S oblíbenou spisovatelkou (nejen) upírských románů o Jihlavě i Čelákovicích, fake news, katolicismu, trestnímu oznámení na TV Barrandov, vztahu ke gotice a dalších zajímavostech.

SANCTUARY.CZ: MOHLA BYSTE SE PROSÍM NA ÚVOD VE STRUČNOSTI PŘEDSTAVIT? STAČIL BY KRÁTKÝ MEDAILON PRO MÉNĚ ZNALÉ ČTENÁŘE.

Jenny: Narodila jsem se v Jihlavě, a to už v roce 1955, a protože už mám vnouče, dokonce pubertálního věku, jsem vlastně něco jako gotická babička.

Vystudovala jsem něco úplně jiného, než čemu jsem se pak věnovala – módní návrhářství bot. Za komunistů jsem tak nějak ne úplně z vlastní vůle byla dělnicí: v kravíně v pohraničí a pak v ZOO, v Jihlavě a potom v Praze. Po Listopadu (poté, co už jsem měla napsaný první román), jsem zapíchla vidle a rovnou od nich odkráčela do knižního nakladatelství, kde jsem nastoupila jako redaktorka a setrvala víc než dvacet let. A napsala dvacet knih, zejména románů žánru history-fiction. Nejznámější je asi desetidílná volně navazující série o knížeti Draculovi, kterou čtenáři nazvali Transylvánská sága.

Přede dvěma lety jsem s redakční prací skončila. Píšu teď už jen knihy a poslední dobou také politické glosy do internetového média FORUM 24.

SANCTUARY.CZ: JAK JSTE SE DOSTALA KE GOTICKÝM ROMÁNŮM, NOVOROMANTICE A UPÍRŮM? ZAJÍMALY VÁS TYTO VĚCI I V 80. LETECH ČI DŘÍVE?

Jenny: Před rokem 1989 mě zajímaly záhady, ale asi jenom tak jako spoustu dalších, bavilo mě spřádat různé teorie a snít… No a samozřejmě jsem přečetla Draculu, někdy v patnácti letech a vůbec jsem se z toho nemohla vzpamatovat, četla jsem Sheridana le Fanu, Hoffmana…

Víc jsem se do toho ponořila právě až v době, kdy se k nám začala dostávat příslušná literatura. Začala jsem, jako kdekdo v té době, Raymondem Moodym. A zájem o reinkarnaci mi zůstal. Odtud to nějak splavně přešlo k vampyrickým mýtům a legendám. A tohle už mým „oborem“ a „obchodní značkou“ zůstalo dodnes. Proč? Těžko říct. Možná s tím mají co do činění právě ty minulé životy. A pak – upírské příběhy jsou přímo esencí života. Neobsahují zdaleka jen hrůzu a smrt, ale i všechno, co lidstvo rozechvívá od nepaměti – věčnost, nesmrtelnost, pouto krve a naději.

SANCTUARY.CZ: MÁTE NĚJAKÉ VYZNÁNÍ, VÍM, ŽE JSTE NAPSALA KNÍŽKU O ČARODĚJNICTVÍ, MÁTE NĚJAKÝ VZTAH K OKULTISMU?

Jenny: Vyznání? Myslíte náboženské? No, formálně jsem křtěná katolička. Překvapivé? Rozhodně ale nevěřím dogmaticky všemu, co se k věření předkládá, mám to velice volné, ale v žádném případě nejsem ateistka.

Ta „čarodějnická“ knížka nemá ale s pravým okultismem nic společného. Je to – podle podtitulu - „Slabikář pro věčně mladé spokojené čarodějky“, takže spíš zábavně pojatá knížka pro ženské, o tom, jak se lehce naučit využívat magii všedního života. Není to sice nic pro skalní materialistky, ale rozhodně ani pro adepty rituální magie.

SANCTUARY.CZ: SLEDUJETE SANCTUARY ČI POSLOUCHÁTE NĚJAKÉ GOTICKÉ KAPELY? VÍM, ŽE MÁTE VELMI OSOBNÍ VZTAH K JIHLAVĚ, ODKUD POCHÁZÍ I KAPELA XIII. STOLETÍ…

Jenny: … z čehož samozřejmě plyne, že „Třináctka“ je už celé roky moje srdeční záležitost. A to nejen proto, že mě s lídrem Petrem Štěpánem a jeho bratrem pojí dlouholeté přátelství a občas se setkáváme na literárně hudebních akcích, jako je festival Magická noc trubadúrů v Kralupech, pořádaný kapelou Bratrstvo Luny. Určitě jsem jediná důchodkyně, která kdy stála na jejich pódiu J. Jinak ale přiznávám, že doma gotiku moc neposlouchám. To spíš klasiku a operu. I když, některé operní sbory, nebo takové finále Fausta a Markétky od Gounoda jsou pro mě víc „goth“ než některé kapely…

SANCTUARY.CZ: UPRAVUJETE NĚJAKÝM ZPŮSOBEM JEŠTĚ DODATEČNĚ SVÉ KNIHY, KUPŘÍKLADU K DALŠÍMU VYDÁNÍ, CO SI MYSLÍTE O SPISOVATELÍCH, KTEŘÍ TAK ČINÍ? POTOM MŮŽEME NALÉZT NA PULTECH KNIHKUPECTVÍ KNIHY S NÁPISY: REVIDOVANÉ VYDÁNÍ, OBSAHUJE NOVOU PŘEDMLUVU, ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ ATD.

