Report z Laibach a Juno Reactor

laibachlive09Report ze středečního vystoupení Juno Reactor a Laibach v pražském Lucerna Music Baru.










Koncertně poklidnější listopad se odporoučel, a s příchodem adventu opět nastal čas vnořit se do zakouřených prostor klubů a nechat si sluchovody decimovat neúměrnou dávkou hluku. Inu, co by člověk neudělal pro kulturní sebevzdělávání, zvláště, když jsou na pořadu večera hned dvě zásadní zahraniční položky.

Ačkoliv prostory Lucerna Music Baru rozhodně nepatří mezi drobečky, čím více se blížila devátá hodina, tím mohutnější zástupy kulturních nadšenců se draly od šatny směrem k pódiu a zaplňovaly výhodná pozorovací místa. O návštěvnost tedy dnes rozhodně nouze nebude, a z přísných triček fanoušků lze jasně vyčíst, která že formace sem většinu lidí natáhla. S přihlédnutím k tomuto faktu se i v zahraničí obecně slavnější Juno Reactor, hrající většinou jako hlavní hvězdy, dnes přesunují do role předskoku slovinských elektronických diktátorů.

Něco po deváté večerní tedy nastupují za rituálního bubnování na pódium Juno Reactor, reprezentující vpravdě multikulturní společenství - dva afričtí rytmičtí šamani s tvářemi pomalovanými válečnými barvami, respekt budící postava Ghetto Priesta s fortelnou Taz Alexander po levici, jištění na křídlech japonským kytaristou Sugizem a předákem formace Benem Watkinsonem. Zapomenout ale nesmíme ani na správně vyžilého, ale přesto dostatkem energie oplývajícího bubeníka Budgieho za rozšířenou akustickou soupravou. Pokud bychom chtěli vystoupení Juno Reactor shrnout jedním slovem, jevilo by se nejvýstižnějším „ethno“, a to nejen kvůli vizuální složce. Etnické rytmy doprovázely východní motivy akustických nástrojů, podmalované syntetickými zvuky a smyčci, které posluchače vzaly na výlet do hudebních svátků různých kultur – tu do Indie, tu do arabského světa, nebo do Afriky, kde se válečníci tancem připravují na souboj s nepřítelem.

Juno Reactor - City Of The Sinful (živě v Praze)



Z hlediska instrumentálních a vokálních výkonů není setu příliš co vytknout, zvýšenou pozornost si zaslouží především výborný „kvílivý“ Sugizo, který dokázal ze svého nástroje vymáčknout vynikající zvuky. Jen škoda, že se nepodařilo všechny složky hudby řádně uzpůsobit prostorám Lucerny, neboť se ve „velkých“ zvukových okamžicích sound přehltil a namísto aranžérského vyvrcholení kolikrát přišel zmatek. Že jsou Juno Reactor zvyklí okupovat příčky hlavních hvězd dokázal i téměř hodinu a půl trvající set, který výprava v Praze předvedla a přiznejme, že pokud člověk nebyl naladěn na stejnou hudební vlnu, bylo to devadesát minut poměrně dlouhých. 

Zbývá ještě půlhodinová přestavba, kdy z pódia mizí aparáty a živé bicí, nahrazené dvěma stožáry s projektory, elektronickými bubny a stojany pro klávesy. Kolem jedenácté tedy mohou začít Laibach a už koncertní sestava jasně napovídá, že dnes nebude kladen důraz na divokou show – chybí dvojice sličných bubenic, známých z koncertů v letech 2006 a 2007, a i zbytek formace působí rozvážně, chtělo by se říci až hloubavě. Na druhou stranu si určitě zaslouží ocenit, jak poctivě uchopila elektronická kapela svůj set, kdy (až na předtočené nejhrubší základy) hudebníci hráli téměř všechny nástroje a party živě. Nejlepším dokladem muzikantství mohla být předělávka „Alle Gegen Alle“ od D.A.F., kdy se klávesáci nenechali zmást přeskakující smyčkou, a pohotově přešli do hlukově jazzového fadeoutu.

