Po roce Vánoce? Nebo taky velký pražský koncert Vanessy. Ano, po loňském slavném vzkříšení legendy domácího EBM, jejich návratové desce „Ave Agony“ a eskapádách s ní spojenými, přišla šedivější každodenní realita a bylo zajímavé, jak se s kolotočem koncertů vypořádá kapela samotná a nakolik bude po roce Samir Hauser a spol. táhnout fanoušky, kteří si už odškrtli povinnou návštěvu po jejich reunionu.

Místo koncertu: Meet Factory, Praha 5
Datum a čas: pátek 3.12. 2010, 20:00

Přiznám se, že jsem osobně cítil, že koncept elektrického křesla už ztrácí svůj půvab. A také že setlist by stál za občerstvení, jak skrze dříve nehrané trvalky, tak by nebylo od věci představit lačnému publiku nějakou novou flákotu z kapelní kuchyně. Vše kapela cítila podobně, ale ještě než nastoupila na pódium, děly se v rozlehlém prostoru další věci, které si zaslouží pozornost.

Vanessa si pozvala na představení svého DVD „Ave Agony“ dva hosty. Nic proti kamarádům z Insanie, ale tentokrát se hvězdy večera přeci jen blíže strefily hudebním cítěním soundu ústředního protagonisty. Jako první měla vystoupit dámská trojka LateXjesus. Bohužel, jak jsme informovali na stránkách CZS (zde), projekt se rozpadl pár dní před vystoupením. Role předskokana tedy plně připadla na německou trojici Digital Factor, která okolo deváté večer naběhla na pódium. Typický představitel německého EBM, to znamená oldschool tvrdé elektroniky klasického střihu, to neměl jednoduché. V Čechách je  i po 17 letech fungování a osmi deskách neznámým pojmem a navíc svůj set rozbalil před publikem, které je spíš než tvrdě elektronickými milovníky oddanými následovníky Vanessy. Trio v rychlém sledu představilo to nejlepší z dvou nových desek, základ setu ale správně postavilo na osvědčených peckách z poloviny 90. let, které i dnes zněly víc než dobře. Navíc klávesák Guido Litke tu a tam sound přibrousil kytarovými šlehy, takže přeci jen předvídatelnější zvuk získal barevnější kontury. Snad se příště sympatické trojici dostane vřelejšího přijetí než minulý pátek v Meet Factory. Zaslouží si to.

Hned po odchodu tria z pódia se rozsvítila na stěnách Meet Factory velkoplošná videa, která začala promítat DVD „Ave Agony“, jež zde mělo svou oficiální premiéru. Zajímavý půlhodinový dokument zhlédněte sami, bylo jen zajímavé najít v publiku protagonisty dokumentu, kteří překvapeně reagovali na svou nadživotní podobiznu na stěně kulturního stánku. Technici promítací pauzy využili k přestavbě pódia, které ze složení jasně naznačilo, co se šuškalo v kuloárech před koncertem, tzn. i tentokrát se bude hrát ve čtyřech, bez Mirka Papeže. A že to s novinkami kapela myslí vážně, bylo poznat hned od úvodních vteřin – nový světelný park, pódium snížené velkou zavěšenou bílou plachtou a také nové intro, na rozdíl od toho loňského, velmi energické. Klub byl v tu dobu už více než slušně naplněn a Vanessa spustila velmi zostra. Jimmy Jones přednesl velmi statický Samir držící za ruku jakousi malou figurínu dítěte/netvora, při nově uvedeném Incestu z „Monogamy“ roztančily pódium dvě tanečnice, které se pak přemístily doplňovat multimediální show na dlouhý barový stůl či výklenek na druhé straně klubu. Při Fízlovi na speedu si zatančili na pódiu dva členové Ku-Klux-Klanu a rozhodili do pódia pár hrstí červů, aby první zklidnění přišlo až další obnovenou premiérou A Space Between, coveru pecky od Legendary Pink Dots z „Flashback“.

Střed koncertu měl vysloveně rockový náboj, který umocnila velmi živelná nová pecka, připomínající utržený garážově rockový vagón mnohem víc než klasické EBM. Tohle neznělo, navíc kontextu skladeb okolo, vůbec marně. V kontrastu s jejich rok starým představením s hmatatelnou nervozitou a nesehraností v KC Vltavská, kapela zněla po roce koncertního harcování kompaktně a jak se říká mnohem více „tlačila do lidí“. Před koncem základního setu přišlo ještě jedno překvapení v podobě raritní stařinky Ztrácím kontakt a během poslední, znovu neuvěřitelně gradujícího Smradu z lidí, čtveřice nečekaně pustila do lidí pěkný proud neidentifikovatelné tekutiny (že by anoncovaná krev?). Tehdy fanoušci definitivně pochopili, proč je u stropu tolik nataženého igelitu. Proud vody jakoby probral do té doby nečekaně statičtější publikum, takže přídavky proběhly ve velmi vřelém duchu a celý set zakončila Prokopat se ven s bezchybným(!!!) Samírovým přednesem. Konec dobrý, všechno dobré. Po vystoupení se rozjela stylová afterparty, která pokračovala až do třetí hodiny ranní.

Osobně jsem se posledního letošního koncertu Vanessy bál. Jak bude znít bez Mirka Papeže na pódiu? Dokáže přijít s něčím dalším zajímavým? Bude tenhle temný cirkus stále ještě lidi zajímat? Na většinu otázek lze jednoznačně odpovědět ano, přesto si myslím, že nadcházející rok v životě Vanessy bude pěkně perný. Obhájit kultovní status po roce euforie bude opravdu těžké. Snad se kapele podaří dát dohromady (i s Mirkem Papežem) nový materiál, který udrží kvalitativní laťku vysoko nasazenou. Odehraný koncert slovy Moniky Načevy naznačil, že „možnosti tu sou“.

Tracklist Vanessa:

Intro
Jimmy Jones
Chci zmizet
Incest
Fízl na speedu
Zrcadla
Mukamba
Primitiv
A Space Between
Ahoj chcípni
Babylon
Nová skladba
Nechtěná magie
Ztrácím kontakt
Spolkni ďábla
Smrad z lidí

Tragicomix
Jedu do pekla
Flashback
Kolumbie
Prokopat se ven

Fotoreport od JiSeho najdete v Cz Sanctuary galerii.

mohlo by vás také zajímat

Nový klip, maxisingl a koncerty Vanessy jsou venku