Druhé album kapely, která neváhá do temných motivů míchat spoustu experimentálních prvků (nebo je to obráceně?), má rozhodně šanci zaujmout posluchače ze všech možných žánrových subkultur. Co na jejich novinku říkáte vy? My chválíme!

Vellocet Roll - A Land Ridden by Darkness
Vydal: Full Moon, (33 mins)

Když k nám do redakce doputovala novinka kapely Vellocet Roll, strhla se poměrně bouřlivá debata, zda k nám její tvorba ještě žánrově patří, či nikoliv. Nakonec jsme se shodli na tom, že se neshodnem. To samozřejmě lehce přeháním a pravdou je spíš to, že některé prvky k nám sedí stoprocentně a jiné jsou zase trochu vzdálené. Z mého pohledu by bylo tuze zajímavé, poslechnout si reakce posluchačů z různých žánrových světů. On si totiž každý na albu najde to svoje a to celkové vnímání může být nakonec diametrálně odlišné. Přesto by nikdy dojem neměl být vyloženě negativní, protože „A Land Ridden by Darkness“ je zkrátka dobrá deska.

Různé pohledy vám nabídnout nemůžu, ale tím svým rád posloužím. Začněme třeba saxofonem, tedy nástrojem, který je na tom podobně jako koprovka. Části lidí chutná, ale poměrně velká část lidu ji taky nesnáší. Pokud máte z tohoto specifického nástroje kopřivku, budete mít problém od první minuty. Já doma sbírku elpíček Felixe Slováčka nemám, ale začátek úvodní skladby „Blessed“ mi evokuje staré krimifilmy, či náladu nočních klubů a to mi dělá dobře.

Další stěžejní věcí většiny kapel je vokál. Zastřený, deklamovaný a vemlouvavý hlas mi hned na úvod připomněl Tomase Petterssona z Ordo Rosarius Equilibrio. Ve vířících bicích první poloviny otvíráku mi tahle podobnost přijde maximální, i když pochybuju, že by v tom byl záměr. František nemá potřebu na vás řvát a většinu času je v klidu, i když nástroje kolem něj explodují a běsní. Ve vypjatějších momentech se však hlasy různě vrství, šeptají, naléhají a jsou poměrně barevné.

Na „Weird Mass“ se dá dobře demonstrovat většina žánrových základů, na kterých kapela staví. Důležitou roli hrají psychedelické nálady, které podtrhují další vstupy Ondrova saxíku. Kluci se dokážou vyjádřit prog rockovým jazykem, ale jejich myšlenky, přetavené v hudbu, jsou mnohdy temnější a přehodí výhybku k postpunkovému výrazivu. Abychom uzavřeli kruh a všechno sečetli a podtrhli, těžko nás při využití saxofonu nemůže nenapadnout vliv jazzu, který je však užíván opatrně a s citem.

Na klavíru vystavěná „Formosa“ naznačuje, že kluci svojí tvorbou umí pohladit a nepotřebují jednomu neustále cuchat nervy. „Wanderers of the Dark“ potom otvírá kouzelný sound keyboardu a epický nástup má až soundtrakově atmosferickou sílu a poetickou náladu. Pokračuje se v notně zneklidňujícím duchu, který vás drásá svými disharmoniemi a spěje do skvěle gradovaného finiše.

„Town and Coutry ´92“ vás vezme zpět do onoho začouzeného baru, který má bezesporu svou specifickou magii. To ví každý, kdo v nočním klubu někdy dřepěl. Jste trochu nervózní ze všeho toho kouře, neónových světel, divných chlápků i ženských, které neustále přitahují váš zrak. Taky jste trochu přebrali a v hlavě vám tříská opice činelem o činel. Tedy pardon. Není to opice, jsou to Vellocet Roll a jejich sexy nervní kousek.

„Velvet Wings“ staví na podobně vyhrocené náladě, která se postupně šponuje, vrství  a drnká vám na nervy. Když už si myslíte, že to nemůžete vydržet a chcete vyskočit z okna, přistane vám na čele rozechvělý obklad ze silného melodického materiálu, který bych čekal spíš od mých postrockových oblíbenců Esazlesa, kteří by jej asi zahráli víc od podlahy, ale ta síla sdělení a intenzita je podobná. I vokály jsou tady expresivnější a já našel nejoblíbenější track z cesty krajinou posedlé tmou. Ze smršti "I´m my mother´s only son and I am a desperate one" mi po zádech běhá mráz jak o závod.

To nervní „Maidens´ Castle“ si v druhé polovině dovolí i free jazzovou vsuvku, která vás vezme na prosluněnou louku, abyste si dali kouřovou před další cestou temným lesem v podobě „Her Golden Angle“, během níž na vás zpoza stromů vyskakují kytaroví bubáci, na záda neúnavně dýchá stín záludné basy a v jednom kuse klopýtáte o paličky hravých bicích. Klávesy tady mají proti tomu až pohádkově konejšivou barvu, která jako by vás temnotou měla dovést až domů. Ale než za sebou zabouchnete a ocitnete se v bezpečí, bude to ještě pořádný kalup, to vám můžu garantovat.

Snad všechny zmíněné prvky, kterými Vellocat Roll vyjadřují svoje hudební myšlenky, jsou přítomny i v závěrečné „Blindness“, která je však až nečekaně hřejivá a rozjásaná. Místo, aby se vás pokoušela vystrašit, jako častokrát předtím, hodlá vás uvést do extaticky radostného stavu, který svým vokálem umocňuje hostující Zuzana z Plusminusnula. Zkrátka jste doběhli, veškerou temnotu nechali za sebou, zamkli na dva západy a otvíráte se všemi přáteli, kteří na vás doma netrpělivě čekali, šáňo, které radostí rozšplícháte po celé místnosti, zatímco nad domem vybuchuje ohňostroj a z náhle světlem prozářeného lesa vystupují všichni domnělí bubáci, sundávají si z tváří masky a smějí se tomu, jaká to celé byla jízda...

Takhle to tedy mám s novým albem Vellocet Roll já. Jestli k nám patří, či nepatří, to vám na beton nepovím. Ale řeknu vám, že se jedná o emocemi nabitý  hudební zážitek, který zvysoka kašle na žánrová zařazení. Jestli vám ty emoce budou příjemné či ne, na to už musíte přijít sami. Ostatně celá ta estetika, která na mne z nahrávky dýchá, je v podstatě obsáhnuta i v klipu, který si určitě dejte. Pokud vám bude příjemný, zabalte si raneček a vyrazte na cestu…

Hodnocení: 75%

Sestava:

František Převorovský—guitars, vocal, keys & percussions
Pavel Hortík—guitars, back vocal  
Vojtěch Buřič—drums
Milan Buršík—bass, back vocal
Ondřej Pěkný—saxophone
Kristýna Procházková—piano
Štefan Cima—guitar (6)
Zuzana Sagitariová—vocal (9)

Tracklist:

1. Blessed     
2. Weird Mass     
3. Formosa     
4. Wanderers of the Dark     
5. Town & Country ’92     
6. Velvet Wings     
7. Maidens’ Castles     
8. Her Golden Angle     
9. Blindness

mohlo by vás také zajímat