Když se dožije dvaceti let člověk, měl by mít teoreticky už i nějaký rozum. Když se však dvou desítek járů dočká hudební festival, jedná se o věk úctyhodný. Člověk potom zákonitě očekává jistou úroveň a vyspělost. Právě tohoto pěkného výročí se dočkala bolkowská Castle Party letos a protože početná česká výprava chybět nemohla ani tentokrát, měli jsme zjistit, jak pořadatelům pomohly zkušenosti a nakolik dokážou uspokojit všechny tužby návštěvníků, na vlastní (většinou spálené) kůže.
čtvrtek 17.7.2014
Říká se, že začátky bývají těžké. Tohle pořekadlo platí beze zbytku už tradičně i pro prodloužený víkend účastníků autobusového zájezdu, který pravidelně sváží bubáky z naší země až k brance oblíbeného kempu, který se na příští dny stává azylem exotů všeho druhu. Letos se naše černá skupinka, která měla tradiční sraz na Hlavním nádraží města pražského, promíchala s další tuze půvabnou výpravou, směřující na trutnovský Obscene Extreme. Tahle kooperace ve vlaku, který nesl příznačné jméno Rozkoš, nesla své ovoce. Hlavní zábavou se samozřejmě stala okamžitá ochutnávka a následná likvidace alkoholických nápojů všech barev a vyznání. Hlavní je všechno řádně smíchat, aby člověk přežil následnou cestu autobusem z Trutnova. Osobně se mi díky této anabázi vytratil průchod kasou kempu, ale u stavění stanu již jsem minimálně mlhavě přítomen byl.
Phosgene Girls - Morning Sun (Castle Party 2014)
Opět se podařily zabrat tradiční parcely u bazénu a po nějakém tom zmáčení se chlorovou (nohy) i ohnivou (huby) vodou byl akorát tak čas, nazout sváteční pantoflíčky a vyrazit do kostela, kde měli přednést davu své poselství první zástupci české zástavy – Phosgene Girls. Bílé logo na černém podloží napovídá, že se našinci již chystají k výkonu a o pár chvil později do toho skutečně praští. Čtveřice hudebníků se pokouší rozvlnit prostory kostela a vcelku se jí to daří. Ženské části u mikrofonu převážně úsměvy a vlněním, pánské zase přesvědčivým projevem. Osobně mi vadilo snad jen to, že se hrálo nějak moc potichu a že občas byly mizerně slyšitelné vokály křehčí polovičky pěveckého dua. Po koncertě se dozvídáme, že ani na pódiu toho příliš slyšet nebylo a na dané podmínky je nutno říct, že se jednalo o rozjezd příjemný a sympatický.
Chvályhodnou změnou proti minulému ročníku bylo zrušení nutnosti platit v kostele zvláštní vstupné. O něco méně promyšlený je fakt, že žetony na pivo v kostele neplatí na hradě a naopak. O tom, že se kupují zvlášť žetony na pivo, vodu, colu a tak dále, se už raději ani nezmiňovat.
Splendor - Fake (Castle Party 2014)
Piast už je v kelímku, tak se podívejme na domácí krasomily Splendor. Ti si zopákli loňskou účast a předvedli to, co se od nich dalo čekat. Show hlavně pro děvčata a mládence s poněkud jiným zaměřením, než tomu u většiny mládenců bývá. Bart začíná s rohatou škraboškou a rukou mezi nohama elektronicky rockovou jízdu s mansonovsky zlobivým puncem. Časem se mimo jeho zpěvu dostává ke slovu i tlampač a nechybí ani atmosféru podtrhující projekce. Nezbývá snad než dodat, že to klukům slušelo! Prcháme před kostel na pokec s Phosgene Girls.
