empty | 28.05.2010 08:03

WGT pátek Podevatenácté rozevřelo německé Lipsko náruč, aby své tajuplné útroby pohostinně nabídlo desítkám tisíců „černých duší“ k oslavě každoročního setkání. Vír, který volá příznivce scény ze všech koutů světa, vtáhnul poněkolikáté i nás a my ochotně uposlechli. A takhle to letos začalo…

Již od potvrzení data organizátory byl pátek 21. května v diářích kompletní redakce CZ Sanctuary několikanásobně podtržen s poznámkou „Odjezd na Wave Gotik Trefen!“. Zhruba týden po příjezdu z loňské Castle Party se totiž začínala v konverzacích objevovat zmínka: „Už aby bylo zase WGT“, jejíž opakování nabývalo s postupem času na intenzitě - až to najednou konečně bylo tady. Škoda, že původní plány byly překříženy nečekanou chorobou, která nejdříve potrápila rodinu našeho kolegy Pavla Zelinky, aby nakonec skolila i jeho samotného, tudíž letošní výprava nemohla být kompletní. Není však čas truchlit, a tak následujme původní rozvrh, abychom v odpoledních hodinách dorazili do města, které se pro všechny příznivce gothic subkultury stává na čtyři dny příslovečnou Mekkou. Ostatně, stačí dojít k pokladnám, kde se vyřizují akreditace a kupují lístky (oproti předprodeji zdražené na 80 Euro) a nepřehlédnutelný duch místa na sebe nedá dlouho čekat. Všude se to totiž hemží usměvavými freaky v divokých kostýmech – od středověkých upírů a steampunkových dobrodruhů přes číraté roztrhance v punčocháčích až k polonahým cyberandrogynům. Ano, jsme doma.

Kochat se ale můžeme později, je čas se ubytovat a rychle vyrazit na první koncerty. Interpretů je hodně a navíc jsme v Německu, takže se jede na čas a na opozdilce se nečeká. Naše kroky vůbec poprvé vedly do městského divadla Schauspielhaus, před jehož nablýskanou nádherou jsme nerozhodně postávali, dokud nás páreček černooděnců nepřesvědčil, že jsme tu opravdu správně a můžeme tedy vstoupit do jiného světa. Luxusní vstupní hala, červený koberec na schodišti, či slušně oblečení zaměstnanci vytvářeli velmi zajímavý a zábavný kontrast s děravými kalhotami, vysokými botami, poodhalenými těly a natuženými účesy/syntetickými dready. Snad jen viktoriánské róby, žakety a steampunkové modely zapadly do prostředí divadla tak nějak přirozeně. Poté, co nám seriózní uvaděči otevřeli dveře do sálu a usadili nás, šimravý pocit ještě zesílil. Jak vystřižené z Gilliamova světa seděly v hledišti honosného divadla ty (v nejlepším slova smyslu) nejpodivnější existence, navlečené do svých bizarních oblečků, popíjely z kelímku pivo a sledovaly neméně zvláštní postavy na jevišti.

Právě zde si svůj křest odbyli jediní čeští zástupci Lealoo, kteří stage v půl sedmé otevřeli. Pravděpodobně nejlepší odezvy večera se však dočkal jednomužný britský projekt Autoclav1.1, který jen s notebookem dokázal posluchače strhnout k bouřlivým ovacím. Svůj podíl na tom měl nejen objemný „soundtrackový“ zvuk se šlapavými beaty, ale i vynikající světla a kouř, povyšující vystoupení v divadelním prostoru na opravdový audiovizuální zážitek. Co na tom, že hlasitost byla spíše decentní - po posledním tracku, coververzi krajanů S-Express, stejně už nebylo co dodat. Leda si počkat na hlavní hvězdu stage, anglické Attrition. Ti nastoupili v trojčlenné sestavě za rituálního zapálení vykuřovacích tyčinek, kterými se hlavní postava formace, Martin Bowes, rozháněla po celou dobu setu, mihotajícího se mezi electrem s etno prvky a zlověstnou darkwave. Náladou jsme se občas dostali třeba k Juno Reactor, nebo poslední desce Laibach "Volk" a to zejména díky kombinaci podobně znějícího mužského hlasu a vyšších poloh dobře odvedeného ženského vokálu. Jedenáctá hodina večerní si však přeci jen vyžaduje trochu skočnější tempo, a tak je čas poohlédnout se jinde.

Attrition - Dante's Kitchen (živě na WGT 2010)

Část výpravy se tedy přesunuje do Agry na v trochu podobném duchu plynoucí set Rhyse Fulbera a jeho projektu Conjure One, kterého vystřídalo celkem příjemné představení italské Kirlian Camery. Koncert Brendana Perryho sice trpěl drobnými zvukovými nedostatky, jeho příznivci však přesto nezůstali zklamáni.

Pro zbytek teamu vypadaly nedaleké katakomby Moritzbastei jako dobrá volba, ale vydýchaný vzduch, vedro a hlava na hlavě od delšího pobytu po chvilce odrazují. A nepomohl ani vlastně ničím výjimečný koncert německých Leichtmatrose.

Leichtmatrose - Vom Esel im Galopp Verloren (živě na WGT 2010)

Takže tradá do nového prostoru Städtisches Kaufhaus, kde máme dostaveníčko s Charlotte a DJ Marklynem ze slovenské Batcave.sk. Velmi příjemně oldschool laděná party „When We Were Young“ propůjčuje klubu pocit účasti v nějakém Lynchovském filmu – mezi vysokými mramorovými sloupy, bustami a sádrovými reliéfy se do rytmu deathrock/postpunk/batcave/minimal/ wave v kouři zmítají vysoké účesy a dávají dohromady další bizarní, ale vysoce příjemnou zkušenost. Ovšem i tady začne být, zejména při Marklynově setu, k ránu trochu těsno, a tak se, poučení z předchozích ročníků a heslem „Hlavně to nepřepálit na začátku“, přesunujeme ke svému stanovišti, kde po lehké afterparty uleháme. Ostatně, zítra nás čeká spousta kapel.

Pokračování příště

Fotky kapel i návštěvníků si budete již brzy moci prohlédnout v naší galerii, prozatím se můžete zabavit více než třemi desítkami videí z letošní WGT, uložených na našem Youtube profilu.