S předákem Synapscape o duchovních poutech, pozitivní agresivitě, nedůležitosti slov a dalších zajímavostech.

SANCTUARY.CZ: AHOJ PHILIPPE, JAK SE MÁŠ?

Philipp: Ahoj, celkem v pohodě. Mám za sebou namáhavý pracovní den, ale konečně mám čas si trochu odpočinout a popovídat si s vámi.

SANCTUARY.CZ: … A TAKY SE POVĚNOVAT SVÉ LÁSCE, ELEKTRONICKÉ HUDBĚ. KDY V TOBĚ VLASTNĚ TENHLE – DÁ SE ŘÍCI CELOŽIVOTNÍ – VZTAH VYROSTL?

Philipp: Je fakt, že elektronickou hudbou už se zabývám vážně dost dlouho. Myslím, že moje touha dělat něco takového se zrodila roku 1994. To mi bylo 13 let a začal jsem se orientovat ve světě syntetizátorů a hudby, která se na nich dělá. Moji rodiče pocházeli z prostředí klasické hudby, poslouchali se u nás skladatelé jako Beethoven, Mozart, Johan Sebastian Bach a podobně, takže jsem si cestu k elektronice musel najít úplně sám.

SANCTUARY.CZ: A JAK SE JIM TVOJE HUDBA LÍBÍ? POKOUŠÍ SE V NÍ NĚJAK NAJÍT, NEBO TO VZDALI?

Philipp: Samozřejmě se jim nelíbí všechno, co dělám, ale třeba táta má celkem rád moje ambientnější kusy. Tak nějak se o to zajímají, ale rozhodně bych je nepovažoval za fanoušky.

SANCTUARY.CZ: TO RODINNÉ PROSTŘEDÍ DOST VYSVĚTLUJE, PROČ SES JAKO DÍTĚ UČIL HRÁT NA HOUSLE A TRUMPETU. POUŽIL JSI NĚKDY NĚKTERÝ Z TĚCHTO NÁSTROJŮ I VE SVÉ ELEKTRONICKÉ TVORBĚ?

Philipp: Trumpetu nikdy, ale občas jsem malinko houslí použil do svých ambientních tracků. Spíš ale drnkání na struny než klasické hraní. Částečně i proto, že jsem od dětství už nikdy necvičil, takže z hlediska klasicky školeného muzikanta by moje hra zněla fakt příšerně.

SANCTUARY.CZ: ALE TAK TŘEBA BY TO NAOPAK BYLO ZAJÍMAVÉ. VEZMI SI, JAK DOBROU MUZIKU UMÍ DĚLAT NETRÉNOVANÍ PUNKOVÍ MUZIKANTI…
 

Philipp: Jo, to rozhodně. Energie punku byla hnacím motorem pro mou vlastní hudbu. Byl jsem totiž unavený opakováním už existující hudby, kterou jsem musel dřít pořád dokola, když jsem se učil na housle a trubku. Čili to pro mne bylo velmi důležitou hnací silou, že jsem vždy chtěl dělat vlastní hudbu.

SANCTUARY.CZ: JASNĚ. A PROČ ZROVNA ELEKTRONIKA A NE TŘEBA KYTARA NEBO BICÍ, KDYŽ JSI POSLOUCHAL PUNK?

Philipp: Protože se mi víc líbil zvuk i vzhled syntetizátorů se všemi těmi knoflíky a kroutítky. Bylo to pro mne mnohem lákavější než kytara.

SANCTUARY.CZ: ELEKTRONICKÁ HUDBA JE SEXY…

Philipp: Jo, elektronika je pro mne víc sexy. Rozhodně. Nikdy mne neomrzí.

SANCTUARY.CZ: A JAKÉ BYLY HLAVNÍ VLIVY PRO TVOU HUDBU, KDYŽ JSI ZAČÍNAL?

Philipp: To byly hlavně různé novovlnné spolky, hlavně ty německé. Pak britský synthpop, samozřejmě v čele s Depeche Mode. Velmi důležitou kapelou pro mne byli Cabaret Voltaire, Skinny Puppy a SPK. To se pak sešlo nějak samo. Když se zajímáš o alternativní hudbu, tak se k Tobě tyhle kapely prostě dostanou.

SANCTUARY.CZ:  KDYŽ UŽ JSME JE ZMÍNILI – LÍBÍ SE TI, CO DĚLAJÍ CABARET VOLTAIRE NYNÍ, KDYŽ SE VÍCEMÉNĚ VRÁTILI KE SVÝM EXPERIMENTÁLNÍM ZAČÁTKŮM?

