Report z Castle Party 2017 - pátek

Druhý den polského festivalu očima našich redaktorů.

 

Pátek 14. 7.

Déšť nikde, slunce svítí – není čas ztrácet čas. Jednou jsme si zaplatili kemp, tak půjdeme do bazénu. Tentokrát sice šlo vskutku spíš o smočení, než o nějaké hodinové cachtání, ale hygieně bylo učiněno zadost. Bylo třeba se taky trochu zahřát vodkou – když už jsme si ji jednou zaplatili! Po prohýřené noci šlo však všechno trochu ztuha a proto jsme se pomalu vyrazili podívat i na další české zástupce.

Metalový den v kostele totiž rozjeli našinci Postcards from Arkham a dá se říct, že se jim koncert vydařil nadmíru. Jejich post rock nezní úplně tradičně a možná bych ho spíš označil jako post metal, ale to je samozřejmě jen slovíčkaření. Post rockové vzorce střídají až black metalové sypačky a výhodu má kapela v charismatickém frontmanovi. Že hráli naši krajané jako první se nakonec netradičně ukázalo být výhodou, protože produkce na hradě tou dobou ještě nezačala a další In Death´s Embrace už měli mnohem menší publikum.

 


.com/kill - Who:Ah!

 

Nephilim: Sobotní hradní program sice začal už ve čtyři odpoledne, ale polští Rigor Mortiss a Batalion D'Amour pro nás nebyli dostatečným lákadlem. Zato dvoučlenný projekt .com/kill už ano. Elektronického levobočka Diary of Dreams povili kdysi společně Adrian Hates a Gaun:A, aby ukojili své alternativnější a minimaličtější choutky. Druhý jmenovaný se ovšem už nějakou dobu věnuje jiným uměleckým aktivitám, takže Adriana na pódiu doprovází najatý klávesák. Pokud vám dosavadní popis zavání nudou, pak vězte, že i když se na pódiu nic divokého neděje, frontman celou šarádu v pohodě utáhne. Pokud navíc sáhne pro hybnější skladbu jako "Freaks Like Us", dokáže publikum obstojně rozdovádět, však se taky spokojeně klátili do rytmu i zvukaři. Hypnotické skladby obsahují většinou jeden neustále se opakující slogan místo textu a skladatelský rukopis nezapře podobu s domovskou kapelou. Premiérové setkání za jedna s hvězdou a pro mne jedno z příjemných překvapení festivalu.

Pro Dioramu mám slabost už celá léta. Výborná poslední deska "Zero Soldier Army" navíc dává živým vystoupením nový rozměr, však také sugestivní titulní skladbou kapela nyní zahajuje koncerty. V Bolkówě jsme ale slyšeli jen její úvod a po něm se odporoučela zvuková karta jablečného zázraku a i přes několik pokusů se ji nepodařilo rozchodit. Kapela tím přišla o většinu svého hracího času a použitím náhradního kompjůtru také o projekci, která je na zvuk naroubovaná. Smutek z nepovedeného návratu na festival čišel ze všech členů, dostali jsme alespoň pětici skladeb, excelentní byla především "Polaroids" ze zmiňované aktuální desky. Když se pak viditelně a slyšitelně neuspokojené publikum ozvalo, stage manager se sželel a došlo ještě na jako vždy parádní "Synthesize Me". Bohužel se ale nejednalo o jediný technický zádrhel víkendu, letošek byl obzvlášť k applovským výrobkům nemilosrdný. Ale o tom v dalším reportu.

 


Diorama - Synthesize Me

 

Demi: Už několik let poslouchám od Nephiho a spol ódy na Dioramu, ale její studiová tvorba mě nikdy tolik neoslovila. Proto jsem byl zvědav na živé vystoupení kapely a nalezení onoho kouzla. Přispěl k tomu i frontman Torben, na kterého se kouká opravdu dobře i průměrnému heterosexuálovi - frontmanem se prostě někdo asi už narodí. Technické problémy však mou premiéru odsunuly na jindy a já se tedy alespoň rychle vypravil do kostela, kde měli hrát králové mytologického metalu Absu.

