A je tu další část ohlédnutí ze letošní hradní bolkowskou slavností.

Ať už jste se v podhradí Bolkowa v pátek bavili do jakkoliv dlouho, sobotní teploty člověka dlouho lenošit ve stanu nenechaly. Měli jste tak dvě možnosti – buď se ponořit do chladivých vod bazénu, nebo vyrazit na podporu jediného kapelního českého zástupce, elektroniků Depressive Disorder. Druhou možnost patriotsky zvolila většina česko-slovenských účastníků výpravy a i v teplotách mocně přes třicet stupňů a s absencí stínu statečně podpořila své kolegy. 

Neúprosné vedro se ale projevilo jak na pódiu, tak pod ním a všude tak crčel pot proudem. A jiné to nebylo ani při vystoupení běloruských Ambassador 21, či očekávaném (a podařeném) koncertu německých gothic rockerů Bloody, Dead and Sexy. Přesto by ztemnělé prostředí menšího klubu všem těmto spolkům slušelo (a divákům prospělo) víc. 

To už se ale pršelo vydatně a i když se deštivá melancholie zdánlivě skvěle hodí k zasmušilému gothic rocku Pink Turns Blue, na open air festivalu to tak úplně nefunguje. Nicméně i tak se vlivná německá stálice, fungující od roku 1985, do svého setu položila pěkně. Vystoupení svižně odsýpalo, zejména u rychlejších poloh kapely, která jí evidentně sluší daleko víc. Při „Walking on both Sides“ se nejen pamětníci dali do tance a na chvíli spustili zrak z „artie“ klávesistky Brigid Andersonové, jejíž outfit i líčení připomínal ze všeho nejvíc umělecké dílo v berlínské galerii. A pravdou zůstává, že si to mohla dovolit.

Ke konci vystoupení se rozpršelo a rozfoukalo ještě víc a ani hláška „Miluji déšť“ frontmana Mica náladu nezachránila. Přesto se kapela po posledním hitu „Michelle“ ještě jednou vrátila na pódium, aby opět zavzpomínala na svůj debut skladbou „If Two Worlds Kiss“.

Stačilo pár minut a technici začali nosit na pódium rozličné prapodivné rekvizity, které těžko mohly patřit někomu jinému než aggrotechovému masakru Hocico. Mexičané se ohlásili ve 22:00 projekcí s filmovými úvodními titulky, aby si první skladbu švihli v podstatě z playbacku a bez účasti na pódiu. Ale to nevadí. Skvělá projekce se rty, prokládanými nejrůznějšími „destroy“ obrázky vytvořila opravdu „zlé“ intro, jehož infernálnost podtrhlo i rudé nasvícení scény. Teprve pak přišel na pódium „operátor“ v dlouhém černém plášti Racso a spustil pekelný stroj. Ten vylákal z klece i robocopa Erka a masáž mohla začít.

Pravda, možná zvuk mohl být víc nahlas, ale i tak například mocné beaty „Tiempos del Furia“ vyklepávaly klouby z těla. Milovníci se dočkali všech povinných pecek jako „Bloodshed“, „About a Dead“ nebo „Poltergeist“ a mohli být spokojeni. A ostatní mohla zabavit alespoň neuvěřitelná Erkova energie, který dobrovolně lezl na přistavený praktikábl a nechával se na kost promočit deštěm, či vynikající projekce.

Ale přesto ještě neměl být konec. Na pořadu dne byla totiž zlatá hvězda večera, zástupci a pamětníci Batcave, Alien Sex Fiend. Ti opět proměnili pódium ve strašidelný zámek vynikajícími stylovými dekoracemi… a opět měli hodinu zpoždění. Srovnání s rozpačitým setem z loňského WGT se tedy dralo na mysl víc a víc, ale přeci jen došlo ke změně – zvuk byl totiž tentokrát parádní. Žádné nečitelné plochy neuchopitelného hluku, ale pěkné, šťavnaté rytmy, hutné plochy, řezavé kytary, vesmírné loopy a obrovské oscilátorové divočiny.

A není se co divit, vždyť tu ASF dnes natáčejí své živé DVD! Ani vizuální stránka nezůstala stranou a tak se mrtvolný fešák Nik s obřím kloboukem každou chvíli nechal efektně pohltit oblakem mlhy, ze kterého se stále nesl jeho volající, manický, zechovaný hlas jako zmrzlá pára nad anglickými blaty. 

Alien Sex Fiend - Ignore the Machine (video od Favourite Slave 101)

Vystoupení tedy opět nechyběl pověstný psychedelický ani jistý „dada“ prvek. Jedinou vadou na kráse bylo, že se obloha vyčasila a do navlhlého oblečení se tedy neurvale zahryzla zima. Kdyby bylo tepleji a Alien Sex Fiend hráli i skladby kratší deseti minut, bylo by to vynikající vystoupení. Ale je pravda, že to už by to asi byla jiná kapela.

Tak či tak jsme se po nějakých 40 minutých (tedy třech skladbách) zbaběle uchlácholili tím, že „zbytek uvidíme na DVD“ a promrzlí se rozprchli pro teplé oděvy a na soukromé afterparty. Přesto můžeme zodpovědně zhodnotit, že si Alien Sex Fiend reputaci rozhodně vylepšili a roli hvězdy obhájili.

Nechme ale pro dnešek hrad hradem, zítra je taky den.

Pokračování příště...