Protože vás naše občasné ne-hudební občerstvení na Sanctuary.cz baví, máme pro vás další takový článek – tentokrát zaměřený na podoby klasického Kingova horroru "Carrie", který připravil Demi Mortuus.

„Z OGILVEHO SLOVNÍKU PSYCHICKÝCH FENOMÉNŮ:

Telekineze je schopnost pohybovat objekty nebo působit jejich změny prostřednictvím duchovní síly. Tento fenomén se vyskytuje podle dostupných údajů nejčastěji v krizových či stresových situacích; za pomoci této síly už byli lidé vyproštěni zpod havarovaných automobilů i z trosek domu. Tento fenomén je často směšován s činy poltergeistů, což jsou hraví duchové. Zatímco poltergeistové jsou astrální bytosti pochybné podstaty, telekineze je považována za empirickou funkci mysli, pravděpodobně elektrochemického původu...“

(Stephen King – Carrie, str. 34-35)

CARRIE NA PAPÍŘE V ROCE 1973

Ano. Krom hlavní postavy je právě telekineze hlavním hybatelem děje. Bez ní by byla neatraktivní a ušlápnutá Carrie jen dalším, rodiči (v tomhle případě pouze matkou) týraným děckem. Náboženská fanatička Margaret Whitová důsledně vtlouká svojí dceři Cariettě do hlavy všechna biblická moudra (některé nedodělky se jala vybrousit a překroutit i svépomocí) a snaží se ji „chránit“ před reálným světem, co to jen jde. Že má mladá Whiteovic nešťastnice šok z první menstruační krve a spolužáci si ji pravidelně podávají se vší „zdravou“ puberťáckou krutostí je nasnadě a díky tlaku na mladou dívčí psychiku začínají praskat první žárovky. Cassie...pardon Carrie Whiteová zkrátka není úplně normální teenagerka. Následně se v jedné z tyranek, Susan Snellové, hne svědomí a požádá svého nabíječe Tommyho, aby naši outsiderku vzal na maturitní ples, který je pro všechny velkou událostí. Hlavní záporačka příběhu Chris, se však rozhodne, že to tak nenechá. A když do celé akce zapojí svého malomyslného přítele, je rozhodnuto, že celý příběh směřuje k neodvratné tragédii, která neskončí v prostorách školy.

„Carrie“ je románovým debutem komerčně nejúspěšnějšího hororového spisovatele všech dob. Poprvé vyšla v roce 1973 a na mistra je netradičně útlým kouskem. Děj je rozdělen do tří částí a je prokládán útržky článků a zpráv, které se k celému příběhu, jenž se odehrál v Chamberlainu (okres Maine mají ostatně všichni Kingovi fandové díky jeho tvorbě zmapovaný dokonale), vážou a celý text osvěžují.
 

CARRIE NA PLÁTNECH KIN V ROCE 1976

Uběhlo jen pár let a do kin šla filmová adaptace, které se jako režisér zhostil Brian De Palma. Ten pochopil, že je osud Carrie hlavně smutný a dívka je především obětí okolností a ne nějakým monstrem. Její telekinetické schopnosti se mu na plátně podařilo ukočírovat (na rozdíl od nové verze, která z ní udělala kolegu Harryho Pottera) a také casting se podařil tak nějak jinak. Sissy Spacek je v roli Carrie excelentní. Umí být ublížená i nahnat hrůzu. I přerod z ošklivého káčátka na normální hezkou (hezkou ne hollywoodsky krásnou) holku se jí dá věřit. Stejně tak se dle mého názoru vyvedlo obsazení matky hlavní hrdinky. Z Piper Laurie místy běhá mráz po zádech a jeji modlářství elegantně přecházející do šílenství je uvěřitelné. Že si roli darebáka Billyho střihl začínající John Travolta je spíš takovou raritkou.

Pamatuji si, že jako malé robě jsem hrůzou nedýchal, když zkrvavená Carrie zasedla do vany a matinka v noční košili čekala s kuchyňákem v ruce. Stejně tak husinu nahánějí pohledy zmučeného Ježíše v komoře, kam se byla nucena Carrie chodit zpovídat a modlit. O závěrečném snu Sue Snellové nemluvě. Je jasné, že film už má nějaký ten křížek na krku a ty se vždy podepíšou. I tak má tahle adaptace co říct i dnes. K tomu přispěl i Pino Donaggio soundtrackem, který dokáže být intimně křehký, jedovatě děsivý i funebrácky depresivní.

CARRIE NA OBRAZOVCE V LETECH 1999 A 2002

Jakkoliv jsou Kingova díla vesměs kvalitní, jejich filmové a televizní zpracování stojí většinou za starou belu. De Palmova „Carrie“ je v tomhle ohledu jednou z mála čestných výjimek a zařadila se do zlatého fondu hororového žánru.

