Ke gotické subkultuře patří odedávna také filmová tvorba. Řada umělců čerpá svou inspiraci vedle knih také z různých horrorových, temných či náladových příběhů ze stříbrného plátna. V prvním díle tohoto miniseriálu jsme se pro vás pokusili sestavit žebříček patnácti nejdůležitějších děl kinematografie, která ovlivnila hudbu, styl či módu gotické subkultury. Tak pojďme na to.
15. Přežijí jen milenci (Only Lovers Left Alive, 2013, režie Jim Jarmusch)
Čtyři roky stará upírská romance je svým pojetím na hony vzdálená sladkobolným slátaninám ála Twilight. Režisér Jim Jarmusch zde (ostatně jako vždy) mistrně zachycuje psychologii jednotlivých postav a věrně vystihuje bezcílnost existence upíra. Film plyne v poklidném tempu, avšak se strhující atmosférou. Bonusem budiž výborná titulní dvojice (Tilda Swinton a Tom Hiddlestone) doplněná parádním výkonem Johna Hurta. Povinnost pro Jarmuschovy příznivce, kult pro všechny depresemilce.
14. Tenkrát na Západě (Once upon a Time in the West, 1968, režie Sergio Leone)
Legendární western a zřejmě nejslavnější prolog v dějinách filmu. Nadčasové dílo je pastvou pro oči především na velkém plátně díky detailním záběrům a důrazu na obličejovou mimiku jednotlivých postav. I zde plyne děj rozvláčně a Leone si dává záležet na dlouhých záběrech - však také v době vzniku byl téměř tříhodinový film ojedinělým zjevením. Vše podtrhuje geniální soundtrack z dílny mistra Morriconeho. Film měl zásadní vliv pro řadu tradičních gothicrockových kapel v čele s Fields of the Nephilim, kteří použili titulní harmonikový motiv filmu jako intro pro své debutové album. Netřeba zmiňovat i význam pro odívání - ostatně porovnejte vzezření gaunerů v níže uvedené ukázce se závěrem klipu "Blue Water" od Nephs.
13. Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn, 1996, režie Robert Rodriguez)
Dekadentní spolupráce dvou 'enfant terrible' americké kinematografie, tedy pánů Rodrigueze a Tarantina, přinesla v polovině devadesátých let také tuto gangsterskou road movie, která se ve druhé polovině změní v regulérní upírskou vyvražďovačku. A o co v tomhle filmu nepřijdete? Dekadentní motorkářský bar Titty Twister, nezapomenutelné hadí vystoupení Salmy Hayek v roli Santanico Pandemonium, skvělý výkon maskérů i několik desítek způsobů, jak zlikvidovat upíra. Film se stal i předlohou pro stejnojmenný seriál, na kterém se režisér snímku také podílel.
12. Vincent (Vincent, 1982, režie Tim Burton)
Oficiální debutové dílko ikony všech temných outsiderů a krále bizarností, režiséra Tima Burtona. Šestiminutová loutková poklona horrorovému herci Vincentu Priceovi přinesla na stříbrné plátno poprvé signifikantní prvky Burtonovy tvorby, zde prozatím ještě v animované podobě. Ve filmečku najdeme i několik odkazů na film Havran právě s Vincentem Pricem, který 'básničkový' komentář Burtonovy prvotiny namluvil a vtiskl komediálně/horrorovému vizuálu originální pečeť. Gotický Večerníček pro děti i dospělé.
11. Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin, 1987, režie Wim Wenders)
Romantická fantasy féerie, poetický příběh o andělích žijících mezi lidmi. Dvouhodinová exploze brilantní filmařiny (především skvělá práce s kamerou), v hlavní roli Berlín. Hluboký zážitek pro všechna otevřená srdce umocňuje i hypnotická hudba, k hudebnímu doprovodu přispěly např. dvě zásadní kapely tehdejší velmi silné berlínské alternativní scény, tedy Nick Cave & the Bad Seeds a Crime & the City Solution. Ze stejného příběhu čerpá i americký 'light' remake Město andělů.
