Před pár týdny vešel do českých kin hraný dokumentární film "Poslední rodina"  o rodině Beksinských, otci Zdislavovi a synovi Tomášovi. Právě Tomáš se stal díky svému působení v polském veřejnoprávním rádiu zásadním propagátorem gotické subkultury nejen v Polsku. I z toho důvodu bylo dobré se spojit s Szymonem Gołąbem, hudebním redaktorem internetového rádia In Club Radio; zakladatelem rozhlasového pořadu Transmission / Transmisja věnovaného cold wave, minimal wave, post punkové a gotické muzice; zakladatelem Wave Press Music Blogu a také jedním z hybatelů Tomasz Beksinski - Tribute (TBT) - Facebookového projektu/poctě Tomáši Bekšínskému.

Sanctuary.cz: Potkal jsi někdy Tomáše Beksiňského nebo jsi byl příliš mladý, když zemřel?

Szymon Gołąb: Především vám děkuji za to, že mám možnost popovídat o Tomáši Beksiňském pro portál Sanctuary.cz. Na začátek bych rád uvedl, že bez osoby Tomáše Beksiňského by zřejmě nebyla možná existence současné gotické scény v Polsku a v mnoha evropských státech, a to bez přeháňky. A teď zpět k dotazu, zda jsem Tomáše potkal osobně: ne, a myslím si, že by takové setkání nevneslo mnoho nového do mé fascinace jeho rozhlasovou tvorbou. Když Tomáš zemřel v roce 1999, bylo mi přesně 20 let a ještě si velmi dobře pamatuji na jeho poslední pořad. Mnoho let poté se mi však podařilo pohovořit se Zdislavem Beksiňským, také pár dní před jeho smrtí, ale u tohoto rozhovoru jsme se důsledně vyhýbali vzpomínkám na Tomka.

Sanctuary.cz: Jak důležitá byla jeho práce pro tebe a polskou hudební scénu obecně?

Szymon Gołąb: Tomášovy pořady ve veřejnoprávním rádiu, především pak na Třetím programu Polského rozhlasu, byly velmi, velmi důležité pro formování mé hudební vnímavosti a vůbec hudební vnímavosti posluchačů a samotných umělců v Polsku. Proč tomu tak bylo: Tomáš měl skvělé umělecké cítění jak prezentovat hudbu posluchačům. Jak bych to jen popsal – nejlepší to bude formou analogie k malířství: existují takové obrazy, ve kterých je jasná forma a pozadí vzniku obrazu. Pokaždé, když se na konkrétní dílo díváme, z namalovaných tvarů vyplývá něco jiného, nějaké nové poselství. V Historickém muzeu v Sanoku (muzeum Zdislava Beksiňského – pozn. autora) je k vidění obraz, který Zdislav vytvořil počítačovou grafikou. Autor do spleti barevných linií vepsal různá slova. Věřím v to, že jsou tam vepsaná, i když vlastně nejsou vidět, a pokaždé, když jsem v Sanoku a dívám se na něj, dešifruji jiná slova a ukládám je do formy poselství. V podobném stylu své rozhlasové programy tvaroval právě Tomáš Beksiňský.

Sanctuary.cz: Můžeš popsat hudební styly, které se mu líbily a prezentoval je ve svých rozhlasových pořadech?

Szymon Gołąb: V rozhlasových pořadech Tomáše Beksiňského se objevovala opravdu různorodá hudba. Velmi dobře si pamatuji na programy z 90. let, kdy si Tomáš stěžoval na to, že v současné hudbě nastalo období dekadence a necení se různorodé spojování stylů. Rozhodně ho trápila invaze rapu, proto se také odvolával k progresivnímu rocku let sedmdesátých. V polském rozhlase byl jediným redaktorem, který disponoval tak obsáhlými znalostmi o progresivním rocku z počátku 70. let. Tento pořad vedl ve spolupráci s Jackem Lesniewským z ještě existujícího obchodu Megadisc, odkud bral tuny nahrávek a my jsme je pak mohli slyšet ve vysílání. Byly to hudební seance, ovšem postavené nejen na progresivním rocku. V playlistech převládala především gotika, a to gotika různorodá.

