Kootcha | 30.04.2015 12:27

Po dvou letech se vrací na místo činu jedna z nejbrutálnějších aggrotech smeček na světě a možná i proto pánové ze Sanctuary zvolili naprosto odlišného supportera – totálně vyskákanou partu z Accessory a polskou úderku H.Exe. Stalo se obvyklé, jakmile bylo před dvěma lety skoro vyprodáno, teď se to zopakovalo a v Rock Café bylo slušně plno.

O polských H.EXE jsem věděl jediné, že jsou pravidelnými hosty na Slovači a že je to nářez. No, tak nářez to byl primárně z jednoho důvodu, protože zvukař nezvládl jedinou kytaru na pódiu a udělal z toho takový bordel, že mi jich bylo až trochu líto. Kluci se evidentně snaží o kytarovosynthetické peklo ala Nurzery [Rhymes]. Kdo je znáte, tak víte jak to myslím. Ale je tam jeden velmi podstatný rozdíl, Reimersův vocal je pravděpodobně generovaný z evilova análu, když se přidá kytara, tak jejich hellectro dosahuje blasfemických rozměrů. Je jedno jestli jsou to Nurzery [Rhymes] nebo jejich pokračovatelé Betamorphose, pokaždé je to rána mezi oči a to se u H.Exe neděje.

Pokud vám jde při koncertu o vyvolání Cthulhu, tak to tak musí znít a navíc i vypadat, u prvního supportu se tak bohužel nestalo. Určitě na tom má lví podíl zvukař, ale i přesto si myslím, že na to, aby hráli v prime-time ještě nemají koule. Ale co, příště to může být jinak.

H.Exe

H.Exe

Před hlavním tahákem přišli diváky rozhýbat němečtí spartakiádníci ACCESSORY. Tihle rození danceři hrají od roku 95 a i když se nikdy nepodívali do A sektorů hudebního průmyslu, jsou na festivalech velmi oblíbení. Když se podíváte na starší fotky, je vtipné, že Dirk Steyer za mikrofonem vypadá pořád absolutně stejně, nezestárnul ani o den. To se o Mike Koenigsbergerovi říci nedá.

V první řadě je třeba říct, že zvuk se od první kapely zvedl o několik světelných let. Pánové předvedli klasický průřez všemi svými alby. Jejich třičtvrtě hodinu dlouhý set byla obvyklá dydjina, postavená na Dirkově přesném deklamování a hlubokém vocalu. Produkce byla nejvíc složena z písní, které se objevily na deskách „Titan“, „More Than Machinery“ a „Underbeat“. Pochopitelně jediné měřítko zařazení do playlistu je bezbřehá skákatelnost publika na daný song. Dle ohlasu publika to byl podařený koncert a velmi kvalitní rozjezd, před tou závěrečnou šíleností.

Accessory

Accessory

Každý band má svoji auru a ještě než spustí muziku, už máte vcelku jasno, jakým směrem se to bude ubírat. U HOCICO se hned po prvním pohledu na ty malé pekelné skřítky nastavíte do módu „hell“ a v ten moment jste jejich. Erk Aicrag a jeho bratránek Oscar Agroyam tlačí tuhle aggro káru od roku 93 a myslím že jsou momentálně na vrcholu. Místo, kde opustili utera svých matek, je až v dalekém Mexiku, ale dnes o nich už můžeme mluvit jako o německém bandu z Liepzigu. Nejenom proto, že patří pod lipskou sekci vydavatelství Out Of Line, nejenom proto, že side project Erka – Rabia Sorda je také ze saské metropole, ale hlavně proto, že Erk definitivně přesídlil z Mexika do Reichu. Jak on sám říká „je to všechno jednodušší a Evropa je pupek světové muziky“.

