Rozhovor s Robinem Guthrie z Cocteau Twins

robinguthrie_sRobin Guthrie, polovina legendárních Cocteau Twins, kteří pomohli definovat jemnější zvuk stovek rockových, ale i elektronických kapel po celém světě, se koncem května představí v Praze na koncertu, který odehraje se svým dlouholetým spolupracovníkem Haroldem Buddem. Ještě předtím se podařilo Pavlu Zelinkovi ho zastihnout na telefonu a důkladně ho vyzpovídat.


 
 

CZ SANCTUARY: AHOJ ROBINE, JEŠTĚ NEŽ SE BUDEME BAVIT O PŘITOMNOSTI, RÁD BYCH PÁR OTÁZKAMI ZABLOUDIL DO ČASŮ COCTEAU TWINS. ZAJÍMAL BY NÁS TŘEBA ZPŮSOB, JAKÝM JSI VYVINUL SVŮJ JEDINEČNÝ KYTAROVÝ SOUND. BYLA TO SPÍŠ NÁHODA, NEBO JSI PŘESNĚ VĚDĚL, CO CHCEŠ A POSTUPNĚ SE K TOMU PROPRACOVÁVAL?

Robin Guthrie: Ahoj, rád bych řekl, že jsem to všechno měl předem vymyšlené, ale nebyla by to pravda. Já jsem začal hrát na kytaru jako teenager a rozhodně jsem nebyl a dodnes nejsem žádný kytarový talent. Shodou náhod jsem tou dobou studoval elektroniku a měl možnost pracovat s kytarovými efekty. Sice ne s mnoha, ale i tak jsem měl v té době výrazně větší možnosti experimentovat s tímto tehdy novým a dost drahým vybavením než drtivá většina muzikantů. Využili jsme tedy s tehdejším basákem Willem Heggiem možnosti a snažili se s technikou experimentovat, jak to jen šlo.  

Na začátku jsme krabičky zapojovali za sebe bez nějakého předem stanoveného plánu, ale jakmile jsme objevili nějaký zajímavý zvuk, mnohem cílevědoměji jsme začali kroužit okolo, abychom došli k ideálnímu zvuku. Častokrát jsme měli za sebou zapojený vláček čtyř pěti efektů, který jsme různě variovali, do toho jsme často vrazili rovnou dvojici delay efektů najednou.... prostě experimentovali, až se z nás kouřilo, abychom přišli s něčím krásným, klidně i zkresleným, ale rozhodně originálním. To byla moje cesta hrát na kytaru inovativně.

CZ SANCTUARY: JASNĚ, EDDIE VAN HALEN JE JEDEN, TAK PROČ SE SNAŽIT DĚLAT JEHO HORŠÍ KOPII, ŽE?

Robin Guthrie: Já jsem se, jako každý teenager, snažil být především sám sebou. Myslím, že je to přirozená reakce. Já byl punkrockový drzoun, který opovrhoval zaběhnutými pořádky.

 

robinguthrie_82


CZ SANCTUARY:  A JAK SE TVÉ EFEKTOVÉ NÁDOBÍČKO ZMĚNILO OD DOB TVÝCH ZAČÁTKŮ?

Robin Guthrie: Moc ne. Jasně, spoustu efektů dnes používám v softwareové verzi a některé efekty, které jsem nakonec sám navrhl, se dnes vyrábí sériově, ale moje filosofie se nezměnila. I po letech sám sebe nepovažuju za kytaristu v tom tradičním slova smyslu, ale spíš za hledače zajímavých zvukových ploch a nálad. Vedle kytarového neumětelství nejsem ani dobrý hráč na piáno, takže stejně jako přistupuji, teorií nepolíbený, k piánu, tak se každodenně vracím i ke kytaře. A zatím mi tenhle intuitivní způsob fungování vychází. 