10. Ztracení chlapci (The Lost Boys, 1987, režie Joel Schumacher)
Kultovní osmdesátková goth upířina, která odstartovala masovou popularitu tehdy ještě málo známého Kiefera Sutherlanda. I když z dnešního pohledu už působí film lehce úsměvně, sehrál pro vývoj tohoto filmového žánru významnou roli. Zajímavá sonda mezi rockově laděnou mládež konce 80. let, v soundtracku zazní např. tehdy velmi populární postpunkeři Echo & The Bunnymen a především nadčasová skladba "Cry Little Sister", předělaná kdekým od Blutengel po The 69 Eyes.
9. Hlad (The Hunger, 1983, režie Tony Scott)
Catherine Deneuve a David Bowie v hlavních rolích artového upírského dramatu, jehož intro obstarává nejkultovnější skladba v podání nejkultovnější kapely (tedy "Bela Lugosi's Dead" od Bauhaus). Celovečerní debut tehdy neznámého Tonyho Scotta má zvláštní psychedelickou atmosféru a zlí jazykové tvrdí, že se více než inspiroval o rok starším opusem magnum svého staršího bratra Ridleyho, Blade Runner. Těžko uchopitelné dílo a navrch erotická scéna Deneuve se Susan Sarandon.
8. Drákula (Dracula, 1992, režie Francis Ford Coppola)
Zásadní dílo Brama Stokera se dočkalo bezpočtu více či méně povedených kinematografických zpracování. Režisér Coppola se pokusil převést do filmové podoby román v celé jeho šíři a na pomoc přizval celou plejádu známých jmen jako Anthony Hopkinse, Keanu Reevese, Winonu Ryder a démonického Garyho Oldmana v titulní roli. Mysteriózně, místy až divadelně vyznívající romance se skvělým vizuálem a rámovaná vynikajícími hereckými výkony získala tři Oscary.
7. Ospalá díra (Sleepy Hollow, 1999, režie Tim Burton)
Velké dítě Tim Burton ve vrcholné formě. Historický fantasy horror, ve kterém mladý konstábl vyšetřuje sérii vražd páchaných bezhlavým jezdcem je souhrnem toho nejlepšího, co kdy režisér dokázal zhmotnit na filmové plátno. Nechybí nic: Mistrův nezaměnitelný pohádkově děsivý vizuál dokořeněný špetkou humoru, hudba dvorního skladatele Dannyho Elfmana i dvorní herec Johnny Depp v hlavní roli. Pokud vám Burtonovy filmy dosud unikaly, pak jste museli strávit posledních sto let v hrobce. Doporučujeme začít doučování právě tímto majstrštykem.
6. Upír Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, 1922, režie Friedrich Wilhelm Murnau)
Nosferatu, symfonie hrůzy. Tak zní doslovný překlad expresionistického klenotu němé éry, který vznikl pod režijní taktovkou mistra mystiky Friedricha Wilhelma Murnaua s Maxem Schreckem v titulní roli. Murnau se rozhodl zfilmovat Draculu a neúspěšně se pokusil zakoupit práva na román od Stokerových dědiců. Proto byl nucen pozměnit děj i jména aktérů. Přesto došlo k soudnímu procesu, který studio prohrálo a dle rozsudku mělo všechny kopie filmu zničit, což se nepodařilo. Naštěstí.
5. Interview s upírem (Interview with the Vampire: The Vampire Chronicles, 1994, režie Neil Jordan)
Upírská romance v nejryzejší podobě. Filmový epos podle novely Anne O'Brien Riceové, životní retrospektiva někdejšího aristokrata, který toužil po smrti, ale dostal do vínku nesmrtelnost. Hlavní hrdina lačnící kromě krve i po odpovědích na existencionální otázky. Brilantně vystavěný příběh, od prvních minut filmu neidentifikovatelně tíživá atmosféra a excelentní herecké výkony Brada Pitta, mladičké Kirsten Dunst, Antonia Banderase a (překvapivě i) Toma Cruise. Úchvatný filmový zážitek.
