Ezechiel | 06.10.2017 11:56

O hezkých hlasech a smutných příbězích, zdi mezi Mexikem a USA, křiku doma, vzácných spoluprácích s jinými umělci, vztahu s Prahou, undergroudu a samozřejmě Rabia Sordě před jejich pražským vystoupením.

SANCTUARY.CZ: AHOJ ERKU, JAK SE MÁŠ? PŘED DVĚMA LETY JSI NÁM V ROZHOVORU S HOCICO ŘÍKAL, ŽE RABIA SORDA BUDE MÍT ROKU 2016 DOSTATEK MATERIÁLU NA NOVOU DESKU. JAK TO S NÍ VYPADÁ TAKHLE ROK PO DEADLINU...?

Erk: (smích) No, vypadá to s ní už výrazně lépe než v loňském roce, který byl celý ve znamení příprav best of alba Hocico, a tak musela Rabia Sorda na vedlejší kolej. Mám už po kupě 5-6 hotových skladeb a po turné bych chtěl dotáhnout do konce další písničky, které ještě nemají finální tvar. Brzy také vydáme první cover v historii Rabia Sordy.

SANCTUARY.CZ: V JEDNOM ROZHOVORU JSI ŘEKL, ŽE VIDEO K SINGLU "OBEY ME" JE SATIRICKOU KRITIKOU POLITIKŮ, ZEJMÉNA TĚCH MEXICKÝCH. TOMU SE ASI NENÍ PŘÍLIŠ CO DIVIT, ALE SPÍŠ NÁM ŘEKNI, JAK TO TAM U VÁS TEĎ VYPADÁ OHLEDNĚ TÉ ODDĚLUJÍCÍ ZDI, CO BY RÁD POSTAVIL PREZIDENT TRUMP? TAKHLE ZE STŘEDNÍ EVROPY TO TĚŽKO DOKÁŽEME NĚJAK POSOUDIT...

Erk: Ta záležitost se zdí je nafouknutá bublina. Vždyť už jedna zeď mezi Mexikem a Spojenými státy stojí! Myslíš si, že když jí o něco zvedneš, že se něco změní? Nic! A vlastně na to není žádné řešení. Důležité je přijmout fakt, že tyto dvě země sdílely tak veliká území a měla tolik věcí společných, že je prostě nejde jen tak rozdělit nějakou zdí. Situace by tím byla ještě nebezpečnější, protože pokud se lidi opravdu snaží někam dostat, nedokážeš je zastavit ničím. Čili si pochopitelně myslím, že je to velmi hloupý nápad. Nicméně takhle se Trump dostal ke svým hlasům, které z něj udělaly prezidenta. A pro skladbu „Obey Me“ momentálně neexistuje lepší příklad než právě prezident Trump. To, že když někoho posloucháš a dáš mu svoje hlasy, nakonec tahle osoba stejně nebude držet slovo, ale vytvářet příběhy, aby si udržel svou moc. Uvnitř není nic, jen prázdnota, žádný skutečný solidní politický základ, jen zasraný hloupý populismus.

SANCTUARY.CZ: A CO BUDE PODLE TEBE DÁL?

Erk: Já myslím, že se celá tahle záležitost potáhne donekonečna. Samozřejmě o tom teď hodně čtu a skoro každý den projíždím zprávy u nás doma. Je jasné, že postavit takovou monstrzeď by vyšlo na obrovské miliardy dolarů, které Mexiko samozřejmě nemá. A i kdyby je mělo, určitě ne na tuhle věc. Čili není žádný způsob, jak by k něčemu takovému mohlo v krátké době dojít. Lidi už o tom diskutují leta a já doufám, že k tomu vůbec nikdy nedojde. Že se to zapíše do historie jako jedna hloupá myšlenka jednoho hloupého prezidenta a tím to zhasne. Ještě jsem ale chtěl dodat, že Spojené státy měly po dlouhou dobu velmi jasnou politiku po celém světě a způsob, jakým v něm působily. Teď je tam chlapík, který je ulhaný hlupák a není divu, že jsou z něj lidé v USA velice zklamaní. Nicméně teď s tím moc udělat nemůžou… Nechci znít příliš negativně, ale u nás v Latinské Americe tím procházíme už celou věčnost, vždycky jsme tam měli prezidenty, kteří byli úplně stejně hloupí jako Trump a dělali úplně stejně hloupou politiku. Pro Státy je to novinka, ale pro náš region denní chleba už po řadu desetiletí. Jen v případě pár výjimek několika prezidentů například Ekvádoru se udělaly některé dobré věci, ale většinou je vedení a politika těchhle zemí prostě jen sbírkou lidí s velkou mocí, kteří pro své země neudělají nic dobrého.