Nevýhodou je, že kvůli své omezenosti nemůžu tolik spolupracovat s jinými muzikanty. Z tohohle úhlu pohledu je moje kooperace s Haroldem Buddem trochu zázrakem. On je brilantním technikem, často ke mně hovoří hudebními termíny, kterým vůbec nerozumím, a přesto naše spolupráce funguje. Rozumějte, on denně hraje jazz, klasickou avantgardu, nesnáší zkoušení a pak stojíme ve studiu nebo na pódiu, mně se podlamují kolena trémou a obavou, jak tohle dobrodružství dopadne.

CZ SANCTUARY: TAK MOŽNÁ PRÁVĚ PROTO VAŠE SPOLUPRÁCE TAK FUNGUJE – ŽE JSTE KAŽDÝ ÚPLNĚ JINÝ.

Robin Guthrie: Je to tak. Oba dva jsme dost vyhraněné individuality. Když Harold Budd zahraje pár taktů, tak většina posluchačů pozná, že tohle je přeci Harold Budd. Je možné, že u mého hraní je to podobné. Troufám si tvrdit, že úspěch naší spolupráce stojí na faktu, že oba necháváme ve své hudbě velký prostor tomu druhému. Spousta hudebníků se tlačí do popředí, aby na sebe strhli co nejvíc pozornosti. Dnešní hudební business se spoustou televizních talentových soutěží je na tom dokonce postaven. My se snažíme chovat se opačně a naší hudbě to pomáhá.

CZ SANCTUARY:  DÁ SE TEDY ŘÍCT, ŽE VAŠE AMBIENTNÍ SKLADBY JSOU POSTAVENY NA ČISTÉ IMPROVIZACI?

Robin Guthrie: Většinou ano. Kdyby bylo na mně, tak bych rozhodně více zkoušel, ale Harold, čím je starší, tím víc nenávidí zkoušení. On si to může dovolit.

 

robinguthrie_budd


CZ SANCTUARY:  NA PRVNÍCH DESKÁCH S VÁMI VE STUDIU PRACOVAL MLADÝ PRODUCENT JOHN FRYER. JAK VÝRAZNOU ROLI MĚL NA VYZNĚNÍ DESEK A VÝVOJI KAPELY?

Robin Guthrie: Žádnou. On totiž v případě našich desek hrál roli spíše zvukaře, studiové technika nebo asistenta. Já Johna hodně uznávám, troufám si tvrdit, že jsme přátelé, ale na mou vlastní muziku neměl žádný vliv.

CZ SANCTUARY: HISTORIE COCTEAU TWINS JE SPJATA S LABELEM 4AD. DOČETL JSEM SE, ŽE VÁS PROPOJILI ČLENOVÉ THE BIRTHDAY PARTY. JAK SE TO STALO?

Robin Guthrie:  Byl jsem velkým fanouškem The Birthday Party. Dokonce takovým, že jsme s Lizou vyrazili do Londýna na jejich autogramiádu a následný koncert, kde jsme se po koncertu v backstagei skamarádili a oni nám pomohli 4AD kontaktovat. Nakonec jsme jako kolegové ze stejné stáje spolu vyjeli i na společné turné.

CZ SANCTUARY: ROKU 1986 VSTUPUJE, ALESPOŇ PODLE BOOKLETŮ, POPRVÉ DO HRY HAROLD BUDD. JAK SE VAŠE CESTY STŘETLY?

Robin Guthrie: Myslím, že poprvé jsme se potkali v roce 1985. Může za to jedna televizní společnost, která tehdy spustila takový seriál o spolupráci muzikantů z různých hudebních oblastí. Já to té doby o Haroldu Buddovi neslyšel ani slovo, ale Ivo
(šéf 4AD – pozn. Pavel) jako velký fanoušek Briana Ena o jeho hudbě měl přehled. Tenkrát byly díly, kdy třeba metalový kytarista spolupracoval s reggae zpěvákem a další šílené kombinace. 

