|
Napsal uživatel Jaeger
|
Sobota, 29 Říjen 2011 12:38 |
|
Death in June ( http://www.deathinjune.net) jsou na hudební scéně již 30 let, neboť jejich počátek se datuje od vydání prvního 12" EP s názvem Heaven Street právě v roce 1981. Tehdy se začala psát nová kapitola v tvorbě Douglase Pearce a Tonyho Wakeforda, kteří předtím působili v levicové punkové kapele Crisis, což je ale jiná historie. Pro zájemce o informace o Crisis doporučuji knihu Roberta Forbese Misery and Purity, popřípadě knihu Nascosto tra le rune od italského novináře Aldo Chimentiho. Obě publikace se zabývají DI6 s přihlédnutím k předchozímu hudebnímu působení jak Douglase, tak Tonyho W. Jen na okraj: lze se domnívat, že Michael Gira, který se skupinou Swans dosáhne na hudební scéně třicátého roku fungování příští rok, také připraví něco speciálního? Nechme se překvapit...
Naše výprava se vydala na jediný německý koncert, jehož konání se mělo uskutečnit v Eislebenu, městu Martina Luthera, v sobotu 22. října 2011 v sále kulturního domu Wiesenhaus. Vzhledem k tomu, že německá justice dosti restriktivně sleduje a potírá projevy neonacismu, obávali jsme se, aby koncert nebyl zrušen jako v roce 1998 ve švýcarském Lausanne. Neznamená to vůbec, že by DI6 byl neonacistický projekt (což si ostatně zmateně a mylně myslí zmatlíci s z různých buněk antifa po celém světě), o čemž již byla napsána přehršel textů, nicméně umělecký výraz a stylizace v podobě hrachoviny SS, ve které Douglas vystupuje, v nás vyvolával obavu, aby místní úřady koncert nakonec nezrušily. Ostatně mnoho kapel a projektů pracovalo s nacistickou, potažmo totalitární estetikou, o které se dá říci, že jde o umělecké vyjádření archetypů moci, které stále, co si nalhávat, zůstávají jako "zakázané ovoce" velice atraktivní. Problém ale zůstává, když někdo s podobným archetypem moci pracuje, ale zůstává jen u povrchní provokace, která nic nepřináší a jen tyje z tradice, kterou postupně představovaly kapely a projekty jako Throbbing Gristle, NON, Laibach a další. Nicméně tento text není pojednáním o smyslu užitých provokačních symbolů v alternativní hudbě (o tom se navíc píše jinde [ http://media.hyperreal.org/zines/est/articles/freedom.html]), ale o koncertu legendy temného folku. Každopádně na závěr k tomuto tématu nelze nezmínit i proslulé Joy Division, jimž se DI6 v počátcích trochu přibližovali, a kteří jsou jasným důkazem toho, jak se dá pracovat s estetikou či drobným symbolem spojenými s krutými událostmi z nedávné minulostí lidstva. A jen tak mimochodem, Death in June vystoupili 18. června 2004 v izraelském Tel Avivu... Zpět k věci: po příjezdu na místo jsme zjistili, že ani protesty antifa, ani zvýšená restrikce ze stran úřadů se nekonají, takže jsme cítili něco jako zadostiučinění, že cesta nebyla vykonána nadarmo. Možna to bylo i tím, že kolem místa konání dosti často projížděly policejní antony, tudíž se lze domnívat, že policie byla ve střehu a vše měla pod kontrolou.
