Recenze Tying Tiffany – Drop

tt drop sItalka Tying Tiffany se loni předvedla dvěma strhujícími koncerty v Praze a v Brně. Jak zní na nové desce "Drop"? Na to se podíval Demi Mortuus.






 

 

TYING TIFFANY - Drop
Vydavatel: Trisol, 38:38

Je tomu právě deset let, co hudební veřejnost zaregistrovala jméno Tying Tiffany v souvislosti s prvním singlem „I´m not a Peach“. Za tu dobu stihla Tiff spoustu hudebních vylomenin, nějaká ta epka, remixy, klipy, spoustu koncertů (včetně dvou zastávek u nás) a nedávno taky páté dlouhohrající studiové album „Drop“. Když si zpětně projdete články o Tiff na Sanctuary.cz, dočtete se většinou o „divošce, divožence či dračici“. A tady se udála největší změna. Podívejme se na novinku uklidněné Tiff.

Ve srovnání s předchozími tituly se jedná o posun nejvýraznější. I když není ani trochu nelogický. Kde je konec rozjívenosti „Telekomy“, drzosti „I Can Do It“, naštvanosti „Still in My Head“ nebo rockové energie „Drownin“? Tiffany je prostě starší a berme tedy novinku jako zrcadlo jejího momentálního mentálního rozpoložení. Někomu se tahle změna bude líbit, někomu zase ne. Tomu se ale říká přirozený vývoj (a někdy zase kalkul – nebuďme však paranoidní).

 

Tying-Tiffany-photo-6

 

Když budeme povrchní, uvidíme změnu už na autorce samotné. Z té se stala jemná blondýnka (samozřejmě mluvím pouze o promofotkách) a poprvé se stalo, že na obalu její desky není ona sama. Už tyhle detaily mohou něco naznačit. Co se obsahové stránky týče, nezamlouvá se mi jedna věc. Čtyři songy z desíti vyšly několik měsíců před elpíčkem na EP „One“. Tím pádem si natěšený posluchač neužije moment překvapení a vlastně si vyzobává z celku jen to, co nezná. Kdyby se aspoň jednotlivé verze něčím lišily. Já s tím trochu problém mám, pokud jste však dosud tenhle titul neslyšeli, můžete si tohle mínus s klidným svědomím odmáznout.

 


Tying Tiffany - One Second

 

Zmíněné EP naznačilo o dalším hudebním vývoji Tying Tiffany mnohé. Bylo hodně poklidné, mírné a melancholické. A taky tak trochu nevýrazné. Byla na něm hitovka „One Second“, která má i svůj zdařilý videoklip. Zbylé tři songy jsou sice příjemné, leč proplují kolem vcelku unyle a ospale, aniž by s člověkem něco zásadního udělaly. Video vzniklo také k tracku „One Place“. Je zajímavé tím, že se na něm podíleli fanoušci Tiff. Ti posílali krátká videa se svými nejoblíbenějšími místy a jejich poskládáním vznikl konečný výsledek.

 

2cqe

 

Pilotním singlem novinky se stal další rozvážný kousek „Spin Around“, který svou náladou a atmosférou zcela zapadl do konceptu předchozího mini. Naštěstí je silnější a zalézá pod kůži spíš v duchu chválené klipovky „One Second“. Dosud vyznívá recenze možná negativněji než by měla. Ono to celé není vůbec špatné. Jen si Italka nasadila předchozími výtvory laťku proklatě vysoko a nyní nám naservírovala něco jiného, než na co byl našinec zvyklý. Je tedy už vcelku jasné, že se většina desky nese ve velmi ospalém duchu. Ze stejného těsta je i roztomilá „Deep Blue River“ a závěrečná „Dissolve“. Tady musím vzpomenout na skladbu „5AM“ z předchozího alba. Snová nálada mi evokuje úplný konec. Jakousi smířlivou agónii, kterou vzápětí naruší „volání“ na druhý břeh, aby vás vzápětí rytmika přenesla pryč a Tiff odpočítala poslední vteřiny. Neenergické, přesto působivé.

 


Tying Tiffany - One Place

 

Naštěstí těch pár novinek „Drop“ i trochu rozpohybuje. Nečekejte už žádné kytarové vypalováky. I rychlejší kousky jsou zde čistá popina. Pulzující „A Lone Boy“ nekřičí do světa, že by chtěl být hitem, přesto se jím na koncertech klidně může stát. Tepe si to kupředu a Tiffany posluchačům zatím zpívá o hledání své vlastní cesty. „Neon Paradise“ nás svou náladou zase bere do nočních klubů, do reje barev a zvuků. Je to taneční záležitost, která v sobě však má i tentokrát značnou dávku smutku a melancholie. Žádná divoká párty se nekoná. Ke konci to celé zalézá někam do nejtemnějšího rohu tanečního sálu a taví se ve smutku. „No Way Out“ je pak o něco živelnějším tancem, který se však také s přehledem udrží v poklidných mantinelech, které byly vytyčeny.

Pokud se vám zdá moje remcání neúměrné k hodnocení, pak vězte, že třeba CD "Peoples Temple" bych bez váhání napálil 90 procent. Když album „Drop“ poslouchám pořád dokola, přemýšlím jak s ním naložit. Ono opravdu není špatné. Je to podobné, jako když se sejdete po dlouhé době s kamarádkou, se kterou jste toho kdysi hodně zažili. Hodně zážitků divokých i lechtivých. Tahle kamarádka vám potom na chvíli zmizí ze života, a když se sejdete po čase, přijde nejen s jiným účesem, ale taky o něco starší a usedlejší. Můžete vzpomínat, jaké to tehdy bylo, ale už to nebude takové jako dřív. Nebudete s ní už prožívat nezapomenutelnosti, přesto ji však rádi uvidíte a bude vám to shledání příjemné. A tak to mám s novinkou Tying Tiffany já. Nejsem nadšením bez sebe, ale už se těším, až se s Tiff zase „uvidíme“.

Hodnocení: 75%

TRI_489_CD

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.