Jenny: Zatím jsem to udělala jen dvakrát, a to u svých dvou jediných „nevážných“ knih. Ty po čase místo prostého dotisku vyšly jako rozšířená vydání. Čarodějnický „slabikář“ Čarodějka po česku vyšel pod názvem Čarodějkou snadno a rychle a povídky o zvířatech, převážně ze ZOO, původně nazvané Zviřátka chováme pro radost je teď na pultech jako Jak mi zvířata mluvila do života. Se svými historicko-fantastickými příběhy, ať už z Transylvánie, Egypta nebo z Čelákovic, to ale nedělám. Tam mám pocit, že bylo řečeno vše, tak, jak být mělo a nelze na tom nic měnit.

SANCTUARY.CZ: ČASTOKRÁTE SE VE VAŠICH ROMÁNECH OBJEVUJE MĚSTO ČELÁKOVICE, MÁTE K NĚMU SVŮJ OSOBNÍ VZTAH? EXISTUJE I TEMNÁ STRANA ČELÁKOVIC?

Jenny: Určitě existuje. Myslím, že ji má každé město, ale „odvrácená“ strana tohohle městečka obzvláště tajemná a je právě tím, co můj vztah k němu nastartovalo. Konkrétně zprávy o upírském pohřebišti, které náhodou objevili na zahradě jednoho domku. To už se pak temné příběhy z temné strany odvíjejí úplně samy…

SANCTUARY.CZ: VÍM, ŽE JSTE NEDÁVNO PODALA TRESTNÍ OZNÁMENÍ NA JAROMÍRA SOUKUPA A JEHO TV SHOW, CO VÁS K TOMU VEDLO?

Jenny: Protože mám přátele různých národnosti i barev, nesmírně se mi hnusí rasisti, xenofobové a osoby šířící rasovou a etnickou nenávist. Tím hůř, pokud jsou to ředitelé televizí a ovlivňují tím tisíce diváků. Podsouvat lidem formou fotek a „ankety“, že celé skupiny – Romové, muslimové a černoši – jsou jako sousedé nevhodní, je podle mě nejen odporné, ale i trestné. Kdo zná historii, ví, kam za druhé světové války dospělo to, co také začalo nenávistným štvaním vůči jedné skupině. Začalo to žlutými hvězdami a pokračovalo až k plynovým komorám. Proto si myslím, že podobné trendy je nutno zastavit, dokud to jde.

SANCTUARY.CZ: VNÍMÁTE OSOBNĚ NĚJAK MĚNÍCÍ SE TVÁŘ SOUČASNÉ EVROPY A AMERIKY? AŤ UŽ SE JEDNÁ O VZNIK NEEVROPSKÝCH GHETT VE VĚTŠÍCH MĚSTECH, ODTRŽENOST POLITIKŮ OD REALITY, VZNIK „FAKE“ NEWS A NÁSTUP K MOCI DONALDA TRUMPA ČI ZNOVUZVOLENÍ MILOŠE ZEMANA.

Jenny: Všechno na světě se neustále mění, takže mě nijak nepřekvapuje, že se proměňuje i tvář současných západních zemí a bude se měnit nadále. Bez ohledu na to, jak moc bude kdo nadávat nebo křičet „já nechci“, se Evropa zcela jistě promění v „barevnější“ a národnostně pestřejší. To samozřejmě nese i problémy v podobě třeba právě zmíněných ghett. Noví obyvatelé, kteří se nepromísí s původními, mají bohužel mnohem větší tendenci k problémovému až kriminálnímu chování a k pocitům, že na nich nikomu nezáleží. Pak se dají lehce zpitomět fanatiky a zločinci, kteří v nich naopak dokážou vzbudit pocit, že jsou důležití.

Nový fenomén hoaxů a fake news opanoval veřejný prostor, zejména sociální sítě, asi rychleji, než kdokoli čekal. Jedni úmyslné lži šíří, protože to slouží jejich zájmům, jiní proto, že nemají hlavu na to, aby je jako lži dokázali identifikovat. Zatím se ale zdá, že proti tomu není obrany. A výsledkem jsou pak například katastrofické volby hlav států, k jaké došlo i u nás. Přičemž podíl fake news na rozhodování voličů byl veliký.

SANCTUARY.CZ: CO VÁS NAOPAK POSLEDNÍ DOBOU POTĚŠILO?

Jenny: Mě těší pořád něco. To, že mám pořád nápady na nové knihy – ta momentálně rozepsaná se bude jmenovat Dcera vlčic a je inspirovaná neuvěřitelným příběhem Eleonory ze Schwarzenbergu. Těší mě, že se můžu alespoň skromně podílet na politickém dění u nás doma. Že můj kůň Drakhen zvaný Danny má i přes svůj vysoký věk pořád ještě radost ze života.

A neskutečnou radost mi udělali dva kamarádi, filmoví maskéři Vlad Taupesch a Josef Rarach, kteří jezdí prezentovat svou práci na hollywoodskou přehlídku filmových masek Monsterpalooza. Účastní se jí i Bela Lugosi Jr., syn legendárního herce ze zlatých časů černobílého hororu Bely „Draculy“ Lugosiho. Právě jeho příběh vypráví moje první kniha Nemrtvý. A kamarády napadlo, že by mu jeden výtisk se speciálním věnováním mohli přivézt… Tohle prolínání fantazie s realitou mě nepřestává fascinovat. Postavy vašich horor-fantasy příběhů v rukou jejich potomků…

mohlo by vás také zajímat