Nicméně Sonne Hagal překvapivě nastoupili na podium zhruba 20 minut po deváté, což předpokládám rozhodně potěšilo všechny v sále. Nejsem příliš obeznámen s tvorbou tohoto souboru, jenž vystoupil ve tříčlenné sestavě o dvou akustických kytarách, baskytaře a s pohostinskou účastí Kima Larsena z :OTWATM: na postu perkusionisty, ale z této vlastní živé zkušenosti mohu potvrdit, že byla předvedena poctivá ukázka německé školy neofolku. Závěrečná skladba Futhark byla svou razancí příjemným zakončením zrhuba půlhodinového koncertu. Nevím, zda to byl záměr, ale dle mého soudu baskytara v této písni zněla přespříliš dunivě, přičemž na druhou stranu nemohu tvrdit, že by to zas tolik vadilo i přesto, že si dokáži představit, kdyby byla na mixážním pultu poněkud stažena. Bude-li možnost, rozhodně Sonne Hagal zhlédnu rád někdy jindy a jinde ještě jednou.
Krátce po desáté nastoupili :OTWATM: v pro mne překvapivě rozšířené sedmičlenné sestavě (dvě akustické kytary, dvoje klávesy, elektrická basa a kytara a perkuse; jedním z akustických kytaristů byl člen Sonne Hagal). Pamatuji si je z prvního ročníku festivalu Hau ruck! v listopadu 2002 ve Vídni, kde sestava byla redukována na duo, proto mne toto olbřímí kombo vcelku zaskočilo. Nicméně nevadilo. Vystoupení bylo postaveno převážně na skladbách z nového alba The lone Descent z letošního roku, které ale prozatím nemám tolik naposlouchané, takže nemohu posloužit setlistem. Zvuk si sice zachovával darkfolkový, či chcete-li neofolkový esprit, ale projev kapely byl v podstatě rockovějšího rázu, takže i starší skladby jako I crave for you nebo My black Faith poněkud postrádaly svou jemnou podstatu, nicméně ukázalo se, že v hutnějším aranžmá stále zůstavají velice příjemnými.
:OTWATM: skončili přibližně 10 minut před desátou, takže se nyní jen čekalo na hlavní hvězdu večera. Death in June nastoupili zhruba 20 minut po jedenácté. Již z videí, která byla a jsou k vidění na dij30.blogspot.com ( http://dij30.blogspot.com), bylo vidět, že si Douglas opět nechal narůst knír (jsou-li mezi čtenáři tohoto reportu pamětníci koncertu z 18. prosince 2001 v pražském klubu 007, tak jistě vědí, jak pan Pearce vypadal). Douglas je každopádně starý žertéř, takže si pro německé publikum připravil špílec v podobě zůženého hitlerovského knírku. V průběhu téměř dvouhodinového koncertu zazněly skladby z 30 let tvorby DI6, v nekterých Douglas improvizoval, v některých měnil melodickou linku zpěvu, ale i přes tyto drobné změny byl člověk stále rád, že po dlouhé době slyší klasické písně naživo v celkem živočišném podání, neb bylo jasně vidět, že si své vystoupení evidentně velmi užívá. Nelze pochopitelně nezmínit Douglasova souputníka, perkusionistu Johna Murphyho, jenž v minulosti spolupracoval s velikány typu SPK, Current 93 a dalšími (John Murphy má vlastní projekt Knifeladder, který rozhodně stojí za pozornost). Místy zdůrazňoval rytmus skladeb, místy dle mého soudu vcelku freneticky improvizoval, což ale písním dodávalo šťávu, razanci a přes prostý zvuk kytary a bicích i pocit hutné zvukové stěny.
Pokud znáte DVD Live in New York, tak jistě víte, že existují dvě verze. Americká ve formátu NTSC, která obsahuje Rose Clouds of Holocaust a evropská PAL verze, která tuto skladbu neobsahuje. Je to z důvodu zákazu písně (jež pochází z jedné z dle mého soudu nejlepších desek DI6, takto stejnojmenného alba z roku 1995) v Německu, kde sídlí vydavatel a distributor Tesco Distro ( http://www.tesco-germany.com). V Eislebenu v rámci bloku přídavků sice zazněla, ale pod poněkud změněným názvem Rose Clouds of deutsche Bollocks se závěrečným zvoláním "German politicians are full of lies lies lies...". Ostatně i úplně poslední skladba C'est un rêve byla modifikována a člověk mohl slyšet "...ou est Klaus Barbie, ou est Bin Laden, ou est Kaddhafi...", což, připouštím, může být vnímáno některými jako poněkud dětinské, ale na druhou stranu i cynicky vtipné.  22. října se v rámci oslav třiceti let své působnosti na evropském kontinentě zastavili britští neofolkaři také v sousedním Německu. Díky unikátnímu reportu Jaegera sepsanému pro Sanctuary.cz můžete na moment zažehnat absenci jejich vystoupení na území České republiky.
