Dřeviny rostou, větví se a sílí dlouhá léta a podobně je na tom i nejnovější album slovenských nestorů, jehož obalem prorůstá sošný kmínek...
Ľahká múza - Piesne ticha
Vydal: Hevhetia, (38 min)
Dlouhých jedenáct let uplynulo od vydání alba „Byť tvojim zrkadlom“ a ani v úctyhodném čtyři dekády trvajícím fungování Ľahké múzy na scéně není tahle dosud nejdelší pauza mezi nahrávkami zanedbatelnou. Kapela tenhle čas využila mimo jiné pro obnovení technického zázemí a řekl bych, že je to hodně ku prospěchu věci. Tvorbu Gudrun a 677 poznáte na první dobrou, ale je zajímavé, že každá deska je výrazně odlišná designem obalů a s tím ruku v ruce jdou taky odlišné nuancemi ve zvuku. I přesto, že kapelu poznáte po pár minutách, možná i vteřinách, jednou je nahrávka civilnější a minimalisticky depresivní, jindy chladný kytarový sound převáží synťáky, někdy scménu ovládne teatrálnost, nebo získávají na síle orchestrace a pocit nekonečné katastrofy. V tomhle směru není výjimkou ani nové album „Piesne ticha“, které je zase trochu jiné.
Poprvé v dějinách kapely dostala na coveru prostor zelená barva. Na ní je jednoduchá kresba stromu, který tvarem nápadně připomíná performerky, které s Ľahkou múzou dlouhá léta vystupují. Vůbec se mi tohle propojení moc líbí a je znát, že kapela přemýšlí nad svým universem, má zapotřebí s ním neustále pracovat a cítí se v něm dobře. Je to nejspíš jenom můj pocit, ale díky té zelené barvě a dřevnaté kresbě mám z celé nahrávky jakýsi folk hororový pocit, který jen podtrhují některé detaily ve skladbách, jakým je třeba sovu připomínající hlas Gudrun ve skladbě „V zrkadlách pocitov“. Jasně že texty nejsou klasicky hororové a jde o klasické abstraktní obrazy, na které jsme od Ľahké múzy zvyklí, ale i tak jsem se toho přírodně děsivého pocitu po dobu poslechu už nezbavil.
Zajímavé je, že celkově nemám z novinky tak beznadějně depresivní nálady, jako z některých starších nahrávek. Svůj podíl na tom dle mého má opravdu povedený zvuk, který skvěle vybalancoval jednotlivé tradiční složky tvorby dvojice. Ať jde o rozechvělé kytarové vybrnkávání, hradby elektrické kytary, klávesovou mlhovinu, majestátní varhanní vlny, to vše je spolu s perkusemi smícháno v tom nejšikovnějším poměru a celé to bezvadně funguje. A pak jsou tu drobnosti, jako klepání v „Martajo“, kde zase slyším větve, které do sebe narážejí ve větru a zase jsme tak zpátky v tom strašidelném lese, o kterém jsem psal před chvílí.
„Identita“ je majestátní a děsivá, Gudrun modeluje slova jako sochař hlínu a někdy se musíte soustředit, pokud chcete porozumět textu. To ovšem není účel, protože u Ľahké múzy je hlas specifický hudební nástroj, který nepromlouvá jen slovy, ale i tím, jak s nimi zpěvačka pracuje. Navíc je i celkově v hudbě znát jisté ovlivnění slov(e)anskou folkovou hudbou a celé mi to k sobě ladí. Track „Hry“ je nečekaným zjevením a je snad první skladbou v historii kapely, kterou může DJ odpálit na taneční párty. Hypnotická rytmika mašíruje vpřed a skladba je dostatečně chytlavá, aby to fungovalo. „Lesk a prach“ člověka zase nechá proplétat tajemným světem, kterému vládne přesvědčivý a mocný hlas. Gudrun si navíc skoro v každé skladbě vymyslí něco, čím posluchače překvapí. V tomhle směru je pro mne vrcholem desky zmíněná „soví“ hororovka „V zrkadlách pocitov“.
I druhou polovinu začíná víceméně instrumentální věc, kterou je „Lenavilo“, aby následovala titulní skladba, která je všechno jen ne tichá. V klidnějších partech vyvolává neklid chřestění, znovu člověk slyší ozvěny folklorních prvků, aby všechno rozčísla bezcitná elekrická kytarová pila. Song „V kalných vodách“ jen potvrzuje jakýsi filmovější pocit, který vyvolává aktuální sound Ľahké múzy. Ten vás nechá pozorovat podivuhodné příběhy v pokrouceném světě kapely a do nich se vám vysmívá Gudrun. Na samém závěru je potom dramaticky plynoucí píseň „Zlom“ a tečka „Riavy“.
Jak už jste si určitě všimli, jakkoliv je Ľahká múza svérázným projektem, který určitě není pro každého, pro mne je nové album mnohem přístupnější. Nemám z něj beznadějné pocity, apokalyptické nálady a nevzal mě do světa, kde se všechno topí ve tmě a šílenství. Tentokrát jsem našel mnohem barevnější svět, který mne baví. Pozor. Je to stále v rámci tvorby kapely, takže určitě nečekejte nějaký Čechomor, když už jsem tolikrát zmínil folk. Tyhle prvky jsou v samotných kořenech, prorostlých tímhle albem. Jinak jde stále o těžce uchopitelnou hudbu, do které musíte být ochotní zkusit proniknout. Mám za to, že „Piesne ticha“ se vám odmění...
Tracklist:
1.Martajo
2. Identita
3. Hry
4. Lesk a prach
5. V zrkadlách pocitov
6. Lenavilo
7. Piesne ticha
8. V kalných vodách
9. Zlom
10. Riavy
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.