Jedno z nejvýraznějších jmen darkwave scény se po dlouhých letech vrací s novou deskou a jak jsme se sami přesvědčili, je třeba si do opuštěné záře reflektoru najít cestu. Určitě si ji do pražského koncertu nezapomeňte pořádně naposlouchat, stojí to za to...
She Past Away - Mizatrop
Vydal: Fabrika Records / Metropolis, (31 min)
Respekt. To je asi první slovo, které mne v souvislosti s novou deskou She Past Away napadá. Ale od začátku... Jejich nová deska „Mizantrop“ mě na první dobrou zklamala. Dlouhých sedm let trvalo, než Turci vydali nový studiový materiál, který čítá pouhou sedmičku tracků na ploše půl hodiny. To není mnoho, ale ono někdy míň bývá víc… Jenže první poslechy mi proletěly ušima bez výraznějšího momentu a já láteřil, co má tohle znamenat. Naštěstí svět (ani ten hudební) není černobílý (ovšem v případě She Past Away se o tom dá polemizovat) a leckdy umí překvapit až na druhý, třetí či čtvrtý pokus. To je i případ „mizantropa“.
„Mizantrop“ v podání She Past Away není tvor nenávistný. Koncept nové desky představuje osobu, která se ve svém černém oblečení straní lidí a je jí lhostejné jejich pohrdání jeho osobou. Není tedy agresivní ani zlý, prostě si jen žije ve svém vlastním světě, s čímž se asi dokáže ztotožnit značná část posluchačů kapely. Obecně tvoří texty neveselý koncept, který se noří do těžkých témat jako je vnitřní boj, paranoia, destruktivní myšlenky, samota, smrt a hluboký zármutek jí způsobený.
She Past Away - Mizantrop
Je zajímavé sledovat diskografii dvojice. Zatímco debutem „Belirdi Gece“ se člověk protančil, druhé album „Narin Yalnızlık“ zdaleka nebylo prvoplánově určeno na taneční parkety a jeho místy snivá nálada mě místy tak trochu uspávala. „Disko Anksiyete“ naopak působí jako pokropené živou vodou a jede vpřed bez zastavení. „Mizantrop“ se naopak vrací k těžším náladám druhého alba a nemá ambici vás rozjuchat na první dobrou.
Klasické taneční vály She Past Away střihu jsou tu vlastně jen dva - titulní „...Mizantrop“ a „Inziva“. Zbytek tolik přímočarý není ani zdaleka. Úvodní vál „İçimdeki Düşman“ začíná prost rytmiky a hlas Volkana Canera působí, jako by se člověk pohyboval v medu, či s obří žvýkačkou nalepenou na paty. Nemůžete se pořádně hnout, všude kolem tma, rytmika se pomalu rozpohybuje, struny občas pustí ven i trochu světla, ale celkově je to jedna velká deprese.
„Sessiz Orman“ se po ambientním úvodu rozbuší jako vyděšené srdce a má zatraceně temnou náladu. „Kaygan Kayalıklar„ depresí v pozvolném tempu a tuhle melancholickou a zasmušilou linku si drží všechny tři poslední kusy, včetně třetího dílu instrumentální deprese na pokračování „İçe Kapanış“, kterou pánové při minulé diskotéce vynechali. To mluví za vše a jako by na ně po veselejším období sedla pořádná dávka neštěstíčka, z něhož se museli vyzpovídat právě prostřednictvím nové desky.
Jak už jsem naznačil v úvodu, novinka She Past Away nepůsobí ani trochu prvoplánově a je dost možné, že s ní můžete mít při konzumaci trochu sucho v puse. Nicméně zdání klame a pravdou je, že když už se Volkan s Dorukem rozparádí, tak jim to díky parádnímu zvuku dusá skvěle. A proč ten respekt? Myslím, že by pro ně nebyl problém natočit další „Disko Něco“. Vydali se trnitější cestou, která je však zdá se opravdová a upřímná. To je třeba ocenit a nakonec i uznat, že si pánové po letech uhájili výsostné pozice na scéně.
Hodnocení: 80%
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.