|
|
Napsal uživatel Ezechiel
|
Čtvrtek, 20 Říjen 2011 10:30 |
|
|
 V sobotu 15. října měli fanoušci neofolku svátek. Jak jeho oslavy probíhaly? Čtěte dále...
|
|
Napsal uživatel Ezechiel
|
Pátek, 07 Říjen 2011 11:22 |
|
|
 Jak Petr Štěpán a jeho suita potěšili brněnské příznivce gotiky?
|
|
Napsal uživatel Ezechiel
|
Středa, 28 Září 2011 11:41 |
|
|
 S dostatečnou porcí nadsázky by se dalo říci, že irsko/britská dvojice VNV Nation už patří k ob-ročním stálicím české podzimní koncertní nabídky. V uplynulých letech jsme ji mohli v Lucerna Music Baru vidět již dvakrát. Vyplatí se za Ronanem Harrisem a Markem Jacksonem vypravit i potřetí? Čtěte v našem reportu…
|
|
Napsal uživatel Ezechiel, Samgarr
|
Středa, 21 Září 2011 12:27 |
|
|
 Pravidelní návštěvníci festivalu Night Side a našich stránek si jistě vzpomenou na loňský ročník této akce. Čtvrté pokračování „pod novým managementem“ mezi svými žánrovými sourozenci vynikalo především precizní přípravou, kterou dokládalo svižné tempo večera. Snad na žádné loňské akci se nezačalo opravdu hrát podle plánu v půl osmé, jak bylo avizováno, a kapely se tak poctivě nedržely stanovené hrací časy. Škoda, že Night Side 5 ukázal, že ani sebepoctivější příprava nezmůže nic proti hrátkám Osudu.
|
|
Napsal uživatel Pavel Zelinka
|
Pátek, 09 Září 2011 12:02 |
|
|
 Jen rok od posledního vystoupení a Front Line Assembly jsou znovu na křížové výpravě napříč Evropou. A jak je jejich zvykem, ani tentokrát nevynechali naší domovinu. Asi nás mají rádi, či co. Letos s sebou přibrali na cestu rovnou dvě kapely, dlouholetého člena FLA Rhyse Fulbera a jeho sólový projekt Conjure One a také německé Digital Factor.
|
|
Napsal uživatel Samgarr
|
Pondělí, 05 Září 2011 01:00 |
|
|
Prague Dead Souls a Peter Shoenfeld v Rock Café? Zajisté událost,
kterou si nemohl nechat ujít žádný milovník Joy Division.
Start akce byl oznámen na 20:30 a jak je v čechách "dobrým" zvykem, v
20:30 zelo pódium prázdnotou a teprve se začínali trousit první
návštěvníci. Nově zrekonstruované Rock Café si zachovalo příjemné
předsálí s pohodlnými boxy, takže se na začátek koncertu čekalo vcelku
pohodlně.
O hodinu později vtrhla na pódium růžovovlasá ďáblice Marika a její
rock'n'rollová smečka aby uvítala cca 150 návštěvníků Rock Café.
