Páteční masakr v Meet Factory se Suicide Commando, Painbastard, Gaping Chasm a See You in Hell afterparty pohledem Kootchy. Račte vstoupit...







 

V Meetfactory jsem byl za dobu, co mají otevřeno, jenom párkrát a pokaždé to tam docela šlo. Minulý týden jsem mluvil s typem, co tam byl na Deathstars, a ten se křižoval, že tak strašně nazvučený koncert snad nezažil. Nejenom, že jsem dorazil s apokalypticky černými myšlenkami, ale navíc s obavou, jak to bude hrát. No uslyšíme.

Návštěva byla slušná, i když se na to opět nepodařilo úplně vydělat. Holt nás chodí pořád málo. Největší rozdíl od posledního mecheche s 242 byl v jednoznačně v opilosti publika, protože mi přišlo, že tady byli ožralí skoro všichni a v kotli to bylo znát. Holt ten Halloween jede.

První šlápla na pedál česká kapela Gaping Chasm. Nikdy jsem je neviděl, neslyšel, ale bylo to super. Sledoval jsem to od baru a je s podivem, proč zrovna tihle kluci nehrají častěji. Oni už nejsou žádní zelenáči. Počátky tohohle bandu složeného kolem kultovní postavy československých electro fanzinů Romana Petra sahá do devadesátých let bolševického století. Celý koncert jsem si říkal, že to má fakt nápad. Jak aranže, tak zpěv, samozřejmě i samotná hudba. Oproti těm dalším dvěma skákačkám hráli hlubší a zajímavější věci. Přišlo mi, že jim primárně nejde o tlak, ale o výraz. Doufám, že to nebyl jen ojedinělý výkřik, ale uvidíme je pravidelně.

Což se opravdu nedá říct o Painbastard, kteří přivezli obyčejné německé uřvané electro. Pokud kapela chce hrát takovýhle kolovrátek, tak holt musí mít nápady. Ať v harmoniích, nebo určitě ve formě. Tady nebylo vcelku nic. Stačilo si poslechnout první a poslední pecku a prostředek jste si mohli domyslet (když tedy nepočítáme žádost o ruku v přímém přenosu na pódiu – pozn. Ez). 

Painbastard zásnuby

Ani na pohled to nezanechalo nijak velkou stopu. Zpěvák měl bodce na  ramenou jako kdysi Erk z Hocico, ale Aicragovi koukal z očí mexickej evil, kdežto tenhle pán se tvářil, že už má nasáklý tampón a nemá nový. Opět mi tu chyběly živé bicí, mě to holt baví víc. Jakmile to hrnou jenom z modulu, tak se vždycky dostanou do hluchého místa, kde to moc nehraje. Což živý bicmen nedopustí. Oni mi trochu připomínají Renault, motor i kola to má, auto to je, topí to, jede to, ale nekoupili byste ho, protože nevíte co s tím. Koupili byste BMW a víte proč!

BMW ve formě belgického kultu Suicide Commando. Band dorazil v klasické tříčlenné sestavě. Zažil jsem je i ve čtyřech se dvěma bubeníky. Obě varianty mám rád, ta dvojbubenická mě bavila snad ještě víc. To je celkem v rozporu s tím, co mi třeba řekl Ron, kterého naopak sral bubeník, protože si pamatuje nejvíc dobu bez škopků, jenom s modulem. Každý máme ty uši nastaveny jinak. King Johan byl čerstvě po operaci kolene, takže nebyl tolik pohyblivý, ale mám pocit, že to ani nebylo znát. I když má kolem sebe skvělé dva muzikanty, Maria z Insekt na bubny a Torbena Schmidta u mašinek, jsou Suicide Commando one man show, protože on je výhradním skladatelem a textařem. Trochu Reznor, ale ne tak slavný (a bohatý).

Zvuk byl pro mě naprosto dostačující, nezkoušel jsem to z více míst, byl jsem neustále v kotli a tam to hrálo ukázkově. Možná bychom mohli Johanovi trochu víc rozumět, ale takhle to zase bylo víc „aggro“. Nemohl zvolit lepší začátek než dost temnou „Severed Head“ ze špičkového alba „Implements of Hell“, která se ještě obešla bez typického zpěvu, tady nás Johan drtí pouze monotónním opakováním refrénu. Pokračujeme na té samé fošně, konečně na plný koule, konečně se ozve ten hlas z pekel, ten cirkulárkou boosterovaný hlas „come on and Hate Me“. To byla rána mezi oči, chytil mě tou hellboyí rukou za mozek, stiskl amygdalu a už nepustil. Až do konce jsem byl nadšený tou směsicí pekelného EBM a nevázané radosti.

Suicide Commando

„God is…Believe me, God is real, Release me," snad nejznámější synťák, jaký Johan používá, „God is in the Rain“, klidnější, ale neskutečně mocná pecka. Je jedna z mála, kde si nebroukám text, ale tu melodii. Do toho přichází první vrchol večera. Z análních otvorů vilných belzebubových sukkub skřehotá odporný hlas: „Each Year Approximately One Milion People Die From Suicide“, joooooo, kurva joooo, „do you really want to die“ a pooojď „do you really want to die!“. Prostě si myslím, že „Cause of Death : suicide“ je v tomto podání opravdový majstrštyk. Poprvé jsem sotva popadal dech.

Mám pocit, že pouze jediná pecka celého večera byla německy a to „Dein herz, meine gier“. Intenzivně si pamatuju, jak jsem při refrénu „Loooof Breeeed sujsáááájd“ dostal od jednoho ze spolupogovníků takovou šlupku do držky, že jsem měl rozsvíceno skrz celou „Unterwelt“. Bylo bezvadný, že starý páky znají texty, takže u „Attention Whore“ si každej tu „děvku“ s chutí zařval.

Každá kapela má svoje megahity a Van Roy jako jedenáctou v pořadí nabil do hlavně nejprůraznější náboj s obohaceným uranem. Pecku, kterou jsem si s ním hystericky řval do mikrofonu, „Die, Motherfucker, Die“ a „pís of šit fakin loulajf“. Obrovsky mě bavilo, s jakou lehkostí tihle Belgičani hrají taková pekla. Tak a šup do nás, dokud to vře, pojďme na „Bind, Torture, Kill“. To zase řvali všichni, že chvílemi byli slyšet lidi „soul stripper, soul ripper“ a do toho Johan „díky Praho, tenkjů fakin mač, wý ár fakin lavju,kamon“ a v kotli se vařilo, že se z komínů kouřilo.

To už jsme padali do černé díry zvané konec. Suicide Commando na nás vytáhli velmi klidnou věc z posledního alba „When Evil Speaks“. „Monster“ mě nejvíc táhne zcela dokonalým vocaliserem, který Van Roy používá jenom v téhle pecce. Miluju hodně naefektovaný zpěv, když mu je rozumět, což tady je.

Co si budeme nalhávat, nejenom kvůli nejkultovnější EBM akci v Čechách, ale i kvuli neskutečné síle tohohle songu všichni čekáme na jedno jediné, až se ozve „See You In Hell“ a ono se ozvalo a mě jde mráz po zádech, jenom to píšu… „I´m sure we'll meet again, IN HELL“. Rozloučili se s námi krutopřísnou „Hellraiser“ kterou se mi taky podařilo zařvat do mikráku, takže já jsem spokojený. Byl to skvěle energický a kvalitně odehraný set. Podle Van Royových komentů na sociálních sítích se to kapele v Meetfactory také moc líbilo, a kdyby jim totálně ožralý Nephilim neodmítl dát peníze, tak by se po koncertě nemuseli ani vztekat. Samozřejmě, že nakonec šušně obdrželi a v pohodě odjeli domů.

Jako afterparty rozehráli Tranzistor a Case tradiční párty, která odjakživa byla spojena s tímhle bandem, protože se dycinky jmenovala „See You In Hell“. Ale o tom vám už nic psát nebudu, protože to, co se tam dělo do rána, nechť spláchne déšť.

(Já bych snad po poetické tečce přeci jen lehce vstoupil do titulků a veselku obou pánů zvýraznil tučnějším písmem jako v podstatě další regulerní hudební číslo trochu atypického halloweenského cirkusu. Vůbec se s tím nemazali a bez milosti sakrovali do dovádějícího lidstva, které se viditelně bavilo (někdo tancem, někdo pádem), hit za hitem. A N.W.O. musela spláchnout vodka... – pozn. Demi)

Tracklist Suicide Commando Praha 31.10.2014

1. Severed Head
2. Hate me
3. When evil speaks
4. God is in the rain (clubmix)
5. Cause of death : suicide (remix)
6. Dein herz, meine gier

7. Time
8. Raise your god
9. Love breeds suicide
10. Unterwelt
11. Attention whore
12. Die motherfucker, die
13. Bind, torture, kill

14. Monster
15. See you in hell
16. Hellraiser

Fotky od JiSeho a Tomáše Mičáka najdete v naší fotogalerii.

mohlo by vás také zajímat

Recenze: Suicide Commando - Goddestruktor

Suicide Commando na nové desce vytahují ničitele bohů

Suicide Commando před vydáním nové desky přichází s pěkně krvavou koledou

Report ze Suicide Commando a E-Craft v Drážďanech