času řízením auta, pokoušel jsem se tyhle okamžiky využít poslechem hudby – staré i nové. Desky, které zaujaly mou pozornost, jsou třeba: Rendez-Vous „Distance“, The Doctors „Unterwelt“, Soviet Soviet „Endless“, Alles „Culture“. I The Mission se vrátili s velmi slušným albem. Nicméně deska, která mi ukradla srdce, je Trentemoller „Fixion“.

2) Myslím, že to byli Massive Attack.

3) Těch moc nebylo. Kvůli mému neustálému nedostatku času jsem se soustředil na dobré a velmi dobré desky. Na druhou stranu, největším hudebním zklamáním byla ztráta několika skvělých, ikonických muzikantů a umělců. V tomhle smyslu to byl fakt podělaný rok…

4) Moc rád bych dodělal nové album undertheskin. Brzy začneme také s několika evropskými koncerty a festivali, takže doufám, že věci půjdou správným směrem. A taky doufám, že celé to nové postpunkové hnutí neztratí svůj dopad a dostaneme se tak v příštím roce k poslechu hromady dobré muziky.

Darek (PAST)

1) V průběhu celého roku jsem poslouchal hromadu rozmanité hudby. Ale nenašel jsem něco tak dobrého jako byla deska „Deeper“, kterou The Soft Moon vydali roku 2015. Nicméně pár alb mi v paměti zůstalo. Třeba „Endless“ od Soviet Soviet, u kterých oceňuji jejich uměleckou stálost a skvělý zvuk basy. Podobně se mi líbily počiny Frustration „Empire of Shame“, Soft Kill „Chock“ a All Your Sisters „Uncomfortable Skin“. Nejlepší a nejzajímavější nahrávkou roku 2016 je ale pro mne „Adore Life“ od Savages. Ukazuje, že je tu stále velká poptávka po důležité a chytré hudbě.

2) Pamatuju si dvě živá vystoupení. Frustration v malém klubu ve Varšavě – intimní, ale plné energie. A pak jednu obří show pro 20 000 lidí – The Cure v Lodzi. Spousta lidí řeklo, že to byl ten vůbec nejlepší koncert The Cure. Skoro 3 hodiny hraní, 3 přídavky, skvělý zvuk a monumentální osmiminutová verze „The Forest“. Pro mě to bylo stejně jedinečné, jako když jsem je viděl před 29 lety ve Stockholmu. A další dva fakt dobré koncerty roku 2016 byli PiL a New Model Army. Ale The Cure byli nejlepší.

3) Odchod Davida Bowieho. Vždycky, když na něj myslím, ho mám před očima na začátku filmu „The Hunger“ s tou skvělou skladbou od Bauhaus.

4) Každý rok čekám to samé – obrovské, nevyčerpatelné množství dobré nezávislé hudby! 

mohlo by vás také zajímat