Další důkaz, že domácí horor žije a vyplatí se dát šanci i nováčkům krvavého řemesla...
Červi v hlavě - Karin Novotná, Kristýna Lyach, Jarka Pelikánová, Jiří Koreš
Vydal: Golden Dog, (216 stran)
Tahle útlá knížečka plná povídek trochu mate tělem. Člověk by podle skvělé obálky Jiřího Dvorského i titulu „Červi v hlavě“ čekal pořádně krvavé hody, ale těch se nakonec tak docela nedočká. Jestli je to špatně nebo dobře, na to už si odpoví každý sám dle vlastního vkusu. Jiří Koreš, Karin Novotná, Kristýna Lyach a Jarka Pelikánová – to je čtveřice, která se potkala na kurzu tvůrčího psaní a po čase vytvořila grupu, které se začalo přezdívat „horor tým“. Tehdy je nejspíš ani nenapadlo, že jednou vydají společnou knížku. A hle – stalo se.
Kde začít…? Už jsem naznačil, že se nejedná o brutální masakry a všichni čtyři začínající autoři si spíš hrají s atmosférou. Když už se do našeho světa dostane nějaká potvora, jde většinou o ducha či o nějakého přízračného tvora. Ať už se vyvaluje v houpacím křesle, promenáduje po hřbitově během hledání kešky, znásilňuje a napadá ženy, radí s psaním příběhů nebo vysedává v márnici a čeká na návštěvu – pokaždé to s životem obyčejného smrtelníka pořádně zacloumá.
Jakkoliv je tenhle výběr vzácně vyrovnaný, nakonec mne nejvíc zaujaly příspěvky Jiřího Koreše (světe div se – zase Jihočech). V „Návštěvě“ jsem se musel chvíli orientovat, leč nakonec jsem ocenil jakýsi příjemný poeovský old school nádech povídek, které vycházely v těch nejstarších tuzemských hororových antologiích. Podobně na mne působila i povídka „Prosím, potichoučku!“ - taktéž hodně staromilecký kousek, který však překvapí ryze hororovým finišem. Příjemný šok. Třetí věc „Statek“ je asi nejčtivější a nejakčnější a přináší do sbírky vítanou změnu s příchodem monster hororu. Vskutku dobrá práce.
Nejlepším kouskem Karin Novotné je v mých očích „Houpací křeslo“, které jsem tuším jako jediné už někde četl. Téma je to sice více než klasické, ale Karin mne baví civilností a zejména schopností napsat živoucí postavy, které vás baví sledovat. V téhle disciplíně je z „horor týmu“ nejsilnější. „Našeptávač“ mne zase tolik nechytil, ale zavirovaná povídka „Nekoukej ven“ je opět vítaným oživením svou nedávně aktuální realističností. Sebemenší chyba může způsobit tragédii a Ester se o tom přesvědčí na vlastní kůži. A bohužel nejen na tu vlastní… O tom, že se Karin vyplatí sledovat svědčí i to, že jí již mezitím vyšla i samostatná novela „Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech“.
Tvorba Kristýny Lyach mne z téhle čtveřice oslovila nejmíň. První je kratší příběh o příchodu ve špatný čas na špatné místo – tedy v noci na hřbitov. „Jen přes jeho mrtvolu“ pobaví, ale zdaleka není tolik zatěžkaný a plný bolesti, jako ty zbývající dva. „Ta druhá“ vlastně ani není hororem, i když bolestivá je přesto víc než dost. Nešťastné dětství, démon alkohol, bordel v životě a nikde ani kousek světla na konci tunelu. „Tvořitel“ zase vypráví mrazivý příběh o zoufalé matce, nechtěném děcku a o jedné tragické návštěvě. Buď jak buď - pořád jde o dobré čtivo s dosti nepříjemnou náladou...
Jarka Pelikánová odpálila svou trojici hodně zostra asi nejnásilnější ze všech povídek. „Dům na konci vesnice“ je čirým terorem a jestli někteří duchové vyhrožují, otravují život a straší, potom Katka zažívá čistokrevnou hrůzu a autorce se povedlo vytvořit opravdu tíživou a bezvýchodnou atmosféru. „Márnice“ je naopak spíš poetickým, i když tak trochu morbidním příspěvkem s dětskými hrdiny. Ve „Výzkumné činnosti“ nás potom autorka vezme do laborky, kde sama pracovala, než se doma uhnízdila na mateřské. Je to čtivé, má to nápad a člověka znovu napadá, jak jsou právě autorky – ženy často brutální, co se dětiček týče. Ale je to pochopitelné. Pořád je lepší mrňousy likvidovat na stránkách hororových knížek, než je na mateřské udusit polštářem. Jarka svou trojicí povídek navíc ukázala, že je schopná zaujmout pestrou nabídkou témat a nápadů.
Jakkoliv po pozření „Červů v hlavě“ nemůžu říct, že bych si sednul na zadek, musím jedním dechem dodat i to, že kdyby mi před pár lety někdo řekl, že tohle jednou bude antologie povídek začínajících českých hororových autorů, asi bych nevěřil. Opravdu jsem se bavil a rád si od „horor týmu“ zase někdy něco přečtu. Kredit zaslouží i Jiří Dvorský, který krom úvodní kresby opatřil jednou ilustrací i každou povídku a výrazně přispěl k vylepšení celkového dojmu. Nu a je nutné taky vyzdvihnout koule (obrazně) Martina Štefka, který se nebojí dát šanci i nováčkům hororové scény.
Přidat komentář