Ivo právě na základě negativních výsledků některých z předešlých dílů nejprve uspořádal naše setkání, na kterém jsme si neobyčejně padli lidsky do noty, a tak jsme začali pomalu spolupracovat ve studiu. My i Harold jsme tou dobou žili v Londýně, tak to bylo vcelku logisticky jednoduché. Nakonec ale zakročila televizní společnost, přitlačila nás ke zdi, a tak nakonec ve velmi krátké době vzniklo album „The Moon And The Melodies“.

CZ SANCTUARY: BYLI JSTE POTOM POŘÁD V KONTAKTU, NEBO SE VAŠE CESTY NA DELŠÍ DOBU ROZEŠLY?

Robin Guthrie: Stále jsme byli v blízkém kontaktu. Mou kytaru najdeš třeba na Haroldově desce „Lovely Thunder“ nebo „The White Arcades“. Pak se sice Harold odstěhoval do Států, ale pravidelné spojení jsme na sebe ztratili, až když jsem se odstěhoval do Francie. Asi deset let jsme spolu nemluvili. To se změnilo v roce 2005.

 


Cocteau Twins – Heaven or Las Vegas


CZ SANCTUARY: V DEVADESÁTÝCH LETECH SE ROZPADLI COCTEAU TWINS. I PO LETECH TO NEVYPADÁ ANI NA ŽÁDNOU JEDNORÁZOVOU SPOLUPRÁCI NEBO KONCERT?

Robin Guthrie: Nemyslím si, že by k něčemu takovému v nejbližší době došlo. Rozuměj, tenhle krok by tak trochu mohl znamenat, že jsi hodil za hlavu všechno, co jsi vytvořil za posledních 15 let. Že to důležité ve tvé hudební kariéře je
20 a více let staré. Nemám rád tenhle veřejný tlak na muzikanty. Skupiny se vždy rozpadají z nějakého důvodu.

CZ SANCTUARY:  JASNĚ, JE ZDRAVÉ SE DÍVAT DOPŘEDU A NE SE JENOM OHLÍŽET ZPĚT...

Robin Guthrie: Já v tyhle návraty moc nevěřím. Často je za hraným osobním nadšením chladný kalkul vydavatelství.

CZ SANCTUARY: SE SIMONEM JSI ZALOŽIL VYDAVATELSTVÍ BELLA UNION, KTERÉ SE STALO VÝZNAMNÝM HRÁČEM NA NEZÁVISLÉ SCÉNĚ. STÁLE PRO NĚJ PRACUJEŠ?

Robin Guthrie: Už dávno ne. Je zajímavé, že většina lidí má tohle vydavatelství za indie label. Ono se opravdu tak tváří, ale ve skutečnosti Bella Union vlastní Universal Music.

CZ SANCTUARY:  FAKT? ONO TO NAVENEK VÁŽNĚ VYPADÁ, ŽE SI BELLA UNION DĚLÁ VĚCI PO SVÉM...

Robin Guthrie: Nene. Špatně. Nerad mluvím do médií ohledně Bella Union, když už nejsem jeho součástí, ale Bella Union je už dlouho součástí Universal kolosu. A s tím já už nechci mít nic společného. To neznamená, že bych jim nepřál jen to nejlepší, ale osobně se nechci spojovat s major labelem. Bella Union je prostě falešný indie label.

CZ SANCTUARY: TAKY JSI SPOLUPRACOVAL SE ZPĚVAČKOU SIOBHAN DE MARÉ Z MONO VE DVOJICI VIOLET INDIANA. TAHLE SPOLUPRÁCE UŽ JE TAKY U KONCE?

Robin Guthrie: Naopak, právě jsme začali natáčet novou desku! Nikdy jsme se nerozpadli, jen Siobhan porodila dvě děti a já se přestěhoval do Francie, takže jsme se nevídali tak často. Před pár týdny jsme ale měli schůzku, která vyústila v rozhodnutí natočit novou desku Violet Indiana.