Rabia Sorda – Obey Me!

SANCTUARY.CZ: V ROZHOVORU PŘED DVĚMA LETY JSI TAKY ŘÍKAL, ŽE BUDEŠ DĚLAT HUDBU PRO NĚJAKÝ FILM. JAK TO DOPADLO?

Erk: Udělal jsem pro ně spoustu skladeb, ale film doteď nevyšel. Nevím, co se stalo. Já jsem dodal muziku, poslal jim to a oni mi už pak dál vlastně nic neřekli. S filmy a velkými projekty je to vždycky tak, všechno trvá strašně dlouho, mnohem déle než jakékoliv album. Nevím, jestli jim třeba došly peníze nebo co, ale pořád doufám, že o nich ještě uslyším.

Na druhou stranu teď jeden mexický režisér dokončuje film o mně a mé postavě Erka Aicraiga. Nevím moc, jak to popsat, je to hodně experimentální projekt spojující hudbu a video. Budete se na to muset podívat sami. Během měsíce by měl být on-line, je to v podstatě hotové. Jmenuje se to „Las Sonrisas del Diablo“, aneb „Úsměvy ďábla“. Zajímavá věc plná velmi temné poezie, hudby a podivných obrazů. Kromě psaní hudby a textů pro Hocico a Rabia Sordy totiž dělám spoustu věcí, které se nehodí ani pro jeden z těchhle projektů. Vzniká tak jakási poezie, která když ji recituješ přes hudbu, vytváří sakra skvělou atmosféru. A k tomu právě vznikla ta vizuální stránka a zastřešila tenhle krátký film. Má sice jen nějakých deset minut, ale jsem na něj velmi hrdý a nemůžu se dočkat, až ho posdílím se světem.

SANCTUARY.CZ: TO SE TĚŠÍME. NICMÉNĚ DO PRAHY TENTOKRÁT PŘIJEDEŠ S RABIA SORDOU, PŘEDSTAVIL BYS NÁM PROSÍM AKTUÁLNÍ SLOŽENÍ KAPELY?

Erk: Jasně, naživo hrajeme ve třech. Kromě mne je tam Marcus Engel, který hraje na kytaru a čas od času na nějaké perkuse. On je totiž původně bubeník, který se kvůli Rabia Sordě začal přeučovat na kytaristu. Chtěl to zkusit, já jsem mu věřil, a on se od té doby pořád zlepšuje. Je skvělý. Pak jsme začali spolupracovat s Maxxem Lucasem, napůl Peruáncem a napůl Němcem. Další výborná posila, jejíž bubnování dává skladbám sílu, kterou potřebují. Nazkoušeli jsme i věci z prvních desek, aby se daly hrát na živé bicí, což těm písním přidalo energii až do takové míry, že se mi mnohem víc líbí v téhle živé verzi než z alb. Myslím, že se máte na co těšit a že si to fakt užijete. A nás jako kapelu to taky strašně baví.

Rabia Sorda – King of The Wasteland

SANCTUARY.CZ: A POMÁHAJÍ TI KLUCI PSÁT NOVÝ MATERIÁL?