Následně naše kroky míří do klubu Sorento. Tam roztočil svůj DJský set náš redakční kolega a můj víkendový spolunocležník DJ Samgarr. V koutku za pletivem se mu dařilo víc než dobře a brzy roztančil mimo českou klaku i zbylé osazenstvo příjemně poloplného baru. Atrakcí se samozřejmě stala tyč stojící na parketu. Některé alkokreace stály opravdu za to. Nemilým experimentem se následně stala kultovní oříšková Soplica s ledem. Ble.
Golden Apes - Heart´s Corrosion (Castle Party 2014)
Poslední kapelou čtvrtečního zahřívacího kola (zahřívací bylo doslova a do písmene) byli němečtí borci Golden Apes. Na ty jsem se těšil opravdu dost, protože poslední album „Riot“ se jim povedlo a mám na něm hned několik oblíbených hitovek. Očekávání však tak úplně naplněna nebyla. Energii hodně chybí živý bubeník, ani celkový zvuk nebyl zrovna dokonalý a zpěv znaveně působícího Peera Lebrechta sednul jak kdy. Přesto to nebyla žádná tragédie a pomalejší věci jako „Heart´s Corrosion“ či „Riot“ byly pěknou ukolébavkou na konec dne. Na rozdíl od koncertu Splendor mne v tomto případě projekce dost otravovala. Byla nejspíš zvolena náhodně, jen aby nějaká byla a shodou okolností došlo na snímek „Begotten“. Kdo jej zná, ví, že je sic velice pozoruhodný, jen nevím, zda se hodí k místy poměrně křehké tvorbě Berlíňanů. Ale to už je jen taková drobnost. Celkově odcházím na další tancovačku do Hacjendy docela příjemně naladěný.
pátek 18.7.2014
Páteční ráno budí většinu spáčů nemilosrdným žárem. Ve stanech se nedá vydržet. Někdo volí přesun a dospávání ve zbývajících ostrůvcích stínu, někdo bere meruňkovici a střídá posezení pod trnkovým keřem s bazénem. Časem se dostane na jednu z místních klasik, vydatnou polívčičku žurek (recept ZDE).Pak už jen zbývá narazit kšilt a hurá po roce do známého kopce. Tedy na hrad.
Tam se jako první představila dvojice Alles se svým old schoolovým elektronickým setem. Ten mne až nečekaně bavil a nebýt brutálního slunce, kroutil bych se podstatně urputněji. Pánové odění v decentních košilích (jeden obsluhujíc klapky a druhý mikrofon) pumpují nemilosrdně do lidí svérázné rytmy a polské texty. Muziku báječně doplňují igráčkoidní pohyby zpěváka Pawla i jeho specifická mimika.
Situaci uklidňuje ruské přírodní seskupení Theodor Bastard. Na scéně je hnedle živěji, co do počtu figur, ale co se hudební složky týče, ta naopak po předchozí veselici spíš uspává. Neofolkové motivy, tribalové rytmy perkusí, do toho nějaká ta elektrická kytara a v neposlední řadě výrazný hlas Yany Vevy, která zvolila šaty, vybarvené do pro festival netradiční zelené. Ostatně všichni panáčkové byli navlečení v jakési variaci na lidové úbory. Hudba je to zajímavá, ale set se začal protahovat, neboť prosákla zpráva, že Ulterior, kteří měli lid probudit hned vzápětí, nedorazili. To už bylo v zajetí vedra na mne moc a musel jsem běžet žal utopit ve stánku s černým Litovlem.
Theodor Bastard (Castle Party 2014)
Vzápětí se dozvídáme, proč se britské party nedočkáme - Ulterior měli při přejezdu na letiště nehodu, takže o jejich vystoupení přišli jak návštěvníci Castle Party, tak Berlíňané, kteří se na koncert těšili o den později. Ulterior nám prostě letos nebyli přáni nikde, viz náš report z letošního WGT.