Philipp: Jo, z toho, co jsem zatím měl tu možnost slyšet, bych řekl, že to tak může být. Nicméně s veškerou tou moderní technologií už jejich zvuk není až tak přelomový. Od poloviny sedmdesátých let do půlky osmdesátých totiž způsobili hudební revoluci a hodně přispěli dalšímu vývoji hudby. Čili už to teď dělat nemusí (smích).

SANCTUARY.CZ: POJĎME SE ALE VRÁTIT K TVÉ TVORBĚ. VY SE SE SYNAPSCAPE VRÁTÍTE DO PRAHY PODRUHÉ?

Philipp: Ano, teď o víkendu to bude podruhé.

SANCTUARY.CZ: DVA KONCERTY ZA DVACET LET KARIÉRY NENÍ MOC. JAK JSTE SE VLASTNĚ PŘED TOU DLOUHOU DOBOU DALI S TIMEM DOHROMADY?

Philipp: Potkávali jsme se na akcích v rámci jedné scény, takže jsme se potkali ještě předtím, než jsme začali dělat hudbu. To bylo nějak začátkem roku 1994. Původně náš společný známý začal dělat muziku s Timem a když mi pak pustili nějaká dema, velmi mne to zaujalo. Takže jsem se zeptal, jestli bych se k nim nemohl přidat. A oni souhlasili. Čili na počátku, v takové před-Synapscape fázi to nejdřív byli tři členové a později pět členů, tak jsme si nakonec s Timem řekli, že už je to nějak moc lidí. Zůstli jsme tedy nakonec jen sami dva a to bylo zrození Synapscape.

SANCTUARY.CZ: A ČÍM TO JE, ŽE SPOLU DOKÁŽETE I PO TĚCH LETECH TVOŘIT?

Philipp: Řekl bych, že je to nějakým druhem duchovního pouta, které za ta léta přirozeně vznikne. I když tam samozřejmě nějaké rozpory jsou. Třbea Tim je oproti mne mnohem chaotičtější, ale stejně tak je schopný nad skladbami sedět mnohem déle než já a dotáhnout je do absolutní zvukové dokonalosti.

SANCTUARY.CZ: V JEDNOM ROZHOVORU JSEM ČETL, ŽE CÍLEM SYNAPSCAPE JE VYTVÁŘET POZITIVNÍ ENERGII. NICMÉNĚ JE PRAVDOU, ŽE TUHLE ENERGII JE OBČAS TROCHU TĚŽKÉ NAJÍT PŘES TVRDOST VAŠEHO ZVUKU…

Philipp: To sice jo, ale i tak je to pořád o tom předání pozitivní energii. Dalo by se říct, že je to jakási pozitivní agrese – ne o boření věcí, ale spíše o nashromáždění energie sama v sobě a pak vypuštění třeba v tanci nebo jiným nenásilným způsobem.

SANCTUARY.CZ: JEŠTĚ JINDE JSI ŘÍKAL, ŽE VE TVÉ HUDBĚ NENÍ DŮLEŽITÉ ROZUMĚT SLOVŮM. PROČ?

Philipp: Protože hudba a hlas tvoří jednotný rámec a hlas o něj nelze oddělit. Proto jsme také nikdy nezveřejňovali texty, výsledek je pak mnohem přístupnější ne-racionální rovině lidské mysli. Jde víc o to dotknout se duše než rozumu.

SANCTUARY.CZ: VAŠÍM HLAVNÍM VYDAVATELSTVÍM BYL A JE LABEL ANT-ZEN… A DLUŽNO ŘÍCT, ŽE SYNAPSCAPE VŽDY BYLI A JSOU HLAVNÍ KAPELOU TOHOTO LABELU. CO PRO TEBE TAHLE SPOLUPRÁCE ZNAMENÁ?

Philipp: Bylo vždycky milé vidět, že lidi z ant-zen jsou otevřeni našim myšlenkám a skladbám. Nikdy jsem neměl důvod si na cokoliv stěžovat, jsou to moc milí lidé. Spolupracujeme spolu déle než jednadvacet let – první deska Synapscape vyšla roku 1995 a stalo se to rychleji, než jsme čekali, ale zaujali jsme je. Přišli jsme k tomu šťastnou náhodou.