Erk: Vlastně i jo. Teď jsme třeba dělali předělávku skladby "Demolicion" od protopunkových Los Saicos, kteří hráli v šedesátých letech v Peru, což byl vlastně Maxxův nápad. On je strašně miluje a tak jsme si řekli, no jasně, uděláme předělávku! Začalo to jako sranda a skončilo realizací. Teď už jenom doděláváme pár finálních úprav ve videoklipu a je to. A i Marcus Engel se mnou pracuje čím dál úžeji, chodí ke mně do studia a makáme spolu na kytarách. Kromě samotných kytar jsme i pár věcí napsali spolu. Čili začíná to teď být podobnější klasické práci v kapele. Rabia Sorda je pořád můj projekt, ale jsem otevřenější tvorbě s dalšími lidmi. A mám z toho vlastně moc dobrý pocit. Je u toho spousta legrace. Někdy je prostě šílené, jak obrovské množství času člověk stráví sám ve studiu, když se všechno pokouší udělat svépomocí. Je proto skvělé, když najdeš lidi, kteří v Tvůj projekt věří stejně jako Ty, přicházejí Ti na pomoc a přinášejí nápady. Nové skladby budou díky tomu znít ještě víc jako kapela.

SANCTUARY.CZ: ONO TO BYLO CÍTIT UŽ NA „HOTEL SUICIDE“, KTERÉ TAKÉ ZNĚLO ROCKOVĚJI NEŽ JEHO PŘEDCHŮDCI. TO BYL ZÁMĚR POSUNOUT RABIU TÍMHLE SMĚREM?

Erk: Naprosto. Už když jsem začínal s Rabiou Sordou jako sólovým projektem, měl jsem kolem sebe nějaké členy kapely, aby mi pomáhali s hraním naživo. Tehdy jsme ale neměli takový ten kapelní zvuk, ke kterému jsem mířil. Bylo vážně těžké najít lidi, kteří by byli této kapele tak oddaní. Nicméně nakonec jsem měl štěstí, že za posledních pět šest roků jsem našel posily, které v tenhle projekt věří a mnohem lépe mi rozumí. Proto „Hotel Suicide“ i „Animales Salvajes“ zní rockověji a bere si i vlivy punku a rocku, ovšem pořád s mnoha elektronickými prvky, aby znělo energicky i melodicky, našlapené adrenalinem. To je zvuk, po kterém jdu, a dělá mi vyloženě dobře, když se tenhle živý sound podaří přetavit na desku.

SANCTUARY.CZ: NEJVĚTŠÍM PŘEKVAPENÍM NA POSLEDNÍ DESCE JE BALADA „MARIONETTE“, KTEROU JSI NAZPÍVAL JEMNÝM NEZKRESLENÝM HLASEM. TO BY OD TEBE ASI MOC LIDÍ NEČEKALO. JAK JSI SPOKOJENÝ S VÝSLEDKEM TY? CHYSTÁŠ NĚCO PODOBNÉHO I DO BUDOUCNA?

Erk: Za touhle písní je dlouhý příběh, tak já vám ho teď řeknu v co možná nejkratší podobě. Vždycky se mi moc líbily skvělé hlasy, které dokážou vyprávět strašlivé a smutné příběhy. Miloval jsem tuhle kombinaci, jak to dělal třeba Tom Waits a podobní. Čili mým přáním bylo jednou odvyprávět takový velmi smutný příběh v kombinaci s nějakým tím velmi „hezkým“ hlasem, abych tak řekl. Byla pro mne velká výzva něco takového udělat. Stálo to mnoho, opravdu mnoho hodin zkoušení (smích). Ale na výsledek jsem pyšný. Nicméně co se týče nové desky – podle toho, jak se momentálně vyvíjí, tam asi žádná podobná píseň nebude. Myslím, že to nechám zase odpočinout, dokud nenastane ten pravý okamžik. Momentálně jsem spíš v uřvaném módu (smích). Ale na „Marionette“ jsem pyšný, ve skutečnosti jsem ho napsal pro svou dceru a mám radost, jak se ta píseň vyklubala.

