Ezechiel | 13.04.2015 11:52

Poslední díl našeho sledování obrody jednoho z nejzásadnějších žánrů subkultury.

Závěrečné nakouknutí amerického hudebního publicisty, DJe a redaktora Olivera Shepparda na vývoj deathrocku od roku 2000 až do současnosti.

Na přelomu milénia se v odpověď – a na podporu – losangeleské party Release The Bats počaly objevovat další večírky, zaměřené na deathrock. Staří fanoušci začali převádět své desky do formátu mp3 a sdílet s ostatními příznivci deathrocku přes Napster, Soulseek a blogy s mp3. To způsobilo, že se dříve téměř neznámé kapely jako Burning Image nebo Madhouse dostaly do širšího povědomí mezi mladšími milovníky hudby. Obnovený zájem o tyto staré kapely díky internetu jen podrthnul, nakolik se tehdejší „gotická“ scéna vzdálila od svých kořenů a vydala směrem k ulízaným techno-beatům, naprosto odtržená od svého kytarového postpunkového původu. Zájem fanoušků dokonce způsobil, že se Burning Image a Amebix dali znovu dohromady a vyrazili na turné s novým pocitem hrdosti, že jejich odkaz konečně někdo ocenil.

Kolem roku 2004 byly tvářemi nového deathrockového obrození spolky jako All Gone Dead a Tragic Black. Tyto smečky si oblíbily komiksově přehnané karikatury původní image Batcave. To doprovázely vyčištěně a přikrášleně znějící verzí moderního deathrocku. Estetiku tohoto druhu gotické hudby podobně ovlivnil (a stále ovlivňuje) i neméně komiksový, kufříky na svačinu v ruce třímající trend „kindergoths“ z devadesátých let. Nárůst portálů jako Suicide Girls a jistého narcismu, alternativního modelingu a kultury Myspace mělo za následek, že se tito umělci před vstupem na pódium vždycky řádně vyfintili a zušlechtili. Jen sama hudba se začala čím dál víc zdát až tak trochu jako dodatečnou věcí – nutnou výbavou k čistě image. Tento trend dosáhl jakéhosi příšerného vrcholu zhruba v roce 2005.

All Gone Dead – Newspeak

Spolu s první vlnou deathrockového revivalu v letech 1998-2004 přišla také exploze jistého druhu hororpunku (podporovaná i řetězci nákupních center typu Hot Topic), jehož příkladem byli třeba AFI nebo Blitzkid. A objevila se i nová forma psychobilly s názvem „gothabilly“, která byla – ironicky – nerozlučně spjata s vizuální estetikou klasických kapel jako The Cramps a The Misfits, ovšem přivedená do mnohem komičtějších extrémů. The HorrorPops, Tiger Army, Aiden a nyní třeba The Birthday Massacre představují jakousi omalovánkovou verzi hororpunku, která je bezpečná pro všechny děti. Je dokonce i trochu roztomilá.

The Birthday Massacre

Roku 2008 však v naštěstí změny na undergroundové DIY punkové scéně (dostatečně daleko od d-beat hardcoru) zajistily, že čím dál větší počet skupin začalo těžit inspiraci z dávných postpunkových a deathrockových fenoménů, aby z nich načerpalo palivo pro další směr kupředu. Tyto punkové kapely existovaly v prostředí, které bylo naprosto oddělené od komiksových losangeleských „deathrockových“ obroditelů z počátku tisíciletí. Skupiny, které mnohem pravděpodobněji četly Maximum Rock and Roll než Dropdead, pronikaly do archivů jihokalifornského deathrocku a raného osmdesátkového britského positive punku, aby zde nacházely inspirace.

Vliv portlandských Observers (nyní Red Dons) na undergroundovou DIY hardcore scénu roku 2005 se nedá přecenit. Tahle skupina připomněla, že punk je stejně tak i o The Wall, The Mob nebo Under Two Flags jako o Discharge. A další následovali. Kapela Remains of the Day zplodila náladový postpunk The Estranged, crustová smečka Germ Attak gothpunkový vedlejšák Blue Cross, uctívači Discharge s názvem Deathcharge se vyvinuli v gothicrockový kolos, který čím dál víc zněl, jako by si pro inspirace chodil spíš k Shadow Project Rozze Williamse než k hardcorepunkovým Varukers. Všechny tyto kapely patří mezi nejlepší příklady současného temného undergroundového postpunkového revivalu. A všechny také ukazují odvrácení se od vizuálem posedlého deathrockového/hororpunkového obrození začátku tisíciletí.

The Estranged – Statue in a room

Když nebereme v potaz výstřední komiksovou deathrockovou obrodu z poloviny prvního desetiletí po roce 2000, současné kapely – které v drtivé většině přišly z DIY hardcorepunkové scény – se znovu zaměřily na hrubé a divošské kořeny deathrocku a positive punku. Starší kapely jako Killing Joke, The Damned a Rudimentary Peni dál tvoří novou hudbu, která má stále až překvapivý vliv, čímž tyto formace jen posilují svou důležitost na směřování kultury.

Například Arctic Flowers, kteří se pojmenovali podle jedné písně od Rubella Ballet, hrají temnou, anarchopunkem ovlivněnou hudbu, jež je zároveň politická i překvapivě taneční. Dekoder, Tanzkommando Untergang a Crimson Scarlet jsou další moderní gothpunkové kapely se zpěvačkou, které vycházejí z osmdesátkových gotických peacepunkových kapel jako Blood and Roses, Lost Cheeres a Brigandage. Ze Scarlet’s Remains se v podstatě stali Christ vs. Warhol, kapela, která sama sebe označuje jako „anarcho-postpunková“ a jejichž deska „Dissent“ je jedním z nejlepších alb za posledních několik let. Spolu s Fangs on Fur vedou Christ vs. Warhol punkem šmrncnuté obrození deathrocku, zaměřené na kořeny žánru, přímo v okolí Los Angeles – tedy v místě zrození původního deathrockového stylu.

Christ vs. Warhol – Paper Dolls

Nicméně je to pacifický severozápadní koridor, táhnoucí se od San Francisca až ke kanadskému Vancouveru, kde to z hlediska nových deathrockových aktivit žije nejvíc. Stačí vyjmenovat kapely The Spectres, Modern Creatures, Dead Cult, Alaric, Atriarch, Bellicose Minds, Moral Hex a Vivid Sekt. Na východním pobřeží dokazují spolky jako Lost Tribe, Anasazi a Agnostic Pray, že deathrockový revival není záležitostí jednoho regionu. A stejně tak italští Dystopian Society a Horror Vacuii.

Pozornost si zaslouží i exploze deathrocku mezi španělsky hovořícími a latinskoamerickými národy. Píseň „Hospital“ od španělských Naughty Zombies se na krátkou dobu stala (v dobrém míněno) klubovým hitem, který spojil riffařinu jako ze „Swampland“ od The Scientists (nebo Elvisovu „Little Sister“) s citlivostí moderní hudební produkce. Los Carniceros del Norte, Las Gorgonas, Eyaculacion Post-Mortem a mexičtí Acid Bats nám v současné době představují, nakolik se deathrock, podobně jako větší žánry typu hardcore punk nebo gothic rock, mocně rozrostl i mezinárodně.