Špičky synthwave scény, tedy Perturbator a Carpenter Brut, mají Česko rády. A domácí fanoušci zase mají rádi je. A tak organizátor hlásil pár hodin před začátkem druhého z nich až na pár desítek lístků vyprodáno. Sál Archa+ přitom není vůbec malý. Každopádně nás čekal žhavý večírek, který ještě na poslední chvíli pro nás vyšperkoval jako support Sydney Valette, jehož set jsme si mohli užít na Prague Gothic Treffen v roce 2023.
Pavel Zelinka: Sydney Valette se proměňuje v čase. Už to není pouze EBM ranař, což jasně deklaroval poslední deskou "The Healer" i dalšími novými singly. Ty často nabízí rafinovanější, i když stále z darkwave vycházející muziku. A takový set nabídl i fanouškům pražského koncertu Carpenter Brut. Ne přímo taneční, rozhodně ale také ne submisivní. Každopádně od publika se dočkat slušného přijetí a spokojenost nám sám aktér později večer potvrdil i u merch stánku.
Sydney Valette - Fight Back (live in Prague, 2026)
Ezechiel: Zajímavý byl i kontrast mezi oběma vystupujícími. Zaprvé ten vizuální, kdy byl samojediný člen projektu s brýlemi a kšiltovce vykázán na zhruba dva metry čtvereční stage mezi hradby synťáků potažené černým suknem a celé to tak trochu působilo, jako by hrál někde ve skladu s malým logem nesměle poblikávajícím v rohu obří LED obrazovky. Další rozdíl byl pochopitelně zvukový, kdy občas velmi suché a minimalistické kompozice působily dost dietně. Což ale bylo dáno i současným zvukem umělce, který byl poměrně daleko od tvrdších klubových poloh, které jsme viděli na PGT, a mapoval spíš průřez přístupnější synth tvorbou. Na druhou stranu, průchody těmito zvukovými etapami zase udržovaly pozornost publika, a když máte hitovky jako "One Life", "Please" nebo "Safety Net", jste safe. A i když slyšet zvuk kytar jen za záznamu je vždycky divný, bylo vidět, jak diváctvo u kytarového postpunkového úkroku "Prêt-à-Mourir" ožilo. Čili vzhledem k okolnostem to byl důstojný otvírák.
Pavel Zelinka: Mám v paměti koncert Carpenter Brut v pražském Roxy na podzim roku 2022. Francouzský projekt přijel s výpravnou prezentací, která se musela pro potřeby pražské zastávky zmenšovat. Některé díly se málem nepodařilo do klubu pronést. Koncert představil velkou hvězdu s odpovídající světelnou i zvukovou výbavou. Maximálně stylový, nadupaný, ale co se týče komunikace s publikem, více méně odtažitý. Letošní klubové vystoupení Carpenter Brut bylo po světelné i zvukové stránce masakrózní, vedle toho ale Franck Hueso předvedl poměrně výrazný kontakt s publikem. A to nejen v bezeslovném pobízení k máchání, tleskání nebo dokonce vytvoření metalisty oblíbeného „wall of death". Velmi vtipně obešel frontman absenci mikrofonu spouštěním různých přednatočených hlášek, od různých druhú poděkování, až k expresivnějšímu pošťuchování fanoušků. Kolega Ezechiel poznamenal něco o pouti, a něco na tom vlastně bylo. Osmdesátková hudba plná barevných světel a metalových póz vlastně k takové zkratce vybízela už od začátku fungování projektu. Ten se zanořil do temného ticha částečné anonymity. Nový, vstřícnější postoj přitakává oné zábavě v temnějším hávu, a my k tomu říkáme proč ne?
Ezechiel: Je pravda, že Carpenter Brut všechno tlačí "do červených". A to zdaleka nejen rudou stylizací stage a projekcí. Všechno musí jít na dřeň - stroboskopy smažily jak za bouřky, okázalé projekce s lebkami, postapo výjevy a zombíky na masivní LED obrazovce od kraje ke kraji, uprostřed blikající třímetrový menhir, zmorfovaný hlas "are you ready", který, přiznávám, v kombinaci s blikající intenzitou a hlukem lehce připomínal pocity z Matějské (jen Franck nezval na labutě). Což ale není myšleno špatně, protože tahle prodloužená jízda byla stejně tak zábavná.
Jen škoda, že byl chvílemi vyhnaný na hranu i zvuk, že by se do něj nevešla už ani okarína a občas se tím vším tlakem zalykal a tvořil prostě jen stěnu hluku (zvlášť u těch extra masivních jako "Major Threat", "Night Prowler", kdy paradoxně ty "volnější" typu "Day Stalker" nebo zábavná "DIsco Zombi Italia" měly větší tah). Chtěl bych vedle backing tracků slyšet víc hajtek bubeníka Florenta, jehož ruce kmitaly bleskovou rychlostí v mnoha zajímavých rytmických patternech. Člověk to sice viděl a mohl se domýšlet, ale stejně slyšel jen kopák, virbl a někdy přechod. A ani kytarista Adrien se evidentně na hmatníku neflákal, ale pořádně byl slyšet jen při pár sólech nebo narvaných refrénech. Jestli jsme se tam neochudili o další zajímavou hudební vrstvu show. Na druhou stranu, po strop narvaná Archa to evidentně neřešila a šla si tam pro svoje oblíbené melodie, které nadšeně "tudúovala" tak, jak to našinec zná třeba u "Perpetual" na koncertech VNV Nation. Tahle napálená horská dráha je prostě evidentně pořád na špici žánru. A dočkal jsem si i té svojí "Maniac", a to se cení.
Carpenter Brut - The Misfits/The Rebels (live in Prague, 2026)
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.