Tenhle projekt je pro mne velkou výzvou, protože píšu písničky v kooperaci s někým jiným. Drtivá většina mých skladeb je totiž instrumentální povahy, kterou pak mí spoluhráči následně opentlí. U Violet Indiana ale čekám na vokální linky Siobhan, na její texty a s těmi pak následně pracuji.

 

robinguthrie_siobhan


CZ SANCTUARY: TAKŽE PO DLOUHÉ DOBĚ NÁVRAT K PÍSNIČKÁM?

Robin Guthrie: Přesně tak. Abys byl více v obraze – s Cocteau Twins jsme nikdy netvořili písničky v pravém slova smyslu. Nejdřív jsem nahrál kompletní instrumentální muziku a teprve k ní Elizabeth dotáčela své vokály. To nebyla spolupráce v tom pravém slova smyslu. Jasně, skladby Cocteau Twins jsem upravoval, aby seděly barvě Elizabethina hlasu, ale rozhodně to nebyla kooperace, kterou zažívám právě se Siobhan. To znamená, že jsme spolu ve studiu, já něco natočím, ona k tomu dotočí vokály, podle nich já zase upravuji základy a tak dále. A to je velmi rozdílný proces.

CZ SANCTUARY: BĚHEM POSLEDNÍCH DESETI LET JSI NATOČIL HROMADU NOVÉ MUZIKY SÁM I S JINÝMI UMĚLCI. CO SE STALO, ŽE JSI ZAČAL BÝT ZNOVU TAK AKTIVNÍ?

Robin Guthrie: Mám za to, že jsem nikdy nepřestal dělat muziku, spolupracoval jsem s jinými umělci, natočil jsem dvě desky Violet Indiana, remixoval jsem, ale je pravdou, po rozpadu Cocteau Twins a našem rozchodu s Elizabeth jsem přišel o všechno. Prodával jsem nástroje, abych měl na jídlo, a v ten moment jistě chápeš, že člověk nevydává muziku jak na běžícím pásu. To bylo velmi těžké období v mém životě. Ale překonal jsem ho a jsem nazpátek. Vždy jsem tvořil nezávisle, nikdo mi nedal ani cent navíc, takže vím moc dobře, co to znamená být nezávislý.

CZ SANCTUARY: TENHLE POCIT JE PRO TEBE ASI HODNĚ DŮLEŽITÝ…

Robin Guthrie: Ano, velmi. Rozuměj, už nechci dělat chyby, které jsem ve své nevědomosti nasekal, když jsem byl mladý. Tehdy na mé činnosti parazitovala armáda dalších lidí, kteří z ní bez větší námahy spokojeně žili. Nechci být vlastněn, manipulován někým jiným. To se teď neděje.

CZ SANCTUARY: NEDÁVNO JSEM DĚLAL ROZHOVOR S ULRICHEM SCHNAUSSEM, ELEKTRONIKEM, KTERÝ SE HLÁSÍ K ODKAZU COCTEAU TWINS. JAK SE DÍVÁŠ NA TENHLE ELEKTRONICKÝ DREAMROCKOVÝ REVIVAL?

Robin Guthrie: Ulrichovu hudbu hodně uznávám. Přesto těch spojnic mezi mou muzikou a jeho (a dalších elektroniků) zas tolik nevidím. V té pocitové rovině, to ano. Ale jinak je jeho muzika v základu postavena na klávesové elektronice, zatímco má na elektronice, která ale vychází z kytarové hry. Výsledná atmosféra je ale podobná.

CZ SANCTUARY: CO MŮŽEME OČEKÁVAT OD TVÉHO SPOLEČNÉHO KONCERTU S HAROLDEM V PRAZE? JAK SE VAŠE HUDBA NAŽIO LIŠÍ OD TÉ, KTEROU ZNÁME Z DESEK?

Robin Guthrie: To ještě netuším, protože naše vystoupení jsou z velké míry postavené na improvizaci. Ale tuším, že budeme hrát převážně muziku, kterou na našich deskách nenajdeš. Zbrusu nové kousky!


Robin Guthrie - Monument

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Díky! :)

Přidat komentář