Recenze David Bowie – Blackstar

Pokus o to nejdivnější album, písně na rozloučenou nebo testament umírajícího zpěváka? David Bowie na "Blackstar" ukazuje svou pravou tvář a upřímně se loučí s fanoušky.

David Bowie -
★ (Blackstar) 
Vydal ISO Records

V roce 2013 – na své 66. narozeniny – vydal David Bowie po dlouhých deseti letech mlčení singl "Where Are We Now", který byl předzvěstí nového materiálu. Ten vyšel o několik týdnů později ve formě řadového alba "The Next Day". Jednalo se o desku svěží, hravou a chytlavou, která stavěla na poctivém rockovém základě. Takový comeback si všichni představovali, ale po doznění nadšení se vyrojily otázky ohledně dalšího směřování. Jestli se dočkáme nového materiálu, jsme se nakonec dozvěděli v druhé polovině roku 2015, kdy bylo oznámeno vydání "Blackstar", údajně nejdivnější desky Bowieho kariéry.

8. ledna 2016, v den zpěvákových 69. narozenin a dva dny před jeho smrtí, bylo čekání u konce. Nebylo to ale čekání tolik netrpělivé: ze sedmi skladeb byly totiž dvě formou singlů představeny již před vydáním ("Lazarus" a titulní kousek) a dvě se objevily už v minulosti jako nové skladby ("Sue (Or In A Season Of Crime)" a "'Tis A Pity She Was A Whore" – zde ale v novém, přepracovaném kabátě). Tony Visconti, producent a dlouholetý Bowieho spolupracovník, se nechal slyšet, že se na "Blackstar" snažili za každou cenu vyhnout rock'n'rollu. A právě proto ve studiu postavili kapelu složenou z prvotřídních jazzových muzikantů z New Yorku, kteří nahrávce vdechli opravdový jazzový feeling. "Když chcete po rockových muzikantech, aby hráli jazz, bude to vždy znít divně. Ostatně, v minulosti
jsme to takhle zkoušeli. Ale když hraje svou podobu rockové hudby jazzový muzikant, je to ta správná cesta," dodává Visconti.

David Bowie - Blackstar


Saxofonista Donny McCaslin, bubeník Mark Guiliana, baskytarista Tim Lefebvre a klávesák Jason Lindner tedy odvedli pořádný kus práce, aby novým písním vdechli osobitý a ve všech směrech inovátorský zvuk. Především je třeba vyzvednout zvuk saxofonu, který dominuje všem skladbám, nejvíc ale "'Tis A Pity She Was A Whore". Jestli jste někdy toužili slyšet tento nástroj ve špinavě punkovém, skoro až garážovém podání, máte možnost během tohoto kousku. Úžasná práce, která píseň zvedá o několik tříd výš.

Po bližším poslechu nových písní na nás ale dýchá zneklidňující pocit, a to vědomí, se kterým Bowie na nahrávání přistupoval. Věděl, že je nevyléčitelně nemocný a s vidinou blížící se smrti chtěl nahrát materiál, kterým se důstojně rozloučí se svými fanoušky a přitom se snažil zase o kousek posunout hranice. To se mu značně povedlo, skladby povětšinou ztrácí písničkovost, jsou na první poslech neuchopitelné a zmatené, jejich pravý význam vyplývá až po několika posleších.

V textech je loučení se světem patrné dost významně, ale opravdově pochopit se daly až po zpěvákově smrti. Třeba v tklivé "Lazarus", ve které saxofon hraje nejdůležitější roli a utváří bezvýchodnou, zato ale smířenou atmosféru, při verši "Look up here, I'm in heaven, I've got scars that can't be seen" běhá až mráz po zádech. Stejně tak v klidnější "Dollar Days", kde ve vygradovaném finále vnímáme téměř bez dechu opakované "I'm trying to I'm dying to".

David Bowie - Lazarus

 

Žánrově, i když na nás nejvíc dýchá právě jazzová atmosféra, se pohybujeme v každém zákoutí, které zpěvák za svou padesát let dlouhou kariéru navštívil. Vzpomínáme s ním, odbočujeme, vracíme se na začátek a nostalgicky zatlačujeme slzu při krautrockových výstřelcích, ambientně klidných polohách i elektronických podkladech a uvědomujeme si, jak samozřejmě tahle fúze zní a jak přirozeně vlastně kolekce působí. On byl David Bowie totiž vždy o krok napřed a ani poslední, pětadvacáté studiové album, není výjimkou.

Ať už je pro vás David Bowie spíše Major Tom, Ziggy Stardust, Aladdin Sane, Thin White Duke, Nathan Adler nebo prostě zbožňujete každou tvář tohoto všestranného umělce, určitě byste měli tomuto albu dát šanci. Je to totiž umělecké dílo ve své pravé podstatě, na nic si nehraje, nesnaží se nás ničím oslnit nebo ohromit, je prostě takové, jaký je jeho tvůrce – nadpozemsky geniální, přirozeně pestrý, se svými silnými i slabšími stránkami. Důstojnější rozloučení se světem si snad ani nemohl přát. A my děkujeme za vše, Mistře!

Hodnocení 90%

Tracklist

1. Blackstar (9:57)
2. 'Tis a Pity She Was a Whore (4:52)
3. Lazarus (6:22)
4. Sue (Or in a Season of Crime) (4:40)
5. Girl Loves Me (4:51)
6. Dollar Days (4:44)
7. I Can't Give Everything Away (5:47)

    mohlo by vás také zajímat

    Komentáře

    Pěkně jsi to sepsal Ashi ;-)
    Jo, moc se mu to povedlo :)
    Az jsem si z toho musela objednat vinyl. :)
    Děkuji za komentáře! A ano, vinyl je velmi povedený, taková lahůdka, stojí za to mít tenhle kousek doma! :)
    No je to veliká krása! :) Jen jsem čekala, že cover bude "černé na bílém" a ono je to celé (krom fotek) tištěné černé na černém... foto tady: https://twitter.com/Sudlice
    No právě! Artwork toho vinylu je vyveden pohádkově! Další důvod, proč se vyplatí do elpíček investovat, ta přidaná hodnota je nevyčíslitelná...
    Krásně napsané, vystihuje to skutečnou podstatu tohoto díla. Vinyl mám samozřejmě doma a je ve všech ohledech impozantní. Ash: Povedl se ti i poslední odstavec, trefně podaný závěr recenze...
    Moc děkuji!

    Přidat komentář