Rabia Sorda – Marionette

SANCTUARY.CZ: KDYŽ UŽ JSI TO NAKOUSNUL – STARÁŠ SE NĚJAK O SVŮJ HLAS? PŘECI JEN, ŘVÁT NA KONCERTĚ KAŽDÝ DEN NA TURNÉ JE PRO HLASIVKY DOST VYČERPÁVAJÍCÍ…

Erk: To je, ale myslím, že už jsem si tak odesral hlas a šel jsem do takového extrému, že už žádnou bolest necítím (smích). Stejně už jsem si ho zmrvil. Ale samozřejmě pořád intenzivně hledám způsoby, jak si co nejmíň ublížit. Což je samozřejmě dobře. Upřímně, když jsme vyrazili na turné s nějakými 16, 18 nebo 20 koncerty za sebou, samotného mne překvapilo zjištění, že to zvládnu. Je to prostě moje součást, moje uřvaná skutečnost. Ale já jsem tak vlastně i vyrostl, protože moje máma hodně křičela už od té doby, co jsme byli děti. Byla to skvělá matka, jen nás prostě koordinovala tímhle způsobem – v podstatě řvala pořád, ať už to bylo kvůli lumpárnám nebo dobrým věcem (smích). U nás doma se prostě křičelo, a nejspíš proto to mám v krvi (smích).

SANCTUARY.CZ: ZMÍNIL JSI SVŮJ DOMOV V MEXIKU – TAM S RABIA SORDOU PŘIJEDEŠ PO DESETI LETECH. JAK ČEKÁŠ, ŽE MEXIČTÍ FANOUŠCI HOCICO VEZMOU TVŮJ ELECTROPUNKOVÝ PROJEKT?

Erk: Samozřejmě jsem moc rád, že se po té dekádě opět vrátím do Mexika. A to čekání nejspíš stálo za to, protože mám pocit, že teď je ten pravý okamžik na návrat. Mám kapelu, na kterou jsem fakt pyšný co do zvuku i toho, jak nám to funguje na pódiu. Takže načasování je správně. My už jsme sice pár pozvání předtím měli, ale nikdy to nedopadlo, protože to má smysl udělat, jen pokud půjde aspoň o dva tři koncerty. Čekám, že se objeví mnohem víc lidí než posledně, a že na nás ti staří fanoušci nezapomněli. Kolem koncertů se vytvořil celkem hype, takže se nemůžu dočkat. Ale totéž platí i pro Prahu.

SANCTUARY.CZ: TO MY TAKY, PROTOŽE TEN VÁŠ POSLEDNÍ KONCERT S RABIA SORDOU PŘED SEDMI LETY TADY BYLA PECKA.

Erk: To moc rád slyším, věřím, že tentokrát bude ještě větší (smích).

Rabia Sorda v Praze 2010

SANCTUARY.CZ: DALŠÍ VĚC, KTERÁ NÁS CELKEM PŘEKVAPILA, JE TVÉ HOSTOVÁNÍ NA SINGLU „FIESTA DE SEXO“ NĚMECKÝCH OST+FRONT. NÁPAD POUŽÍT ŠPANĚLŠTINU BYL TVŮJ?

Erk: Vlastně ne, vymyslel to Patrik, zpěvák Ost+Front. DJoval jsem jednou v Augsburgu na akci, kde hráli, a on za mnou přišel s tím, že bychom spolu měli udělat skladbu a že by měla být ve španělštině. Řekl jsem: „Jasně, to by mohlo být super, pojďme se potkat.“ Přijel za mnou do Lipska do mého tehdejšího studia, sedli jsme si a on povídá: „Hele, mám takový nápad s těmi typickými mexickými mariachi trumpetami a chtěl bych udělat skladbu o tradiční Los Dias de Los Muertos a tak.“ A já na to: “Ne, kašli na to, udělej z toho radši pěknou srandovní písničku o sexu.“ On s tím souhlasil a tak jsem začal psát slova a učit ho, jak je má správně vyslovovat. Vylezl z toho vtipný příběh i písnička. Pokaždé, když tenhle song slyším, mne rozesměje. Pokud rozumíte textu, je to fakt prča.