V roce 1999 vznikl film, nazvaný „The Rage: Carrie 2“. U nás běžel jako „Carrie 2 - Zuřivost“. Režie se naneštěstí zhostila Katt Shea a tahle paninka tomu dala řádně na prdel. O čem že to je? Parta školáků hraje šoustací hru. Někdo z nich zaskóruje s nějakou dívčinou a za to se jim rozdávají body. V úvodu se kamarádka hlavní hrdinky Rachel do jednoho z obšourníků zaláskuje a po tom, co ji pošle k šípku, skočí ze školní střechy. Normálka ne? Následuje hloupé „milostné drama“ úrovně epizody seriálu „Beverly Hills 90210“ (to ještě kdo ví jestli...).

Emily Bergl v roli Rachel není příliš sympatická a vrcholem všeho je zneužití postavy Sue z původní „Carrie“. Tu zde hraje opět Amy Irving a byla nacpána do role učitelky telepatií nadané hrdinky. V závěru dojde k přehanému a těžko uvěřitelnému ponížení -náctiletky, ta následně prokvete jakousi prapodivnou henou, která má asi ukázat, že není normální a následuje jediné pozitivum a to lehká satisfakce, že se téměř všem nesympatickým postavám stane něco nechutného. Tomuto filmu se rozhodně obloukem vyhněte.
 

Další film se jménem Whiteovic nešťastnice v názvu vznikl roku 2002. Ani tady se nedá mluvit o nějakém trháku, ale přeci jen se tu dají najít pozitiva a polehčující okolnosti. Tak předně jej natočil David Carson jako televizní film. Omezený rozpočet téhle „Carrie“ je určitě znát, ale i tak je to pořád lepší, než u onoho zmiňovaného paskvilu. To se dá říct i o výběru herců. Čím tedy může být toto pojetí pro diváka přínosné. Minimálně se tvůrci více drží knižní předlohy. Některé notoricky známé scény se pokusili pojmout trochu jinak (vložkovotampónová scéna), ale ty, které v De Palmově podání chybějí tu naopak máme.

Mrzelo mne, že se do původního filmu nedostalo knižní vzpomínání na dětství Carrie. Když na ni na zahradě se opalující sousedka vybalila „nečisté polštáře“, následovalo soukromé Whiteovic peklo, završené deštěm kamenů. Stejně tak se tu poctivěji demoluje celý Chamberlain a nešetří se výbuchy. Tady je samozřejmě ten televizní formát znát a efekty jsou tomu poplatné. Přesto se na tuto adaptaci dá vcelku koukat.

KIMBERLY PEIRCE HOŘÍ V PEKLE (SNAD)

Teď tedy k v úvodu zmíněnému remaku. Kimberly Pierce zvorala, co mohla. Hned z kraje si můžeme vyjmenovat pozitiva, neboť jich moc není. Mezi školními potvorami najdete tři pěkné holky (dvě z nich dokonce dvojčata, hmm). Hudba Marca Beltramiho je místy pěkná, i když se nedá říct, že nějak extra původní. Taky představitelka hlavní role Chloë Grace Moretz je splněným snem romantického pedofila. Pohříchu se na roli Carrie vůbec nehodí. Je krásná i když má být neatraktivní a to, že se záměrně hrbí ještě nezařídí, aby mohla být třídním lůzrem. A tím tedy končí veškeré plusy.

Chválená Julianne Moore možná funguje v úvodní porodní scéně, ale během filmu se stává jakousi karikaturou šílené Margaret a její věčné třískání hlavou do čehokoliv vyvolávalo v kinosále zpočátku posměšky a postupem času regulerní výbuchy smíchu. Potom se z Carrie stává superžena, prohání knihy po pokoji, umí v bezvětří vlát americkou vlajkou (wow), šije na šicím stroji, aniž by musela šlapat a ve finále se ukáže, že umí svařovat očima. Stísněnou náladu ve Whiteovic domě těm dvěma neuvěříte ani náznakem. Prostě se jen občas servou a zase je dobře. Všechno je to naleštěné a pozlátkové až běda (viz trapně namalovaná „krev“ na hlavní aktérce plesu).

Zlatý hřeb nastává v závěru, kdy má v sobě matka zapíchané veškeré ostré nástroje z kuchyně a dcerunka ji uklidňuje, že to bude dobré. Potom se zjeví Sue a to se zase ukáže zázračná všeumělka i jako zdatná gynekoložka. Nejen že ji poinformuje o jejím těhotenství, ale rovnou dlaní zjistí, že to bude holčička. Uf. Fatální chybou je potom nepochopení celé myšlenky příběhu. Carrie se při závěrečné kydlící scéně tváří jako pornoherečka při pátém orgasmu.

Z výše napsaného vyplývá jediné. Pokud se chcete v kině opít (vzhledem k obsahu raději i zfetovat) a zasmát, tak prosím. Pokud však chcete napětí, běžte si raději koupit knihu. Jestli neradi čtete, pak si pusťte De Palmovu klasiku. Obojí stojí za víc, než za jednu reprízu. A teď se pojďme pomodlit!!!

mohlo by vás také zajímat

Říjnové strašání

Zářijové strašání

Květnové strašání

Dubnové strašání