Vidím je v posledních dvanácti měsících potřetí a pokaždé je to malinko jiné a vždy maximálně profesionální. Tentokrát koncert nerozmělňovali žádnými Mariachis a o vše se postarala kapela sama. Rasco se nehnul od keyboardu a proto bylo všechno divadlo na frontmanovi. Jsem opravdu rád, že se vykašlali na ostny na ramenou a rohy na hlavě, Erk kromě křiváku, který šlo rozepnout asi na pět kusů (samozřejmě jsme mu ho roztrhli) a maskou z řetízků na obličeji, neměl na sobě nic, co by mě rozesmávalo jako dřív. Holt už to jsou velcí kluci.

HOcico

Hocico

Celý koncert je příkladná brutalita a agrese, ale je potřeba napsat, že Erk také pochopil (jako Johan ze Suicide Commando), že tvářit se na pódiu celý koncert jak satan je na hovno a v ten správný moment nasadit úsměv rozjede publikum daleko víc, než voskové figuríny z Front 242 nebo bubák z Das Ich. Ze začátku se malinko bránil a rozdal i pár faciků, když ho někdo držel za hlavu moc dlouho, ale po pár peckách to vzdal a plácal se s námi už bez omezení a strachu, že ho stáhneme do kotle, kam už na konci skákal sám od sebe. Je dobře si uvědomit, že i zlá, násilnická a brutální hudba včetně textů, může působit pozitivně a vy odcházíte z takového sabatu v pohodě uvolnění. To neumí každá kapela, to opravdu ne a ten večer se to alespoň u většiny rozhodně stalo.

Snad nikdy jsem nebyl tak dokonale okopanej, jako tady. Mám nohy od kolen dolu omlácený, jako skinhýti po akci na Chanově (díky všem front kotelníkům za zážitek a Nephilimovi za suché triko, ze mě fakt kapalo). Velmi mě překvapilo, že Aicrag vybízel pařmeny v první lajně, aby místo něho zpívali do mikrofonu. To nikdy nedělal a připisuji to naprosto skvělé náladě, kterou jsme v bandu vzbudili. Úplně vynechal kecy mezi songy a tím mě fakt potěšil – ať si do toho žvatlaj And One, on přece nemusí.

Racso

Hocico

Koncert neměl chybu, Rasco předpokládatelně všechno pustil z mašin a jenom markýroval hraní a tvářil se důležitě. Proč ne?! Já chytám hned na první „Flesh to Lacerate“, kurva ja mu tak rozumim, když huláká „you are a gun in my hands“. Jen co se rozeznělo „Bite Me“, kotel se rozšířil snad do půlky sálu. „Bite me, hate me, bite me, hate me“ řvala většina jak o život. Hocico nám s každou další peckou ukazovali, že oni jsou jediní a nezpochybnitelní otci aggrotech soundu.

Trochu se přiznám, že jsem byl v takovém ajfru, že mi koncert po třetí pecce trochu splývá a probral jsem se při „Forgotten Tears“, protože ten synťák na začátku je nezapomenutelný a nezaměnitelný. Taky to podle toho vpředu vypadalo. „When i look for answers, i just find this, i realize were forgotten tears“! Co si přát více? Když jsme si vyřvali „Tiempos De Furia“, tak už pravidla nebyly žádná – tancuj a dupej, kolik ti plíce dají. Dobrý pocit jsem měl, když v tom největším rachotu vedle nás spadla slečna s klukem na zem a ostatní se okamžitě otočili, umrlce hbitě posbírali a krutě kotlili dál! Je dobře, že to takhle funguje.

Hurá, zrovna jsem chtěl napsat, že se těším na další Hocičí koncert a do toho mi píše Mirage, že nás Erk pozval na Dark Munich Fest, kde hraje ve čtvrtek s Rabia Sorda a v pátek s Hocico! Uíííí, píše na poslední chvíli „I don't think there will a problem for you to get in on thursday and friday, just come and enjoy. Cheers!" Paráda, tak to se díky pražskému koncertu těším ještě víc! Takže jdu balit a příští týden NaČtenou……

Hocico