SANCTUARY.CZ: TO JE DOBŘE. TY VLASTNĚ VŮBEC MOC NESPOLUPRACUJEŠ S MUZIKANTY KOLEM, ŽEJO? KDYŽ ČLOVĚK PROHRABE TVOU DISKOGRAFII, TOHLE BYLA TVOJE TEPRVE DRUHÁ NEBO TŘETÍ KOLABORACE. PROČ?

Erk: Ona mi sice čas od času přijde nějaká nabídka od nějaké kapely, ale já dělám jen na věcech, které se mi líbí, a s lidmi, které znám osobně. Dokonce mi občas nabízejí peníze, abych zazpíval na jejich desce, ale já to odmítám. Raději to dělám podle citu – pokud mne skladba baví, udělám to a je mi jedno, jestli jde o známou kapelu, nebo ne. Dělal jsem takhle něco s Lord of the Lost a… a dál vlastně už nevím. Máte pravdu, moc toho není. Ale to proto, že chci být hrdý na všechno, kde se objevím – i když jenom jako host. Nicméně obecně jsem spolupracím otevřený, není to tak, že bych byl proti nim.

SANCTUARY.CZ: TY JSI LETOS VYDAL S HOCICO NOVÝ SINGL „SPIDER BITES“. PO „ANIMALES SALVAJES“ JE TO UŽ DRUHÉ EP LETOS. ZNAMENÁ TO, ŽE TEĎ CHCEŠ DĚLAT KRATŠÍ NOSIČE NEŽ KLASICKÉ DESKY?

Erk: To záleží. My máme to štěstí, že jsme v pozici, abychom věci nemuseli uspěchávat, což je moc dobře. Desky nás pořád baví, je to pro nás taková momentka určitého období našich životů. Nicméně samozřejmě udělat desku je projekt, který vyžaduje spousty úsilí a času. A pro kapelu je určitě dobré dělat desky. Čas od času je ale fajn poskládat pár skladeb tak, jak jsou, a vyslat do světa jako EPčko. Někdy je to snazší a vlastně i osvěžující od té dřiny na regulérní desce. Nicméně platí, že pro nás klasické dlouhohrající alba zůstávají tím nejdůležitějším v naší kariéře a ustupovat od nich rozhodně nehodláme.

Hocico – All Beauty Is Lost

SANCTUARY.CZ: PŘÍŠTÍ ROK OSLAVÍTE 25 LET FUNGOVÁNÍ HOCICO. CHYSTÁTE PRO TUHLE PŘÍLEŽITOST NĚCO EXTRA?

Erk: Vlastně nevím, nějak jsme se o tom doteď nebavili. My jsme ani ty uplynulé roky příliš neslavili, i když to bylo třeba dvacet let na scéně. Letos jsme vydali best of plus to EPčko a máme z toho dobrý pocit. Je taky velmi příjemné zase začít dělat na nových skladbách a tak bychom se tomu chtěli příští rok věnovat a pak… fakt nevím. My taky letos slavíme dvacet let od vydání naší úplně první desky. Předtím jsme samozřejmě dělali nějaké demáče, ale první deska vyšla až po čtyřech letech fungování. Myslím, že je super připomínat historii každé desky. Za dva roky to bude dvacetileté výročí dalšího alba a tak dál. Vrátit se do těch dnů je legrace, ale jestli budeme něco dělat k těm 25 letům od založení, to zatím nevím. Myslíte, že je to důležité? Nevím…

SANCTUARY.CZ: A CO NĚJAKÁ VINTAGE TOUR, PROTOŽE SAMOZŘEJMĚ JSME VÁS V EVROPĚ BĚHEM TĚCH PRVNÍCH LET VIDĚT NEMOHLI … ZVLÁŠŤ U NÁS V ČECHÁCH…

Erk: Jo, to je úplná pravda. A je sranda, že zrovna dáváme dohromady turné po Rusku na konec letošního roku se spoustou starších skladeb. Vyzkoušíme to tam, a pokud to zafunguje a lidi to bude bavit, nejspíš ty skladby z prvního období našeho fungování vezmeme na turné i jinam. Kdo ví. Nás tedy s Racsem ty staré fláky baví moc, ale máme obavu, jestli to někoho vlastně bude zajímat.

