Vítězná cesta VNV Nation

V Bratislavě a v Praze brzy zahrají oblíbení VNV Nation. Jaká byla jejich cesta až na vrchol elektronické scény?


První pěvecké vystoupení Ronana Harrise si užili v jedné z dublinských porodnic 14. června 1967. Irský chlapík si bryndal kaši po bradě už tři roky, když se 10. května v anglickém Essexu rozeřval i Mark Jackson. Tou dobou jim bylo nejspíš ještě úplně fuk, že se jejich cesty jednou protnou a dají světu jeden z největších pojmů EBM scény.

V roce 1988 se mladý Ronánek vydal na zkušenou a raneček si rozbalil v Londýně. O dva roky později začal nahrávat hudbu pod logem VNV Nation. Proč VNV? Jako „victory not vengeance“, tedy „vítězství, ne pomsta“. Tak vznikly nahrávky „Body Pulse“ a „Strength of Youth“, které však zmizely v propasti času a dnes je nevlastní ani Harris sám. Ještě v roce 1990 však pokračuje mladý elektronik do Toronta.

 


Kanada mu mimo jiné přinesla příležitost zahrát si v koncertní sestavě legendárních Nitzer Ebb, což mladému muzikantovi rozhodně muselo přidat chuti na tvorbu vlastního materiálu. Však také po návratu do Londýna jeden z jeho samplerových příspěvků vyvolal zájem labelu Discordia a v červenci 1995 tak mohl vyjít debut VNV Nation „Advance and Follow“. Od začátku byl koncept inspirován střetem moderní a tradiční evropské kultury, v němž nesnadno koexistuje mytologie s technologiemi. Texty tedy čerpají z filozofie, náboženství, literatury, umění, politiky a různých forem symboliky, i když VNV Nation neobhajuje ani nepropaguje žádnou ideologii.

Sám Harris označuje debut spíš za sbírku různých starších demonahrávek. Ta se v roce 2001 dočkala znovunahrání a vydání pod názvem „Advance and Follow 2.0“. Tady jsou jako bonus mimo jiné i dva covery Front 242. Opravdovým aktuálním zachycením momentální formy tak byl následující disk „Praise the Fallen“ z roku 1998. Na něm už s Ronanem samozřejmě řádí v plném nasazení softwarový vývojář, internetový programátor, webdesigner CompuServe, MSN a Microsoftu i chovatel tarantulí v jedné osobě – Mark. Ten dosud hrál na bicí a klávesy u Manzero (nezaměňovat s tuzemskou Mušnulou) a zpíval u Faith Regime.

 


Mimo kapelu tou dobou stíhá Ronan psát pro magazín Side-Line, jemuž v roce 1999 dokonce dělal webmastera. Opravdovým průlomem pro VNV Nation bylo v témže roce třetí CD „Empires“. Deska je ceněna kritikou, umisťuje se v žebříčcích a hlavně přináší komerční úspěch a hitové singly „Darkangel“ a „Standing“. Přitom deska vznikla na jediném synťáku (populární Access Virus) a na dvou nepříliš kvalitních samplerech.

O tři roky později a po druhé pod značkou Dependent vydávají Ronan a Mark „Futureperfect“ a definitivně se prokopávají do první ligy elektroscény. Absorbují trancové prvky, nebojí se klasických nástrojů a celé je to větší, bombastičtější a majestátnější. Právě touhle dobou vlastně vzniká termín futurepop a rodí se třeba megahit „Beloved“. 
 

 
Zvukově dvojice na předchozí nahrávku navázala v roce 2005 na „Matter + Form“. Tohle období se dá myslím bez přehánění označit zlatým věkem VNV Nation. Svědčí o tom tepající „Chrome“, rozjásaná „Arena“, přemýšlivá „Endless Skies“ i asi nejprofláklejší chytlavá hitovka „Perpetual“, která patří mezi největší elektronické klenoty a jistoty tanečních parketů. Ani o dva roky mladší deska „Judgement“ nepřinesla čertvíjaký progres, ale podařilo se jí zachovat úroveň a fandové se dočkali jak klasické balady v podobě oblíbené „Illusion“, tak taneční hitovky „The Farthest Star“. 

„Of Faith, Power and Glory“ pod dohledem sochy vojáka se pro mne stala jakýmsi završením veleúspěšné etapy a zúročením všech předchozích zkušeností dvojice. Songy jsou o něco pestřejší a zapamatovatelnější a přitom mají stále enormní sílu. Viz nekompromisní „Sentinel“, klavírem protkaná „Tomorrow Never Comes“ nebo absolutně pozitivní „Where There is Light“ v samém závěru. Logicky musel přijít nějaký svěží vítr. „Automatic“ v roce 2011 přinesl nejen netradiční „falloutovský“ design, ale i snahu hrát si se zvukem, který není tolik monstrózní a bombastický, jako tomu bylo na předchozích nahrávkách. Žádná velká revoluce to ale není, za což jsou oddaní fanoušci nakonec nejspíš rádi.
 
 


O rok později si VNV Nation vyzkoušeli spolupráci se symfonickým orchestrem na dnes už tradiční lipské slavnosti Gothic Meets Klassik. Ony právě jejich monumentální kousky si o nějakou dramatizaci vlastně i říkaly. Následuje další řadovka „Transnational“. Ta jde ve stopách svého předchůdce – jak layoutem bookletu, tak zvukem. Nedá se o ní říct, že by byla nejvýraznějším bodem v diskografii kapely, ale i tak si udržuje vysokou úroveň. Jak moc se „víenvíčkám“ zalíbilo ve fráčku, dokazuje album „Resonance - Music for Orchestra vol. 1“ z minulého roku, na kterém s kapelou spolupracoval babelsbergský filmový orchestr.   

Ať už se s chutí necháváte opájet klenutostí kompozic momentálně hamburské kapely VNV Nation, nebo si je raději užijete na tanečním parketu, jejich výsadní postavení na elektronické scéně už jim nikdo nevyfoukne. Jejich současnou koncertní formu si navíc můžete užít 19. dubna v bratislavském Randalu a o den později v pražském Futuru. To Ronan s Markem dodatečně oslaví dvacet let fungování a u toho přeci musíte být... 

 
 

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

V Brně?
Zmýlená neplatí! To je tak, když se člověku smíchá víc akcí v hlavě, díky za upozornění a velký pardon;) Do Brna nejezděte - aspoň kvůli VNV Nation ne:)
V sobotu ve Varšavě byli ve skvělé formě.

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.