Díky Tomášovi jsme ve veřejném rozhlase poprvé mohli slyšet třeba Joy Division nebo The Sisters of Mercy. On uměl zahraniční ukázky perfektně proložit domácími, polskými skladbami, a to mnohdy z různých, nepředvídatelných oblastí. Mám tím na mysli třeba zpívanou poezii. Takže v jeho pořadech dostal prostor Czesław Niemen prolnutý "Písní pro mrtvou ženu" Jaroslava Iwaszkiewicze. Dalším příkladem budiž "Polibek" Ewy Demarczyk. Ten byl tak nádherně spojený – ještě včera jsem tento pořad poslouchal – s "Květy zla" od XIII. století. Tudíž hudba, kterou Tomáš v rozhlase prezentoval, byla opravdu různorodá. Vzpomínám si na jeden z jeho pořadů vytvořených jakoby na pozadí filmu Titanic. Beksiňský využil silného popkulturního obrazu, ke kterému ovšem vytvořit svůj vlastní alternativní soundtrack. I takový pořad jsme mohli slyšet ve vysílání Polského rozhlasu. Tím chci naznačit, jakým originálem Tomáš byl. Nikdo před ním, ale ani dnes, nelaškuje s tak radikální uměleckým crossoverem vícera hudebních žánrů do jednoho celku během rozhlasového vysílání.
 

Tomáš Bekšinský ve studiu Polského rozhlasu pouští Dead Can Dance
 

Sanctuary.cz: Jak důležitá byla jeho postava pro gotickou scénu v Polsku?

Szymon Gołąb: Pořady Tomáše Beksiňského byly samozřejmě nabyty informacemi z oblasti hudby, nad kterými ovšem často přecházel do zamyšlení o každodenních věcech. Vždy mu šlo o vytvoření jedinečné atmosféry. A ta atmosféra měla téměř poetické parametry. Formou byla hudba a pozadím slovo. A to slovo se nejednou odvolávalo ke klasikům gotické literatury. Velmi dobře si vzpomínám na jeho seance s povídkami od Poea a to vše mělo obrovský vliv na představivost posluchačů a generace hudebníků, kteří tehdy s hudbou začínali – třeba takoví Fading Colours. Takže to, co dělal Tomasz Beksiňský, i když velmi, velmi decentně, mělo obrovský a mocný vliv na podobu gotické scény v Polsku.

Sanctuary.cz: Cítil on sám spojitost s gotickou scénou?

Szymon Gołąb: Určitě ano a určitě měl smysl pro poslání, což je výrazně patrné v jeho pořadech a především v textech, které psal. V dnešní době je težké najít důkladnou reportáž z koncertu, i když těch koncertů je rozhodně víc než v době Tomáše. Nicméně hudební redaktoři jsou nějakým způsobem – nevím, jestli líní nebo zbaveni citlivosti, aby to, co se odehrávalo na scéně, předali čtenářům. Toto bylo v případě Tomáše Beksiňského nepřijatelné. Pamatuji si na jeho reportáž z koncertu Bauhaus v Praze z roku 1998. Je tak skvělá, že by se měla dávat za vzor, jak správně o hudbě referovat. Pocit přidruženosti ke scéně byl velmi výrazný právě v jeho rádiové a novinářské tvorbě.

Sanctuary.cz: Jak těžké pro něho bylo představovat jím milovanou hudbu v polském veřejnoprávním rozhlase?

Szymon Gołąb: Gotická scéna versus náboženská bigotnost: musíme mít na paměti, že v době, kdy své pořady vedl Tomáš Beksiňský, se jednalo o zcela jiný rozhlas a asi i o úplně jiné Polsko než je dnes. Ve vzduchu bylo méně cítit extrémismus všeho druhu – především ten náboženský. Posluchači, moderátoři a vůbec všichni, kdo byli zodpovědní za vysílní polského veřejnoprávního rozhlasu, měli na vědomí důležitost estetické rozdílnosti. Takže, když se v textu díla objevilo slovo „temnota“ nebo „čarodějnice“ či dokonce „satan“, nebrali toto ihned jako propagaci satanismu, kdy by autoři ze čtenářů nebo posluchačů hned dělali vyznavače zla. Něco takového neexistovalo. Tomáš Beksiňský dostával mnoho dopisů od posluchačů a pamatuji si jako dnes, když ve vysílání přečetl jeden z nich, ve kterém padl přímý dotaz: „Jste satanista?“.

Tomáš Beksiňský se tomuto tématu trochu vysmál, ironicky ho přeskočil a pronesl: „Ano, dnes mě za to můžou odsoudit, protože jsem se pár dnů neholil, asi vypadám trochu jako vlkodlak, mám na sobě vampíří pláštěnku a ve studiu je tma, kterou rozjasňuje pouze světlo svíce“. Hraní si s konvencemi z dnešní doby rozhodně vymizelo, protože lidé berou umělecká poselství příliš vážně, doslovně. Zapomínají, že se jedná o umění, kde je potřeba odlišovat to, co je estetické od toho, co je ontologické. Toto vše bylo přítomno v pořadech Tomáše Beksiňského, a lidé vůči tomu byli neobvykle vnímaví. Toto už dnes opravdu není a to je škoda, protože by se to hodilo jako lekce pro mnohé, kteří se dnes prohlašují za hudební redaktory i pro ty, kteří hledají satanistické prvky v hudbě. Ne, ne, rozhodně ne: tudy cesta nevede.
 