SANCTUARY.CZ: … SAMOZŘEJMĚ, ŽE BUDE!

Erk: (záchvat smíchu) Okay, tak super, tak máme další místo na seznam měst, kde to lidi bude zajímat (smích).

SANCTUARY.CZ: TAK JO, PRAHA TĚ MILUJE, JAK VÍŠ. TY UŽ SE SEM TAKY HUDEBNĚ VRÁTÍŠ POPÁTÉ – DVAKRÁT JSI TU BYL S HOCICO, JEDNOU JAKO DJ NA PGT A TEĎ PODRUHÉ S RABIA SORDOU. TO UŽ JE SKORO VZTAH. CO PRO TEBE TOHLE MĚSTO ZNAMENÁ?

Erk: Já to říkám vždycky a všude – je to jedno z mých nejoblíbenějších měst na světě. V průběhu historie prošla spoustou proměn díky své poloze uprostřed Evropy. Z éry komunismu se vrátila zpátky na západ, a přesto se tu všechno velmi dobře zachovalo – staré budovy, architektura, a to všechno dává městu jedinečnou osobnost. Podle mého je to bod, kde se potkávají snad všechny evropské kultury. Mám rád místní jídlo a pivo z malých pivovarů. Strašně rád prostě jen tak courám ulicemi tohohle města. Většinou si to víc užiješ během pracovních dnů, kdy je tu méně turistů, jako jsme my (smích). Ale mám Prahu moc rád a potkal jsem tu dobré přátele, takže sem jezdím ze srdce rád. Navíc nežiju zase tak daleko, takže když mám třeba volný víkend, zajedu si sem i jen tak na výlet.

SANCTUARY.CZ: TO MÁME SAMOZŘEJMĚ RADOST. MIMOCHODEM, KDYŽ JSME PLÁNOVALI TENHLE KONCERT, CHTĚLI JSME VÁS PŮVODNĚ DÁT DO TAKOVÉHO TROCHU DIY PROSTORU, ALE PŘIZNÁVÁME, ŽE JSME SE TROCHU BÁLI, JESTLI TO PRO KAPELU TYPU RABIA SORDA BUDE DOST DOBRÉ. MOC JSI NÁS TEHDY POTĚŠIL ODPOVĚDÍ, ŽE MÁŠ DIY PROSTORY RÁD . KONCERT TEDY NAKONEC KVŮLI DATU PROBĚHNE JINDE, ALE STEJNĚ – CO PRO TEBE PO TOLIKA LETECH NA SCÉNĚ ZNAMENÁ UNDERGROUND?

Erk: Moc dobře vím, jaké to je být v undergroundu. Pro mne je to místo, kde se lidi setkávají, aby si užili večer. Nacpou do toho svou energii, a i když třeba nejsi nejlepší zvukař na světě, máš to nadšení to udělat, jak nejlépe dokážeš. I když nejsi nejlepší zpěvák, jdeš do toho naplno a prostě to děláš. Nemusíš být nejlepší, to podstatné je, že to doopravdy chceš dělat. Lidi se sejdou se společným cílem bez omezení hráčskou technikou nebo technologií. A to na tom pořád miluju. Lidi, kteří třeba nemají takové prostředky, které by chtěli, ale přesto jsou odhodlaní a schopní udělat něco dobrého. Tenhle duch undergroundu a zápal pro věc mne naplňuje.