Ohlédnutí za letošními Colours of Ostrava

colours2010037Pakliže máte festival Colours of Ostrava podvědomě zařazený do kategorie sluncem rozesmátých setkání batikovaných elfiček, svíjejících se do rytmu pozitivního reggae, pravděpodobně vás překvapí jeho letošní stinná stránka a štědře nabitý „goth-friendly“ line-up. Od chladné severské elektroniky a pronikavé doomové smršti až po legendární americkou horrorpunkovou scénu. Nevěříte? Přesvědčte se uvnitř tohoto reportu. 

 

 

 

Devátý ročník moravskoslezského barevného setkání oproti předchozím přimíchal na zářivou paletu line-upu také několik kydanců zuřivě rudé a  pořádný flek nejtemnějších odstínů šedi. Ačkoliv si dramaturgie festivalu již v minulosti připsala na list hostů několik lákavých jmen, nabízejících ponurý folk či říznější kytarové party, doposud si jen stěží mohl vysloužit onu oblíbenou klasifikaci této subkultury - „goth –friendly“. Pomineme-li opakované vizuální uspokojení, které každému milovníkovi ryzího industrialu poskytuje panorama vítkovického zchátralého monstra, Ostrava v červencových dnech nabídla černooděncům i další nečekaně velkorysou podívanou.

Hned v prvním dni, jen co sluncem rozžehnutý areál kolem slezkoostravského hradu přikryla noc, přilétl z dalekých Faerských ostrovů mystický havran Valravn a usadil se ve své šestihlavé formě na venkovní Park stage. Elektronika chladná tak, jak ji jinde než na severu nezplodíte, se linula mezi návštěvníky a s hopsavými rytmy rituálního bubnu se pomalu usazovala v pohupujících hlavách učarovaných posluchačů. Typicky „björkovský“, plačtivý vokál Anny Katrin Egilstrød, ověnčené havraním peřím, a extatické dryádí tance přesvědčily i poslední pochybovače. Starodávná nyckelharpa se roztáčela do táhlých a smutných melodií, zatímco zářící Apply v pozadí jasně signalizovaly pevné základy v elektronice. Celkový dojem kolísal mezi uhrančivostí skladeb australských Dandelion Wine a středověkými dupárnami německých Corvus Corax, ale neodmyslitelná severská esence se vždy prodrala napovrch a hrdě obhájila originalitu tohoto dánského spolku.

valravn

Páteční den do vyprahlé Černé louky zavlekl izraelské klezmeristy Oy Division, kteří sice dostáli své vizitky „jidiš s punkovým nápřahem“, ale zklamali diváky dychtící po neomšelých coverech jejich post-punkového jmenovce.

Zato londýnští Acoustic Ladyland se svojí neotřelou směsicí hysterického saxofonového jazzu a téměř hardcore-punkovými beaty totálně vyvrátili jakékoliv domněnky o akustičnosti a dosyta nakrmili všechny milovníky moderních tvrdě-kytarových fůzí.  Zároveň v závěru vystoupení zazářili historkou o jejich bubeníkovi a ušili na diváky nepochybně největší boudu festivalu. Jejich skutečný bubeník totiž zaspal letadlo a nestihl se do evropského vnitrozemí dopravit, a tak namátkou zavolali svého známého, který si je během půlhodinové zvukovky vyslechl a set s nimi odehrál na výbornou. Nutno dodat, že ani znalý posluchač jejich studiových nahrávek tento rozdíl nemohl téměř postřehnout.

Naopak ještě silněji než ze studiových nahrávek smetl přítomné publikum finský funebrální ansámbl Alamaailman Vasarat. „Kladiva z podsvětí“ měli co nabídnout nejen po stránce hudební – hopsavou mašinerii v death-klezmerovém rytmu opřenou o dvojici cellistů a metalové bicí – ale i po té vizuální. Oba dechaři, mohutný Jarno Starkula s postavou fousatého gnoma s cylindrem na hlavě a vlasatý habán Erno Haukalla, se na podiu vzájemně vyzývali ke komickým dupákovým tanečkům a na jejich pozadí se ve fialové záři reflektorů vyhoupl měsíc a vyrojil noční hmyz, což už tak záhrobnímu vystoupení dodalo řádně burtonovskou atmosféru.

alamaailman_vasarat

Progresivita a ostře rockové tempo nechyběly ani u headlinera hlavní stage, mistrů britské psychedelie devadesátých let, Porcupine Tree. Kromě charismatického Stevena Wilsona, zápasícího se svým účesem, uhranula zaplněný betonový plac především projekce jejich vizuálně šťavnatých, artových videoklipů.

