Jakkoliv v našich končinách obliba potemnělých podob folku roste velmi zvolna a v zahraničí neutuchají dohady o ideologické kontroverzi některých nefolkových spolků, rozhodně to neznamená, že by si tyto subžánry nezasloužily (alespoň z toho hudebního hlediska) pozornost. Právě proto jsme se jim rozhodli věnovat prostor v další části našeho nárazového vzdělávacího seriálu.

Díky za konzultaci patří Godefroi.

Neofolk

Neofolk vznikl propojením folku s vlivy experimentální hudby, které se objevila v postindustriálních hudebních kruzích počátkem osmdesátých let. Podle cítění a sympatie jednotlivých autorů k té či oné inspirační vlně může být neofolk buď čistě akustický, nebo promíchaný se syntetizátory, industriálními zvuky, či dalšími prvky. Texty hrají v tomto směru zásadní roli a zahrnují široké spektrum témat, od čistě lyrických motivů, přes pohanství, symbolismus až po okultismus, nicméně vše podáváno většinou ve značně romantické formě. Neofolk je úzce spjat i s žánry jako je neoklasika, či martial industrial.

Historie

Vytvoření pojmu „neofolk“ se přisuzuje esoterním hudebním kruhům, které jej začaly používat koncem 20. století jako popis hudby (především) trojice umělců Douglas Pearce (Death In June), Tony Wakeford (Sol Invictus) a David Tibet (Current 93). Tito hudebníci byli součástí postindustriální scény, kteří svůj zvuk hojně obohacovali o prvky tradičního evropského folku. Spojnicí mezi oběma světy byli původně ryze folkoví umělci jako Vulcan's Hammer, Changes a Comus, zabývající se podobnými tématy a hudebním výrazivem již v šedesátých letech minulého století. Právě Vulcan's Hammer, Changes a Comus jsou považováni za zvěstovatele, kteří dali v osmdesátých letech umělcům temné scény zvukové směřování, jež dalo vzniknout neofolku tak, jak jej vnímáme dnes. I přes tento fakt je však mnohými posluchači neofolk primárně vnímán jako prodloužená ruka postindustriální hudební vlny.

Ústřední postavou scény je již od počátku 80. let zmiňovaný Douglas Pierce se svým projektem Death in June, a to díky svému hudebnímu talentu, charismatickému vokálu i kontroverzním textům. Jeho slovní labyrint je poskládán z teosofie, runové magie i odkazů na válečnou tématiku. Piercův inspirační vliv je na této scéně značný, a přestože vrcholem projektu Death in June byl konec 80. let a první polovina 90. let i v současné době je schopen vydat vynikající album, tak jako nedávno v případě „The Rule of Thirds“. 

Intelektuální duch neofolku v sobě nese podobné ideály jako americké a britské folkové hnutí šedesátých let. Základním kamenem je zásadní odpor ke komercionalizaci hudby a populární kultuře. Přes tyto podobnosti se však výraz obou výše zmíněných skupin značně odlišuje, neboť se neofolk běžně soustřeďuje na historické, často až archaické literární a kulturní odkazy, místní legendy, původní pohled na víru (někdy i pověry), a nezřídka i na esoterní témata a pohanství.  

Death in June - But what ends when the symbols shatter?

Current 93 - Song for Douglas (live)

Sol Invictus - In the Rain

Martial folk (někdy též martial industrial)

Stejně jako výše zmíněné styly, objevil se i „martial folk“ (vojenský folk) koncem dvacátého století v Evropě. Velmi často si tento žánr vypůjčuje prvky z klasické a neoklasické hudby, z neofolku, industrialu, či dark ambientu. Jedním z nejmarkantnějších a nejspecifičtějších inspiračních vlivů jsou však tradiční evropské vojenské pochody.

Původy martial folku lze hledat u rakouského muzikanta Gerharda Petaka, zakladatele projektu Allerseelen, který o své hudbě mluvil jako o „military popu“ poté, co svůj původně ambientní zvuk posunul mnohem militarističtějším směrem. V jeho šlépějích následovali umělci jako Dernière Volonté, často zaměňující „military pop“ a „martial folk“.

Hudebně lze v martial folku najít velké množství poloh - od dunivých, téměř soundtrackových perkusivních pochodů a temných přehlídek až k téměř kabaretním, sexem a smyslností nabitým prohlášením a truchlivým pohřebním průvodům. Rámcově tedy martial folk vyčerpává téměř všechny možnosti, od akustické kytary až po instrumentální obsazení evropských vojenských kapel. 

Podobně široké je i názorové rozpětí příznivců tohoto hudebního stylu, zahrnující jak politicky velmi aktivní jedince, tak fetišisty se zálibou v uniformách. Stejně jako neofolk se martial folk kvůli používání starých evropských uniforem někdy potýká s obviněními z podpory pravicového extremismu (Der Blutharsch), a to navzdory faktu, že většina kapel je striktně apolitická (In the Nursery, Rome), nebo se zaměřují na téma války z historického hlediska (Triarii, drážďanský projekt Darkwood). Část projektů se paradoxně hlásí i k levicovému smýšlení (například Militia a Test Dept.).

ROME - Like Lovers

Neofolk, Apocalyptic folk, Folk noir, Martial folk
Kořeny: Folk, post-punk, experimentální hudba, industrial, post-industrial, dark ambient, neoklasika, pochody (martial folk), psychedelic rock (apocalyptic folk)
Původ: 80. léta 20. století, Evropa
Typické obsazení: folkové nástroje, syntetizátory, bicí automaty, sekvencery, samplery, typické obsazení vojenských orchestrů