4. Addamsova rodina (The Addams Family, 1991, režie Barry Sonnenfeld)
Na začátku byl comicsový kreslíř Charles Addams a jeho jednostránkové humorné příběhy, které vycházely od roku 1938 v americkém časopisu The New Yorker. Následoval hraný (od roku 1964) a později animovaný (od roku 1973) seriál, které daly Addamsovým postavám jména a jasněji představily jejich charaktery. V roce 1991 se prvního filmového zpracování chopil debutující režisér Barry Sonnenfeld a morbidní rodince definitivně zajistil nesmrtelnost. Film zaznamenal slušný kasovní úspěch a tak o dva roky později následovalo druhé, neméně úspěšné pokračování. První velká role pro Christinu Ricci, která vedle své filmové matky Morticie (Anjelica Huston) definovala i módní styl pro řadu gotických krasavic.
3. Ukradené Vánoce Tima Burtona (The Nightmare Before Christmas, 1993, režie Henry Selick)
I když se Tim Burton ve svých hraných dílech snažil sebevíc, byl často limitován možnostmi techniky. Své fantazie tak dokázal dotáhnout k absolutní dokonalosti pouze v stop-motion animovaných (loutkových) filmech. Kultovní muzikál o kostlivci Jackovi, který se rozhodne v Halloweentownu uspořádat Vánoční svátky, neztratil ani po téměř čtvrtstoletí od svého vzniku nic ze své naprosté originality. Do posledního detailu dotažený vizuál s plejádou vychytaných drobností, které objevíte až po několikerém shlédnutí. Lví podíl na celkovém výsledku má samozřejmě i úchvatný soundtrack (a vokál) Dannyho Elfmana. I přes režisérovo jméno v titulu snímku Tim Burton stvořil 'pouze' vizuál (dle vlastní povídky, na starosti měl ještě produkci) a režii svěřil Henry Selickovi. Pokud jste pátrali po tom, kde vznikla obliba estetiky černobílých pruhů v subkultuře, tady máte odpověď.
2. Dracula (Dracula, 1931, režie Tod Browning)
"I never drink...wine". První 'legální' zachycení Draculy na filmové plátno. Film je ovšem Stokerovým románem pouze volně inspirován, scénář vznikl na základě broadwayské divadelní hry Hamiltona Deaneho a Johna L. Balderstona z roku 1924. Statické záběry, dlouhé scény bez dialogu, plíživá atmosféra a divoce planoucí oči hlavního hrdiny. Film ze zlatého fondu horroru, ale i kinematografie vůbec. Bela Lugosi jako nedostižný a nikdy nepřekonaný originál ve své životní roli.
1. Vrána (The Crow, 1994, režie Alex Proyas)
Leckdo bude asi chtít polemizovat o tom, proč je na čele žebříčku právě tento film a proč dostal přednost před dalšími, ve spoustě případů kvalitnějšími snímky. Filmový přepis comicsové knihy Jamese O'Barra o záhrobním mstiteli Ericu Dravenovi v sobě spojuje prakticky všechny stěžejní atributy gotické subkultury, na které si vzpomenete - ať už to je titulní postava v podobě truchlícího rockového hudebníka vracejícího se ze druhého břehu pomstít smrt milované snoubenky, neproniknutelnou temnotou prostoupená atmosféra filmu, mrtvolný makeup, úchvatný soundtrack s účastí největších hudebních ikon v čele s The Cure, rozhodující finále na střeše gotické katedrály či záhadou opředená nešťastná smrt představitele hlavní role Brandona Lee. "Buildings burn, people die, but real love is forever". Kult nad kulty, navždy.
Pořadí v žebříčku je samozřejmě subjektivním hodnocením autora. Pokud máte jiný názor, případně pokud postrádáte některé kultovní dílo, které by ve výčtu nemělo chybět, podělte se s ostatními do diskuse pod článkem.
Komentáře
Přidat komentář