Abych to zjednodušil. Texasané hrají black metal se silnými thrashovými (čti Slayerovskými) vlivy a onu mytologickou stránku tvoří lyrika zpívajícího bubeníka a šéfa celé kapely - Proscriptora. Absu jsou na živo vděční. Jednak jim to hraje výtečně a druhak se na pódiu neustále něco děje. Polovinu koncertu odzpíval metalový Víťa Vávra za bicími a na druhou půlku jej za bicími vystřídal kolega a pak se pěvec mohl realizovat pohybově, což také stálo za to. Neustále se svíjí, vykopává, poulí oči. U někoho by to vyznělo komicky, u Absu to funguje. Navíc umí z hrdla vysoukat skřek, který by mu záviděl i samotný Cthulhu. I zvukově se za mne jednalo nejlepší letošní koncert v kostele.

Následuje další hbitý výstup na hrad, kde se pokračuje v metalovém řádění. Na hlavní scéně totiž rozbalila svoje pohanské nádobíčko ruská Arkona. Jejich živelná tvorba mi v danou hodinu přišla docela k chuti, ale celkový dojem trochu utrpěl tím, že kapela hrála hlavně novější věci, které mě osobně už tolik nebaví. Vše zachraňovala Masha, které to člověk věří a která opravdu umí zařvat, ale hlavně - neznám mnoho zpěvaček, které by u mně jenom svým hlasem dokázaly vyvolat jakousi těžkost na srdci.

 

 

Ruskou folklórní poetikou vycvičený hlas Mashi tohleto opravdu umí a kdyby mi zpívala někde v krčmě a capella, tak budu ronit slzy jako želvák. Ucházející zvuk, rozložité kompozice, hecování unavených fans a viditelná vyhranost souboru vyznívala dobře i tak, ale opravdovou sílu Arkona ukázala v závěru v rozjuchaných hitovkách "Stenka na stenku" a "Yarilo". V ten moment byl pobyt kolem kotle poměrně zdraví nebezpečný, ale nějaká ta boule a nakoplé ucho vlastně v tu chvíli stálo za to.  

Byl jsem za tenhle budíček rád, protože na mne začala doléhat únava z řádění předešlé noci a to nás ještě čekali Diary of Dreams. A hned na začátku zabíjácké "Malum". Ale také hned několik negativních poznatků. Už podle koncertu .com/kill se dalo očekávat, že i tentokrát bude chybět Gaun:A, kterého nahradil cukrkandlový Míša David s černými keyboardy kolem krku. Což o to, snažil se, ale drobek s černým čírem na place chyběl víc, než by se mohlo zdát. Navíc alespoň v předních řadách byl zvuk hodně přebasovaný a často se tak sléval do jedné hromské koule, která člověku málem rolovala předkožku, ale hlavně občas pohlcovala muziku samotnou.

 


Diary of Dreams - Lebenslang


Naštěstí je Adrian Adrianem a jestli by některou kapelu tyhle okolnosti poslaly do kolen, frontman Diary je schopen i tak fanoušky nadchnout už tím, že prostě je. V "King of Nowhere" si tak člověk v tom hučení klavír domyslel a zbytek dozpíval, ocenit mohl prastarý song "False Affection, False Attraction" z debutové desky, nechyběly hitovky jako "Chemicals", "Butterfly Dance" nebo "Endless Nights" a když už jsem začal únavou usínat ve stoje, probral mě Torben z Dioramy, který si přišel vynahradit onen průšvih vlastní kapely a střihl si s Adrianem duet "The Curse".

Bylo to přes všechny výhrady tak prima, že jsem zvládl i přídavek v podobě "Amoku" a finální a nejlepší "Kindrom" s navrátivším se Torbenem. I přes vyčerpání tělesného materiálu jsem vydržel do samého závěru a absolovoval tak pomalý průvod temného lidu, proudícího po poslední kapele z hradu. Po cestě jsem opatrně nahlédl do Hacjendy a doufal jsem, že nepotkám někoho, kdo by chtěl páchat nepravosti. Nestalo se tak, odšoural jsem se tedy na lože a blaženě umřel...down, down...

Další fotografie najdete v naší galerii.
Videa pro vás pořídil Favourite Slave.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Com/kill byl super. Bylo by fajn mit v Bolkowe vic elektraren. Osobne jsem si na ne paradne zatrsal. Ale noci v kostele jsou stejne nejvic, jen skoda Sorenta. My co nocujem u hrbitova jsme jeho ztratou velmi ochuzeni:-). Vloni to bylo kazdy rano do pul devaty, proste parada;-)
Přesně, na takovej fest patří určitě víc věcí jako .com/kill, i když jednoduchý, tak bavili. Jinak můj pohled zde: https://martinjanecka.wordpress.com/2017/07/31/castle-party-2017/
Máte chybu v názvu kapely. Ta se jmenuje In Twilight's Embrace.

Přidat komentář