Pavel Zelinka, Nephilim | 10.07.2019 19:01

...aneb kterak Dead Can Dance potřetí navštívili a napotřetí ohromili Prahu.

Dead Can Dance
24. 6. 2019, Praha, Kongresové centrum

Pavel Zelinka: Na začátek vytáhněme karty: Dvojice Brendan Perry a Lisa Gerrard provázela celé mé dospívání. Některé jejich desky beru za ukázku toho nejlepšího, co v populární hudbě vyšlo. Tenhle koncert bylo třeba nechat uležet, než se člověk pustí do nějakých unáhlených soudů. Potřetí v prostředí bývalého sjezdového paláce komunistických papalášů, podruhé bidélko vzadu nahoře, na balkoně. Tentokrát s jakýmsi tušením, že tohle setkání bude zřejmě posledním, kterého se v Praze dočkáme. Brendan Perry slaví v letošním roce šedesátku, turné mají olbřímí prodlevy kopírující nárazové vzepětí k vydání nových alb. Navíc turné koncipováno jako oslava 40 let fungování Dead Can Dance…

Ale nešť. Ještě předtím, než Australané nastoupí na scénu, dostane, stejně jako před sedmi roky, za úkol dostat posluchače do nálady perkusionista a člen doprovodné kapely DCD David Kuckhermann. V letošním roce dal přednost melodickému perkusivnímu nástroji hang, aby pak přešel k taru a dalším exotickým nástrojům. Na závěr příjemné world music půlhodinky pozval posluchače k seznámení se u merch stánku, který ale nebyl tentokrát k dispozici. Za sehranost se ke konci turné občas platí vyprodaným propagačním zbožím. To známe například od Aesthetic Perfection.....

Je ale už devět hodin večer a téměř na minutu přesně podle předpisu vchází na scénu celá sedmička hudebníků a hned na začátek sází těžký kalibr v podobě "Anywhere Out of the World", otvíráku fenomenální desky „Within the Realm of a Dying Sun“. Ano, kapela v prohlášeních, že bude v rámci turné sahat hluboko do své minulosti, nelhala. Ba co víc, u třetí "Labour Of Love", zaznamenané pouze v roce 1983 v rámci John Peel Session, potvrdila, že tu a tam upraví některé písně do nové podoby. Podobně si pohrála i s "In Power We Entrust the Love Advocated" s poměrně výrazně změněnými kytarovými linkami nebo a capella tradicionál "The Wind That Shakes the Barley" doplnili o flétnové intro a outro.

Dead Can Dance - The Wind That Shakes the Barley (Live @ Prague 2019)

Znovu se potvrdilo, že Kongresový sál v Praze disponuje skvělou akustikou. Pouze snad právě úvodní track ještě trpěl jistou nevyrovnaností vokálů, když se ten Lízin ztrácel pod linkami nástrojů. Pak už vše běželo jako na drátkách. Vzhledem k tomu, že setlist kapela držela počas celého turné neměnný, mohli jsme si odškrtávat jednu perlu za druhou. A nebo spíš, nechat se vtáhnout do specifického světa kapely, která přešla od postpunku k jistému mixu neoklasiky, world music a darkwave, ale písně z obou konců mohou v klidu jít za sebou a nikomu to nepřijde nemístné.

Možná to byl právě pevný scénář, který obrousil hrany jinak uhrančivého zážitku. Všechno bylo takové předpřipravené. Možná díky přílišnému samostudiu chyběl prvek překvapení jako v případě dvou nikdy nevydaných a také žánrově odlišných předělávek na minulé zastávce. A to tvrdím i přesto, že letošní setlist takové okamžiky nabízel také. Jen cover Autumn Sun od Delayaman zněl jako tradiční kousek Dead Can Dance ze „Spiritchaser“ nebo „Anastasis“. Osobně bylo pro mě asi největší překvapení zařazení Dance of the Bacchantes z loňské desky "Dyonisus" , protože ještě na podzim se mi Brendan Perry dušoval, že z nové desky nic hrát nebudou.

Dead Can Dance - In Power We Entrust the Love Advocated (Live @ Prague 2019)

Z kuloárů zněla informace o nemoci Lisy Gerrard, kterou ale její výkon rozhodně nepotvrdil. Její i Brendanův hlas byla znovu ta silná lana táhnoucí celý, téměř dvouhodinový hudební svátek. Až na už zmíněná překvapení skvěle zvolený setlist pak korunovala nenápadná, ale o to funkčnější souhra celého septetu i náladotvorná zadní projekce tu a tam připomínající estetiku studia envelope23, které připravovalo obaly pro label 4AD, a tedy i pro Dead Can Dance v 80. i 90. letech. Pokud toto mělo být koncertní rozloučení Lisy Gerrard a Brendana Perryho se svými fanoušky, pak se až na drobné mušky naznačené v textu vše odehrálo na podtrženou jedničku. Na závěr přeci jen jednu útěchu máme. Už na podzim si budeme moci užít mocný Lízin hlas znovu ve spojení s fenomenálními Le Mystère des Voix Bulgares.

Dead Can Dance - Cantara (Live @ Prague 2019)

Nephilim: I v mém případě se dá jednoznačně říct, že Dead Can Dance byli mohutně zastoupeni na soundtracku mých teenagerovských let. Na rozdíl od kolegy Pavla jsem ovšem přišel na koncert o poznání méně připravený a tudíž pro mne každá nadcházející položka setlistu byla překvapením. A jako doživotní uctívač funerální 'Říše umírajícího slunce' jsem byl na vrcholu blaha, protože z této pro mne zásadní desky zazněly hned tři kusy.

Nebudu opakovat stejné chvalozpěvy, takže spíš jen doplním některé detaily či postřehy. Nečekaným momentem pro mne bylo Brendanovo překvapivé kytarové sólo na závěr skladby "Indoctrination (A Design for Living)". A vlastně dost nečekaný byl i současný vzhled Lisy Gerrard. I když se to o ženách příliš nesluší říkat, na první pohled bylo patrné, že sedm let od posledního koncertu této nepsané královně kontraaltu mocně přidalo na korpulentnosti.

Dokonalé zvukové parametry Pakulu netřeba rozebírat. Co ovšem rozhodně musím zmínit, je ansámbl doprovodných hudebníků, mezi kterými pro mne čněla klávesistka Astrid Williamsonová, která úchvatným způsobem zdvojovala či doplňovala Lisiny party. Další významnou postavou 'v pozadí' byl Brendanův bratr Robbie - i ten vedle nástrojů vypomáhal hlasově, což vyniklo především v úchvatném podání "The Host of Seraphim".

Je pravda, že staré pořekadlo praví 'třikrát a dost!'. V tomto případě by mi ovšem nevadilo, kdyby přišlo i 'počtvrté', 'popáté'...

Setlist Dead Can Dance, Praha 2019: