Favourite Slave, Demi Mortuus | 22.08.2014 09:51
Na letošní jaro si švýcarští darkwave / gothic-blues rockeři, připravili pátou dlouhohrající řadovku a my se ušima pánů Favourite Slave a Demi Mortuus podíváme, co pro nás pánové z čokoládové velmoci ukuchtili…
The Beauty of Gemina - Ghost Prayers
Vydavatel: tBoG Music, NoCut Entertainment, 63 minut
Na začátek by se slušelo kapelu okolo nepřehlédnutelného blonďatého barda Michaela Seleho trochu představit. Počátky kapely se datují do roku 2006, kdy Michael opustil kapelu Nuuk, v níž působil jako klávesák a kytarista. Právě při působení u Nuuk se potkal s další stěžejní postavou Geminy, a to bicmenem Macem Vinzensem. Nejspíš tvůrčí přetlak a jiné hudební smýšlení následně způsobily založení The Beauty of Gemina. A již debutové album „Diary of a Lost“ ukázalo, že budeme mít čest s něčím neotřelým a originálním.
Osobitý, silně elektronikou protknutý darkwave, navázal i na dalších dvou výborných deskách, kde „mastermind“ kapely texty místo zpěvu spíše deklamoval. Změna nastala s nástupem čtvrté placky „Iscariot Blues“. Už sám název napovídá, že zde nastal jistý zlom a řada přišla na „španělku“. S trochou nadsázky byl na světě nový hudební styl "gothic-blues". Sám jsem byl novým soundem celkem zmaten, Michael více prozpěvoval, elektronický podklad byl z velké části tentam. Avšak přes to všechno byla stále cítit jistá genialita leadera kapely. A jakou „stezkou“ se vydali melancholici z podhůří Alp na „Ghost Prayers“?
The Beauty of Gemina - Ghost Prayers (oficiální trailer)
Již od úvodní „One Million Stars“ je slyšet, že se jim ze zajetých kolejí, nastavených na předchozí desce, moc nechtělo. Avšak jeden výrazný rozdíl jsem zpozoroval a to větší tah na bránu. Přidáno více kytar a samplů a najednou jedeme téměř jak "za mlada". Ostatně, podobný trend je poznat i v následné „ All Those Days“, která je navíc vskutku taneční a rozhýbe nejednu mrtvolu na gotických parties. Jeden z vrcholů přichází s až téměř kjůráckou „Hundred Lies“. Michael zde nechá naplno rozeznít svůj naléhavý vokál a posluchači se mohou nechat unášet „gemiňáckou baladou“. Opravdový „majstrštyk“ přichází v podobě skladby „Run Run Run“. Řádný švýcarský rychlík s post-punkovou dravostí. Tady dokázali vytvořit harmonii darkwave s gotickým „písničkářstvím“. A já si řekl – takhle mi to šmakuje!
Následuje další dark-bluesová odbočka „Down by the Horses“ s nádechem Nicka Cavea. Žel, curyšským bankéřům v druhé půlce mírně opadne tempo a na můj vkus je „uspávaček“ přespříliš (také si někdo všiml podobnosti hlasu Micheala Sele s Chrisem Rea?). Mezi nimi hlasitěji vykukuje „I Wish You Could Die“ s vydařenými kytarami a klipová „Mariannah“, kde se muzikanti po vzoru Roberta Šmída (díky Demi, už mu neřeknu jinak) chtějí ztratit v lese a navíc se sličnou zrzkou.
The Beauty of Gemina - Mariannah
Celou desku důstojně zakončuje více než jedenáctiminutová „Darkness“. Stejně jako „Last Night Home“ na „Iscariot Blues“ nám sděluje motto: „Vyčůrat, pomodlit a spát“…
Abych to vše shrnul, „Ghost Prayers“ je vyzrálá deska vyzrálých muzikantů. Kdo má rád směs dark-rocku a gothic-rocku s prvky darkwave a blues, ten bude chrochtat blahem. A kdo neví, jak by koktejl tolika stylů mohl znít, ten by si nové The Beauty of Gemina měl aspoň pro zajímavost poslechnout.
Abych to vše shrnul, „Ghost Prayers“ je vyzrálá deska vyzrálých muzikantů. Kdo má rád směs dark-rocku a gothic-rocku s prvky darkwave a blues, ten bude chrochtat blahem. A kdo neví, jak by koktejl tolika stylů mohl znít, ten by si nové The Beauty of Gemina měl aspoň pro zajímavost poslechnout.
Hodnocení: 75 %
Pohled Demi
Jakkoliv mám tuhle kapelu rád, seznámení s aktuální deskou neprobíhalo úplně hladce. Na "Ghost Prayers" mi chyběl jakýsi smysl pro drama a vnitřní napětí starších alb. Kritizovat přitom není co. Je znát, že muzikanti dospívají a přerůstají umem svou dosavadní tvorbu i žánrovou ohraničenost. První poslechy jsem absolvoval během dne a při běžných činnostech. Ony svérázně pojaté bluesové vlivy mi nejsou úplně blízké a je tak spíš mou vinou, že jsem jen kroutil hlavou a říkal si, že už to nějak není ono.
Jakkoliv mám tuhle kapelu rád, seznámení s aktuální deskou neprobíhalo úplně hladce. Na "Ghost Prayers" mi chyběl jakýsi smysl pro drama a vnitřní napětí starších alb. Kritizovat přitom není co. Je znát, že muzikanti dospívají a přerůstají umem svou dosavadní tvorbu i žánrovou ohraničenost. První poslechy jsem absolvoval během dne a při běžných činnostech. Ony svérázně pojaté bluesové vlivy mi nejsou úplně blízké a je tak spíš mou vinou, že jsem jen kroutil hlavou a říkal si, že už to nějak není ono.
Teď je noc a s odstupem času musím říct, že jsem byl nucen názor přehodnotit. To, že se tvorba těchto pánů ubírá někam, kde nejsem tak úplně doma, nadále platí. Ale hned můžu dodat, že jsem se do ní dostal a i když jsem jí nepropadl, je mi tuze příjemná. Právě v klidu roušky noci vyniká křehkost a ušlechtilost, která z nahrávky dýchá. Proto tu krom zmíněných hitovek můžu zmínit třeba půvabnou akustickou baladu "When We Know", která vám vymete v duši naprostý klid a mír.
Jestli mi naopak něco nevoní, pak je to klipovka "Mariannah". Ale není to nic, co bych v kontextu celého cédéčka nepřežil. A že tu není vnitřní napětí? Příkladně závěrečná "Darkness" vypovídá o opaku i když jsou výrazové prostředky trochu jiné než dřív. The Beauty of Gemina se rozhlížejí mimo původní žánrovou škatulku, která je jim už evidentně těsná, ale přitom si zachovávají tvář a to se cení!
Jestli mi naopak něco nevoní, pak je to klipovka "Mariannah". Ale není to nic, co bych v kontextu celého cédéčka nepřežil. A že tu není vnitřní napětí? Příkladně závěrečná "Darkness" vypovídá o opaku i když jsou výrazové prostředky trochu jiné než dřív. The Beauty of Gemina se rozhlížejí mimo původní žánrovou škatulku, která je jim už evidentně těsná, ale přitom si zachovávají tvář a to se cení!
Hodnocení: 75 %
Tracklist:
01. One Million Stars
02. All Those Days
03. Hundred Lies
04. Dancer On a Frozen Lake
05. Run Run Run
06. Down By the Horses
07. When We Know
08. Dragon
09. I Wish You Could Die
10. Time for Heartache
11. Mariannah
12. Darkness
Komentáře
výstižná recenze, já bych to album možná hodnotil ještě výše, ale to bude tím, že je nemám nějak extra naposlouchaný ;-)
Ghost Prayers je prostě jiná než předchozí řadovka Iscariot Blues, nemůžu říct jestli lepší nebo horší, TBOG si pořád jedou svůj slušný standard. Přijde mi, že v Ghost Prayers není tolik naléhavosti, jako v Iscariot Blues a od toho se odvíjí i příležitosti ke kterým si kterou desku pustit, Iscariot Blues protáčím jen vzácně k prohlížení urbexáckých fotek, kdežto Ghost Prayers se mi hodí spíš jen tak na pohůdku.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.