Sobota pak nemilosrdně desaturovala celé barevné spektrum festivalu a uvrhla jej do několika chmurných odstínů šedi. Kromě bohaté podívané, kterou v krátkých intervalech nabízely po celý večer i noc šlehající blesky nad hlavami účastníků, třetí den vycházel  vstříc zejména milovníkům oldschoolových kytarovek. A ne ledajakých, do Ostravy zavítal ve svých šedesáti letech živoucí vzor současné generace mladých punkáčů i džínových rockerů z dob totality. Marky Ramone, poslední žijící článek tříakordové americké legendy z dob začátků CBGB´s scény a celého punkového hnutí, přivalil do útrob New York stage svou omladinu a továrnu na „hey ho lets go“ hity Blitzkrieg. Cenný obchodní artikl byl do poslední chvíle držen důkladně v tajnosti, pořadatelé Markyho dokonce při zvukovce zakryli provizorní látkou, což ve finále působilo srovnatelně komicky jako pod jeho jménem prodávaná omáčka na těstoviny. Úšklebky ale rychle odletěly stranou, když na podium přiskotačil se svým mladým doprovodem v perfektní kondici a víc než hodinový set odehrál bez jakýchkoliv zastávek na pití, ručníky či masáže srdce. Bůhví, která čertovská droga je držela při životě, ale ani ex-misfiťácký frontman Michale Graves kromě postupného odhazování všech svršků v energii do konce prakticky nepolevil. Dvaatřiceti songový set se díky oběma jmenovaným stal nejen oslavou umírající generace pionýrů amerického undergroundu, ale také nadějí, že ji nadále budou připomínat její horrorpunkoví ctitelé a následovníci.

marky

Návštěvníci, kteří si na punkové základy gotické scény příliš nepotrpí a na Colours přijeli vzývat linii zadumaného darkwave, v sobotní den ale důvod ke skandování rozhodně neměli. Jejich představa živoucí hudební legendy, Brendan Perry (ex Dead Can Dance), sice na podium vystoupil, ale jen proto, aby zklamaně usušil svůj aparát do zmáčeného ručníku a nenávratně zmizel v backstagi. Několik skalních fanoušků tak v neustávajícím dešti vytrvale čekalo a mylně se nadchnulo při každém signálu možného zahájení zvukovky. Zdlouhavé postávání ukončil moment, kdy se na podiu začala vypojovat aparatura, indicie, která měla napovědět zrušení očekávaného koncertu. To definitivně potvrdil po pár minutách i jeden z telecí trojice uvaděčů festivalu, Perry letos nebude. Snad tedy příště.

brendanperryColours

Zklamání z ponurého vývoje druhé půli festivalu měla v neděli vyrovnat na svém bedlivě sledovaném, premiérovém vystoupení ruská rodačka a do nebes vzývaná klavíristka Regina Spektor. Funerální atmosféra vystoupení, vztahující se k nedávnému úmrtí jejího cellisty, sice někomu mohla přijít po chuti, ale časté přirovnávání ke královně klavírní excentričnosti Amandě Palmer se až na neplánované „omlouvám se, ale zapomněla jsem jak hrát tuhle skladbu“ rozhodně nepotvrdilo. Naopak na hlavní protagonistku amerického „poetry-punku“ Patti Smith dala častokrát vzpomenout v chytlavé show švýcarská písničkářka Sophie Hunger.

Roli headlinera celého festivalu na sebe autoritářsky strhl druhý, ale ještě o třídu profláknutější praděd punkového hnutí, třiašedesátiletý Iggy Pop. Ten se svými přeživšími The Stooges a náhradou za zesnulého Rona Shetona navštívil Českou republiku za poslední čas již podruhé a tentokrát kromě tvrdého jádra fanoušků přivábil ještě více zvědavých okoukávačů než na koncert v Praze. Svoji úlohu cirkusového čísla si ale plně uvědomuje a i přes svůj věk nadále užívá. Iggyho křečovité tělo se svíjelo po podiu v typické agonii a vyluzovalo zvířecí zvuky, které zvířily pod podiem zaslouženě vášnivý kotel. Hned po třetí skladbě slušně znervóznil obrannou řadu securiťáků, když ve svém oblíbeném čísle vyzval k tanci deset „Czech Republican dancers“ k pogování na podiu. Každý jeho pohyb ale na stagei bedlivě sledovali mikrofonní sběrači a bodyguardi, takže až na jednu úsměvnou fanynku, osahávající členy kapely, se žádná rebelie nekonala. Iggy na rozdíl od prchající Reginy podium téměř nechtěl opustit a bavil diváky na všech stranách sígrovskými škleby do poslední chvíle, než zmizel do zákulisí za svým oberleným basákem.

S ním zahučel do ztracena také celý duch festivalu. Tisíce pláštěnkářů se roztrousilo po ostravském centru a s nimi zmizel pravděpodobně i nejlepší line-up moravskoslezského hudebního svátku, který si v mezích této subkultury dokážeme představit.

Záznam z vystoupení většiny interpretů najdete na Youtube profilu serveru Aktualne.cz 

iggy

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Výborný report, díky moc ;-)

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.