SANCTUARY.CZ: A TEĎ UŽ MÁTE VENKU DESÁTOU DESKU „RHYTM AGE“, KTERÁ JE ZÁROVEŇ PRVNÍM ALBEM, VYDANÝM OD VAŠEHO DVACETILETÉHO VÝROČÍ. CO PRO TEBE TYHLE MILNÍKY ZNAMENAJÍ?

Philipp: Ta deska nám přijde pěkná a zdá se, že i ostatním se dost líbí. Trvalo nám 4 roky, než jsme ji dokončili. A bylo dobré na ní strávit tolik času – máme tak k ní mnohem bližší vztah než k předchozím deskám. Je to i o tom dlouhodobé duchovní spojení, které s Timem máme a které se vlastně příliš nedá popsat slovy, ale dává mi toho moc. A myslím, že Tim by vám řekl to samé. Udělali jsme tu desku proto, že jsme jí chtěli udělat a z žádného jiného důvodu.

SANCTUARY.CZ: A PROČ JSME NA NÍ MUSELI ČEKAT TAK DLOUHO?

Philipp: Protože Tim má teď rodinu, dvouletou dceru a příští měsíc se jim narodí synek. Kvůli tomu teď nemá tolik času, protože ho celkem přirozeně moc rád tráví se svou rodinou. Myslím, že za celá ta léta jsem ho nikdy neviděl tak šťastného. Čili to je ten důvod, proč už nejsme tak rychlí ve vydávání alb. A zároveň se nám zvedla naše osobní příčka, kterou chceme překonávat. Vždycky totiž chceme jít o krok dál a ne se vracet.

SANCTUARY.CZ: TO JE JASNÉ. NAVÍC JE ASI DOST TĚŽKÉ SE PO TOLIKA LETECH POŘÁD A POŘÁD POSOUVAT DÁL…

Philipp: Všechno je to jen otázka inspirace – když mne nebo Tima něco inspiruje, začneme dělat na nových věcech. A ani po těch 21 letech nevidíme, že by to mělo skončit. Je dobré, že vesmír bude dál existovat i v budoucnu.

SANCTUARY.CZ: SNAD ANO. TEĎ JE NAŠE OBLÍBENÁ KLASICKÁ OTÁZKA PRO ELEKTRONICKÉ KAPELY – HARDWARE, NEBO SOFTWARE?

Philipp: Obojí. Hodně hardwaru, ale i nějaký ten software. V dobách, kdy jsme s Timem přišli do elektronické hudby, byl hardware standard, takže jsme na to zvyklí a strašně rádi si hrajeme s hardwarem, saháme na všechny ty tlačítka a podobně. Se softwarem se taky dají dělat pěkné věci, ale já k nim prostě nemám tak blízký vztah. Tim je tomu nakloněný trochu víc, pracuje s VSTčky častěji než já.

SANCTUARY.CZ: JE TO I TÍM, ŽE JAK JSI ŘÍKAL, TIM JE SPÍŠ NA TO CIZELOVÁNÍ VĚCÍ?

Philipp: Já mám taky moc rád precizní věci, ale taky moc rád prostě stojím u kláves a hraju na ně – žádný sekvencer, ale skutečné hraní. To je ve výsledku rozdíl. Proto miluju analogové synťáky a stroje jako Yamaha DX 7. Rád v nich programuju zvuky, i když je to možná ve VST snazší. Mne to ale takhle baví víc.

SANCTUARY.CZ: JAK DŮLEŽITÉ JSOU PRO SYNAPSCAPE KONCERTY?

Philipp: Koncerty jsou pro nás hodně důležité, je vždycky milé vidět publikum a potkávat nové lidi. Navíc nám to dává možnost s naší hudbou cestovat. Byli jsme na mnoha místech, kam bychom se bez naší hudby nikdy nedostali. A to nám samozřejmě dává inspiraci.

SANCTUARY.CZ: O TO EVIDENTNĚ NEMÁŠ NOUZI, PROTOŽE JSI ZALOŽIL SPOUSTU PROJEKTŮ, Z NICHŽ NĚKTERÉ JSOU STÁLE JEŠTĚ NAŽIVU. COŽ NÁS VEDE K OTÁZCE – PROČ JSI TĚCH USKUPENÍ ZALOŽIL TOLIK?

Philipp: Protože ne všechny moje hudební nápady se hodí do jednoho projektu. Ta odchylka je příliš široká. Moc rád dělám stejně tak synthpop, jako dark ambient. A prostě ne všechno si může najít cestu do Synapscape.