Misky vah se po Juno Reactor přesto převážily na druhou stranu – zvuk byl sice o mnoho lepší, než při vystoupení první kapely, živelností se však koncert rovnat určitě nemohl. Kdo se přišel vyřádit na typické Laibach dupárny, musel si pořádně počkat. Skoro se zdálo, jako by kapela zkoušela, co všechno posluchači vydrží, a tak rozjívené publikum muselo následovat klidnější polohy Laibach. O to intenzivněji se však mohl posluchač nechat hypnotizovat tradičními, velmi sugestivně zpracovanými totalitárními projekcemi, které naplno využívaly obou pláten, přehazovaly si obraz podle potřeby ze strany na stranu a akcentovaly sdělení jednotlivých písní.

Laibach - Francia (živě v Praze)



K avizovaným starým peckám však přeci jen došlo, a diváci si tak mohli vychutnat téměř čtvrtstoletí staré bonbónky typu „Država“, "Brat moj", "Smrt za smrt" nebo "Krvava gruda", oděné do nového kabátku, prokládané i novější tvorbou Slovinců,  například hned čtveřicí skladeb ("America", "Anglia", "Türkiye" a "Francia") ze tři roky starého alba „Volk“. Po půlnoci přichází ke slovu i ty největší hitovky jako „Tanz mit Laibach“, ale i přes sílu materiálu se zdá, že buď kapela, nebo fanoušci jsou už trochu unavení, a tak i tyto pecky fungují jenom tak nějak napůl. Přesto si dav vytáhne Laibach ve čtvrt na jednu znovu na pódium k přídavkům, a za 15 minut to zopakuje znovu. Pak už se ale světla rozsvítí definitivně a "Das Spiel ist aus". Dav se rozděluje na „prchající k šatně“ a na ty, kteří berou útokem bar, aby se občerstvení vraceli pod pódium vypustit zbytek páry pod taktovkou setu DJ Nephilima ze Sanctuary DJ Teamu. Je to zároveň poslední dnešní možnost zakoupit ve stánku něco stylového merche, kde člověk opět musí uznale pokývat hlavou nad dotažeností slovinské idey, kdy ani na vydávaných stvrzenkách nechyběla hlavička Laibach.

Ačkoliv tedy pravděpodobně většina osazenstva odcházela z Lucerny spokojena, jeden se nemohl ubránit dojmu, že tenhle koncert patřil k těm slabším, které jsme od Laibach měli tu možnost vidět na území našeho hlavního města. Možná se jen nesešly všechny potřebné ingredience, které povyšují dobrý zážitek na něco víc, pravdou však zůstává, že s nadšením například z vystoupení v Roxy se dojem z letošní Lucerny nedá srovnat. Ale neházejme uniformu do zákopu, Laibach určitě patří k těm, kdo si další šanci zaslouží. A kdo ví, možná je jenom na čase přestat vnímat toto uskupení jako továrnu na sociálně-politickou tvrdou elektroniku, a odhalit i hlubší a přemýšlivější části její hudební produkce a s tím ke koncertům přistupovat - kapele rozhodně nechybí odvaha prezentovat posluchači i poměrně náročný materiál živě. Snad nám tedy příští koncert udělá v aktuálním hudebním směřování Laibach jasněji.


Fotky najdete v Galerii, videa na našem Youtube profilu - bohužel byla celkem tma, takže toho není až tolik vidět.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

chvilemi jsem se taky nudila u juno reactor vic ale bylo to zajimave stejne
vidím na tuto akci objektivně napsanou recenzi, díky! (viz např. dost otřesný report z musicserveru) Stran Juno Reactor bych si možná dovolil být ještě kritičtější, u Laibach ale opravdu vadilo to (ne)osvětlení. Zejména kvůli tomu, že nebyli dostatečně vidět mimořádně esteticky hodnotní protagonisté. Chtělo by to nějakou "přátelskou" domluvu s osvětlovačem... :evil: Nemluvě o tom výpadku projekce na konci, kdy koncert spěl ke svému vrcholu...
StochastikoS: Díky za milá slova, pokoušíme se dojmy z koncertů pojmout co možná nejobjektivněji a samozřejmě nás povzbudí, když to někdo ocení ;-). Čert ví, co stojí za těmito vizuálními nedostatky...pokud to tak chtěla sama kapela, aby vypadala "mysticky", tak se obávám, že by ani "přátelská domluva" s osvětlovačem nepomohla....stejně jako bylo k ničemu řvaní na zvukaře Sisters, že to "má trochu ohulit". :D :sad: Jo, nevyzpytatelné jsou nápady kapel :-)

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.