Všímavý jedinec se nemusel strachovat o to, zda se na hradě nacházejí alespoň She Past Away. Klasických osmahlých Turků tu totiž k vidění moc nebylo, a tak šlo snadno kluky bez bílého make upu odhalit mezi dalšími návštěvníky. Před měsícem, jenž byl na plachtě, která celý festival kryla hudebníkům záda, jim to však slušelo mnohem víc a i když by jejich set byl nejspíš působivější ve tmavém klubu, ani na Castle Party nenechal lid chladným. Právě naopak. Hity jako „Sanri“, „Kasvetli Kutlama“ nebo „Rituel“ nutily k tanci a dvojice ukazovala, že ne vždy musí být bicí automat pohřbem živého setu. Originální zpěvy v turečtině ani bicí se zvukem Prototypu Dalibora Jandy samozřejmě nechyběly. Jejich projev byl skromný a tudíž nijak živelný, ale něco takového se dalo čekat.
She Past Away - Rituel (Castle Party 2014)
Toho však nebylo třeba litovat. Pokud někomu chyběl pohyb, mohl si vše s přehledem vynahradit při vystoupení holandských elektrodivochů Grendel. I já sám jsem se pustil do kotlení v cuklích, což kupodivu všechny prsty přežily bez úhony. Hudba této čtverky si nezakládá na nějakém intelektuálním poselství, nebo na prudce originálních hudebních nápadech. Kdepak. Je to lidová zábava se vším všudy, ale o to víc člověk musí ocenit, že to funguje. Došlo třeba na „fullmetaljacketovskou“ „Soilbleed“, zazněla „Chemicals + Circultry“ i proti desce značně rozhýbaná „One Eight Zero“. Já postrádal jen svou oblíbenou „Wheels in Motion“, pokud jsem ji tedy v té divoké vřavě nějak záhadně neprojel. Celou elektronickou jízdu zahušťovala elektrická kytara a u kláves zase člověk mohl vidět blonďatou dvojnici Dády Patrasové.
Grendel - One Eight Zero (Castle Party 2014)
The Klinik jsem naneštěstí propásl při nutné výměně obuvi a ochutnávce výborné vegetortily. Když jsem procházel branou, vzali si již slovo portugalští matadoři Moonspell. Oni sami si byli dobře vědomi, že tady jsou tak trochu tematicky na návštěvě a dle toho se také chovali uctivě. Fernando odložil helmu a rozjel i se zbytkem set poskládaný veskrze z těch největších hitů kapely. Vcelku záhy tak zaznělo „Opium“ i další stařešiny jako „Awake!“ nebo „Vampiria“ (vše s výborným zvukem - vlastně celý pátek mne zvukově dost bavil). Zbožňovaná „Nocturna“ mne nadchla, stejně jako „Scorpion Flower“ a „Luna“ (v obou ženské zpěvy puštěné z playbacku…ale ničemu to příliš nevadilo). V závěru nemohla chybět publikem vyzpívaná „Alma Mater“ a velké finále obstarala úžasnost „Full Moon Madness“. Ta začala vytím muzikantů samotných. Na celou scenérii dohlížel zmíněný měsíc a bolkowský hrad…a bylo to silné. Viděl jsem Moonspell mnohokrát, ale tenhle koncert měl setlistem i prostředím svoje neopakovatelné kouzlo. Když přehlédnu několik zbytečných klasických stadiónových „hejhej“ burcovaček, tak pátek dostal hodně silnou tečku.
Všechno uzavíráme v Sorentu, kde se dal do práce DJ Nephilim, tedy další redakční kolega. Pouští do lidí ty největší klasiky, stejně jako nejčerstvější gotické objevy. Smůlou bylo až příliš mnoho lidu, vcelku těžko dýchatelný vzduch a přeskupené zařízení klubu (místo v koutu s pletivem musel být u stolu jako pan učitel). Nicméně lidé trsají jako o život, tělo na tělo, takže kašlat na drobnosti. A já utíkám znavený na svoje nafukovací lože…a ejhle…zelená už není…jééé vodka…ale to je už jiný příběh.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.