SANCTUARY.CZ: JO, TO URČITĚ DÁVÁ SMYSL. A CHYSTÁŠ NĚCO TŘEBA S PROJEKTEM COLONY COLLAPSE DISORDER, KTERÝ SPOUSTA ČESKÝCH FANOUŠKŮ ZBOŽŇUJE?

Philipp: To strašně rád slyším, ale já jsem z toho projektu odešel. On tedy ještě stále existuje, ale už toho na mne bylo moc. Ke konci už pro mne bylo trochu obtížné ten projekt udržet, a proto jsem se rozhodl ho opustit. Dokonce jsme natočili druhé album, ale vůbec si nejsem jistý, jestli někdy spatří světlo světa. Ale to první se fakt povedlo.

SANCTUARY.CZ: A V ČEM TO BYLO OBTÍŽNÉ?

Philipp: No, já na tom projektu dělal s chlapíkem ze Spojených států, takže se všechno dělalo jen přes e-maily a sdílení souborů, což je v dlouhodobém hledisku mnohem náročnější než dělat něco s lidmi napřímo. Mít přímou interakci.

SANCTUARY.CZ: CO PROJEKT MANDELBROT, NĚJAKÉ NOVINKY?

Philipp:  Ano, pracujeme na nových skladbách, ačkoliv celé CDčko je prozatím ještě v nedohlednu. Ale každopádně bude tenhle projekt pokračovat. A vtipné je, že tenhle projekt je téměř tak starý, jako samotní Synapscape – vzniknul roku 1994.

SANCTUARY.CZ: JO, TO JE ZAJÍMAVÉ, ŽE NĚKOLIK TĚCHHLE TVÝCH PROJEKTŮ VZNIKLO VE STEJNÉM OBDOBÍ A JSOU STÁLE FUNKČNÍ…

Philipp: Ano, to bylo v době, kdy se můj původní projekt Ars Moriendi začal rozpadat. Museli jsme ho ukončit, protože jsme všichni měli až příliš mnoho nápadů, které ale nezapadaly do konceptu skupiny. Kvůli tomu už to nikoho z nás příliš netěšilo, a tak jsme se rozhodli to utnout. Nicméně bez konce Ars Moriendi by samozřejmě nevznikly některé další projekty – a nejen ty moje, ale třeba i projekt Morgenstern.

SANCTUARY.CZ: CHYSTÁTE NĚCO NOVÉHO S MONOCHROME?

Philipp: Momentálně ne, protože už nebydlíme ve stejném městě a Monochrome žije z přímého vzájemného působení až pěti lidí. Vzniká to z noisových sešlostí, které se pak dodatečně editují ve studiu, ale základem je ta živá improvizace. Čili kdybychom to začali dělat na dálku, rozhodně by to nebylo stejné.

SANCTUARY.CZ: V POSLEDNÍCH PĚTI LETECH JSI VYDAL NĚKOLIK ALB I POD SVÝM OBČANSKÝM JMÉNEM. PROČ ZROVNA TAKHLE A NE POD NĚJAKÝM ZE SVÝCH PROJEKTŮ?

Philipp: Protože ant-zen prohlásil, že bude lepší vyjít se svým jménem, než mást publikum názvem dalšího projektu. A mně to nevadí. A ani na koncertech, kde nehraju sám, ale se svou ženou, což je veliká pomoc a samozřejmě i ona do toho vnáší své vlastní vlivy.

SANCTUARY.CZ: MÁŠ JEŠTĚ DALŠÍ PLÁNY S NĚKTERÝM Z TVÝCH PROJEKTŮ, KTERÉ BYCHOM MĚLI ZMÍNIT?

Philipp: No, někdy později na jaře by měla vyjít další deska Phillipa Münche, tu už mám hotovou. A taky pořád pracujeme na společném albu Imminent/Synapscape. Něco jiného se chystá i v Rorschach Garden, ale tentokrát to nebude klasické CD, ale čistě digitální album.

SANCTUARY.CZ: V TÉ ZÁPLAVĚ JMEN NÁM JEŠTĚ CHYBÍ TROCHU ZAPOMENUTÝ COLD WAVE PROJEKT THE PRESENT MOMENT. S NIMI JSI TAKY HRÁVAL, ŽE?

Philipp: To je pravda, před několika lety se Scott ozval Rorschach Garden s prosbou o remix, ale místo remixu jsme spolu složili celé nové album „Loyal To A Fault“ tehdy jsem byl členem The Present Moment.

mohlo by vás také zajímat