Poslední rodina – trailer
 

Sanctuary.cz: Pomáhal konkrétním kapelám jinak, než že je prezentoval v rádiu?

Szymon Gołąb: Musíme mít na paměti fakt, že rozhlasové pořady Tomáše Beksiňského se odehrávaly v otevřeném duchu. Vedle již zmíněné hudby z oblasti dávného progresivního rocku a gotiky v nich bylo místo pro nové objevy. Tomáš si dal záležet, aby především polské začínající kapely dostali ve vysílání dostatečný prostor. Takové skupiny jako Fading Colors nebo Abraxas – jsou velmi úzce spjaty právě s jeho pořady. Možnost prezentace hudby ve vysílání celopolského rozhlasu, kterou poskytoval právě Tomáš, nesla své ovoce takovým způsobem, že skupiny následně měly jednodušší cestu k vydání svých nahrávek, účasti na celonárodních festivalech či uspořádání koncertního turné. A jestli ještě pomáhal jinak? Velmi dobře si pamatuji na povodeň v roce 1995, která zpustošila i Česko. Tehdy byl zaplaven byt hudebníků XIII. století. Tomáš Beksiňský ve vysílání Polského rozhlasu zorganizoval sbírku pro české muzikanty, aby si mohli pořídit nové hudební nástroje. Způsobů, jakými pomáhal hudebníkům a gotické kultuře, bylo v jeho pořadech opravdu mnoho.

Sanctuary.cz: Co Tomášova smrt způsobila na hudební scéně?

Szymon Gołąb: Tomášova smrt bylo něco jako bodnutí nožem a cítili to nejen posluchači, ale i hudebníci gotické scény v Polsku. Velmi dobře si pamatuji na koncert „In memoriam“ skupiny Abraxas, který se konal na začátku roku 2000 ve studiu Agnieszky Osiecké ve Varšavě, což je studio Třetího programu Polského rozhlasu. Tento koncert měl být úplně jiný a Tomáš ho ve svých pořadech ještě ohlašoval. Nakonec se uskutečnil již bez jeho účasti. Z rozhlasového vystoupení se nakonec stala neortodoxní mše za nepřítomného autora. Jednalo se o nezapomenutelný hudební zážitek, který člověku zůstane v hlavě opravdu na celý život. Došlo k určitému paradoxu – Tomáš už tam nebyl, ale samotná smrt byla tak silná, že v povědomí i hudbě kapely stále ještě rezonovala. Troufám si tvrdit, že ještě dnes jeho odkaz je hybatelem dění nejen na polské gotické scéně.

Sanctuary.cz: Je dnes v Polsku někdo, kdo převzal jeho publicistickou roli a prezentuje podobný druh hudby veřejnosti?

Szymon Gołąb: Zda rádiová tvorba Tomáše Beksiňského dnes má své následovníky? Na konci jsi mi položil otázku, která je zároveň jednoduchá a těžká. Jednoduchá proto, že mohu přímo odpovědět: ne, následovníci tu nejsou. V dnešní době není v Polsku hudební redaktor, který by oplýval vědomosti i cítěním pro to, jakým způsobem prezentovat tuto, rozuměj gotickou hudbu. A to přesto, že v dnešní době je mnohem jednodušší se dostat k informacím, které v předinternetové době nebyly k dispozici. Hudební obchody praskají ve švech pod návalem hudebních nosičů, streamingové služby nabízí neuvěřitelnou šíři hudební tvorby k okamžité konzumaci.

Přesto často není co poslouchat a je těžké najít hudbu, která by měla hloubku a ladila s daným emočním a citovým stavem té dané chvíle. Nadbytek se prakticky stává nedostatkem, takže se uzavírá kruh – je to trochu podobné jako v 80. letech, kdy Tomáš Beksiňský zpřístupňoval posluchačům ve vysílání tehdy neznámou hudbu. Dnes v rádiu neexistují pokračovatelé Tomášova odkazu. Na Facebooku již pár let existuje stránka „Tomasz Beksinski – Tribute (TBT)“, jejímž cílem je představovat hudbu tak, jako kdyby Tomasz pořád žil. Na TBT jsou aktivní lidé vychovaní Tomášem k potřebné citlivosti. Celé to má ale jednu zásadní vadu: nejedná se o živé rádio ani stream na internetu či na Facebooku. Tato zkušenost je již bohužel uzavřená. A to je škoda. Snad se někdy vrátí.
 

Velký pátek Tomáše Bekšinského – rozhlasový pořad z roku 1992

mohlo by vás také zajímat

Poslední rodina - životopisný film o rodině Tomásze a Zdzisława Beksińských, jde do kin

Tomasz Beksinski - ikona polské gotické subkultury