Občas se stane, že kolem někoho chodíte roky, aniž byste jej výrazněji zaznamenali a až po letech se vám najednou stane, že se zabouchnete. To je můj případ s nizozemským projektem Bragolin. Všechno změnila nová deska a tady je recenze.

Bragolin - I Don't Like What It Does To Me
Vydal: Young and Cold Records, 32 min

V roce 2013 vymyslel jistý Edwin van der Velde pro svoji kapelu Zwarte Poëzie riff, který později znovu oživil, když si koupil Bass VI a tenhle motiv si znovu zahrál na novém nástroji. Najednou zněl úplně jinak a na jeho základě vznikl hit „Into Those Woods“ nového projektu Bragolin. V roce 2018 potom spatřil světlo světa dlouhohrající debut „I Saw Nothing Good so I Left“, který darkwave publikum ocenilo bouřlivými ovacemi. Specifický sound, hororová lyrika a temná atmosféra si našla fans a druhá nahrávka „Let Out the Noise Inside“ následovala hned o rok později. Její zvuk byl ovšem elektroničtější, což bylo způsobeno zejména tím, že na desce Edwin spolupracoval s Adamem Tristarem. Buď jak buď – rukopis Edwina byl jasně patrný.

Bragolin - Not All Are Real 

Prudký start kapely trochu přibrzdil covid, ale celkem záhy přišel do kapely druhý Edwin Daatselaar a po opětovném rozvolnění se Bragolin zhurta pustili do koncertování (zastavili se i v Praze) a postupně pracovali na novém albu. Deska „I Don't Like What It Does to Me“ je hotová až nyní a sic si posluchači museli počkat dlouhatánských sedm let, trpělivost se v tomhle případě vyplatila a díky distru Nervous Bat můžeme pěkně zblízka prozkoumat brčálově zelený vinyl, který parádně souzní s obalem, jenž dokonale navazuje na nastolený trend vizuálů Bragolin, tvořící výhradně ženské postavy s ve vlasech ukrytými tvářemi…

Po tak trochu jiné spolupráci s Adamem Tristarem se Edwin vrátil k hororovým tématům, což je jedině dobře. Je zajímavé, že otvírák „Not All Are Real“ je jakoby dvojčetem megahitového otvíráku „Into Those Woods“ a nejspíš se budu trochu rouhat, ale za mne je navíc ještě lepší, než slavnější a starší sourozenec. Neskutečně chytlavý motiv, nakažlivě taneční rytmika, dokonalý sound a kontrastně vyklidněný vokál, který nás bere mezi postavy, v nichž se skrývá temná návštěva, o kterou nikdo z nás nestojí. Pecka jako blázen. Jenže tím to zdaleka nekončí. „I Run and Hide“ sleduje váš útěk před neznámým zlem, ale ten vál!!! Místo kytar tentokrát Edwin použil navrstvený clavinet,který prohnal přes svůj milovaný Bass VI setup a je to tak NEUVĚŘITELNĚ AŽ K POSRÁNÍ SKVĚLÉ, dokonalé, strhující a naléhavé, že se toho nemůžu nabažit.

Nojo! Máme tu „Feel This Flame Unfold“, což je třetí vál za sebou, kterému bez váhání solím sto procent. Je poklidnější, ale to mu vůbec neubírá na kouzlu a naopak mu na dokonalosti dodává hostující zpěvačka Carrellee. Totální doják s úžasnou atmosférou a melodií navíc graduje překrásný synťákový motiv. Jsem z toho úplně v háji a točím to znovu a znovu. A stranu desky uzavírá temná skladba „Tar With Salt Foam“, která má předobraz ve filmu „The Lighthouse“. Ta sice není tak kulervoucí, jako první tři vály, ale zase sází na atmosféru temných vod a krom racků slyšíte taky zvuky vln, které Edwin vytvořil prostřednictvím Korgu MS-20.

Druhá strana desky vcelku logicky nemá sílu té první, to by jinak šlo o jedno z nejlepších alb, jaké kdy v žánru vyšly. Pořád je však co poslouchat. Na promočenou náladu navazuje „I Salute You Ancient Ocean“ s téměř Lovecraftovskou náladou a hostující Isolde Woudstra. Že jde o koncepčně provázané tracky naznačuje i opětovný „korgovský“ příboj. Titulní „I Don't Like What It Does To Me“ potom loví v až překvapivě zvukově tvrdých EBM vodách. Nespěchá, ale je důrazná a pořádně člověku naloží i se svým červy prolezlým textem.

„This Presence Like a Breeze“ nás vrací do temného lesa, který člověka vyděsí do morku kostí. Vrací se hororovější synťákové motivy a jestli byl předchozí track odlidštěný, potom tady lidských emocí najdete ažaž. Ovšem budou to samé lahůdky jako tíseň, strach, panika a děs. Není to takový banger, ale parádní hororový darkwave to je určitě. Hororovou náladu navíc umocňuje využití waterphonu, který často využívají tvůrci hororových filmů. „In This Lightless Hall“ je potom dokonalou skladbou na závěr. Posmutnělá, odevzdaná a poklidnější. Přesto moc hezká a hladivá.

Bral jsem dřív Bragolin jako zajímavý projekt, který má originální zvuk a několik válů, které se dají zahrát na párty. Ale novou deskou mě Edwin dostal. Jeho cit pro detail, jak si dokáže pohrát s atmosférou i zvukem songu, aby docílil jakéhosi filmového obrazu, který by k vám jeho hudba měla dostat, je pozoruhodný. Umí napsat hitovku, ale nestačí mu nahrát písničku. Chce od vlastní tvorby víc a díky novince jsem docenil i starší alba. Navíc svou snahu propojit hudební a filmový zážitek hodlá, podle jeho slov, ještě prohlubovat. Nezbývá tedy než doufat, že na další nahrávku nebudeme čekat tak dlouho...

Aktuálně byl navíc oznámen pražský koncert Bragolin, kteří i s Carrellee vystoupí 8. prosince v pražském Café V lese.

Desku můžete zakoupit na eshopu Nervous Bat.

Hodnocení: 90%

Tracklist:

1. Not All Are Real
2. I Run and Hide
3. Feel This Flame Unfold
4. Tar With Salt Foam
5. I Salute You Ancient Ocean
6. I Don´t Like What It Does To Me
7. This Presence Like a Breeze
8. In This Lightless Hall

mohlo by vás také zajímat

Bragolin odpálili běh za novou dlouhohrající deskou prvním singlem

Nervous Bat: Chceme nabídnout fanouškům temné hudby pečlivě vybraný katalog muziky

Klipem uvádějí svou spolupráci Bragolin a Adam Tristar