Poměrně přímočarý a špinavý punkrock strhnul velkou část publika k
tanci už po třetí písničce, nevadila ani krátká pauza, kdy si kytarista
musel přilepit kabel lepící páskou k aparátu aby mohl hrát. Díky tomu na podiu během opravy vznikla v celku zajímavá improvizace ostatních členů kapely, než se kabel opravil. Čtyřiceti minutový set se pak ke konci vystoupení začínal již trochu slévat do jedné univerzální
punkem načichlé halekačky, ikdyž okořeněné podiovou show Mariky. I tak ale bylo na kapele skvělé, že jejich hudba nebyla příliš nasáklá českým punkem, naopak z ní byl přímo cítit americký původ zpěvačky. Přece jen musíme uznat, že tu takovích "českých" punkovích kapel moc není.
Dvacet minut je tak akorát na "vyklidnění" punkové atmosféry, kterou v
RC zanechali Super Pilot a je čas na hlavní hvězdu večera Prague Dead
Souls, tentokrát s Philem Shoenfeldem.
Prague Dead Souls asi netřeba příliš představovat čtenářum
Sanctuary.cz. Ne uplně tradiční tribute kapela Joy Division a Warsaw,
která hraje známé i méně známé písničky s mnohdy vlastním feelingem a
s dokonalým muzikantským přehledem. Tentokrát si k sobě přizvali
charismatického indie rockera Phila Shoenfelda.
Od prvního songu početné publikum kapelu odměňovalo bouřlivým
potleskem a to nejen hity jako Shadowplay, Transmission nebo Dead
Souls ale i méně známe písničky Warsaw. Philův hlas do celku kapely
krásně zapadl, ikdyž se barva hlasu moc nepodobala Ianu Curtisovi. Také mírné intonační a textové nepřesnosti člověk rád odpustil, protože byli beze zbytku nahrazeny výbornou atmosférou,
škoda jen, že Phil četl skoro všechny texty z papíru. Ale nadruhou stranu se není čemu divit. Na nazkoušení celého repertoáru měl s kapelou jen necelí měsíc, kvůly úmrtí matky jejich jinak stálého zpěváka Prague Dead Souls - Scotta Randalla Williamse. Koncert Prague Dead Souls s Philem Shoenfeldem tedy působil velice dobře, ikdyž malinko nepřipraveně. Na konci jejich vystoupení Phil Shoenfeld zazpíval písničku I don't care z jeho nové kapely Dim Locator. Poté se odebral do zákulisí a samotní Prague Dead Souls pak daly ještě dva přídavky již se zpěvem basáka Rona. A jak bylo vydět, jeho zpěvem také dokáže pořádně rozproudit krev v žilách.
Když pak vše skončilo, sál se začal postupně vylidňovat. My můžeme jen Philovi pogratulovat, že to tak vše dobře zvládnul za tak krátkou dobu. Oproti Scottu Williamsovi sice nemá tolik podobný hlas Ianu Curtisovi, ale jeho zpěv s kapelou jako celek zněl velice dobře.
 Prague Dead Souls a Phil Shoenfelt v Rock Café? Zajisté událost, kterou si nemohl nechat ujít žádný milovník Joy Division.
|
|
Napsal uživatel Nephilim, Samgarr, Beowulf
|
Sobota, 03 Září 2011 01:00 |
|
|
 Než jsme se nadáli, je tu poslední koncertní den letošní Castle Party. Jaké hudební (i nehudební) překvapení si pro nás přichystal?
|
|
Napsal uživatel Nephilim, Samgarr, Beowulf
|
Čtvrtek, 25 Srpen 2011 15:44 |
|
|
 Třetí den akce se nebesa konečně smilovala a na promoklý Bolków se podívala svou přívětivější tváří. Že bychom se tedy nakonec dočkali i nějaké muziky?
|
|
Napsal uživatel Nephilim, Samgarr, Beowulf
|
Pátek, 19 Srpen 2011 13:18 |
|
|
 Znáte rčení "Poručíme větru, dešti"? Letos se na něj v Bolkowě zřejmě pozapomnělo, a tak se na Castle Party 2011 bude vzpomínat jako na ročník ve znamení těchto dvou živlů a dalších událostí s nimi spojenými. Ale pojďme pěkně popořádku...
|
|
|
