Před sobotním koncertem Varsovie v Praze jsme si popovídali s Arnaultem Destalem nejen o nové desce, historii přenesené do současnosti, Janu Palachovi, o umění či o recenzích.
Sanctuary.cz: Ahoj. Zdravíme Varsovie ze zamrzlé Prahy. Blíží se váš koncert v Praze. Chce se vám vůbec v těchto studených dnech cestovat?
Arnault: Ahoj! Hory před mým oknem jsou zasněžené. Myslím, že tady máme stejnou teplotu jako u vás. Takže to přežijeme!
Sanctuary.cz: Minulý rok vám vyšlo páté album „Pression À Froid“. Jaké jste na něj zatím zaznamenali ohlasy? Jsou pro vás důležité recenze? Naštvala vás nějaká konkrétní? Nebo naopak potěšila?
Arnault: Jsou důležité, protože nám umožňují nebýt zcela neviditelní, utopení v hlubinách algoritmů a umožňují nám získat zpětnou vazbu na naši práci od lidí zapálených pro hudbu. Recenze jsou obecně velmi dobré. Ale já už recenze moc nehoním. V tuhle chvíli nemáme někoho, kdo by se věnoval naší komunikaci s ostatními, takže dosah máme omezený. Recenzují nás jen ti, kteří nás opravdu chtějí recenzovat, a možná je to tak i lepší.
V tuto chvíli žádné velké překvapení nebo podráždění z recenze nebylo, ale pamatuji si jednu francouzskou recenzi na naše předchozí album (L'Ombre et la Nuit), kde se k nám recenzent choval jako k začátečníkům, kteří se snaží kopírovat mladé kapely, které ani neznáme… i když hrajeme už 15 let a už nějakou dobu se věnujeme vlastnímu stylu hudby...
Později jsem zjistil, že recenzent byl sám v kapele a že když tu recenzi na nás psal, měl jakýsi záchvat žárlivosti. Dát nám 1/10 byla asi jeho malá osobní pomsta. Takže i když tahle recenze, která z hlediska objektivity nedává moc smysl, a jejíž hlavní sdělení říká, že jsme nejhorší kapela ve vesmíru, tak díky internetu tu zůstane navěky. Tak proč ne, že?
Sanctuary.cz: S každou novou deskou se zkracuje čas, který na vydání potřebujete? Učíte se pracovat stále rychleji a produktivněji?
Arnault: Je to pravda. Ale je to především otázka štěstí, organizace, peněz, místa na zkoušení, času. Období mezi naším prvním a třetím albem bylo velmi chaotické. Dnes už je to trochu stabilnější. Zatím se nám daří udržet si určitý rytmus.
Sanctuary.cz: Vůbec poprvé na obale není žena. Čím to? A proč právě kočka?
Arnault: Už nějakou chvíli jsme se plánovali odpoutat od ženských postav, ale ony se k nám navzdory všemu stále nějak vracejí. Stejně jako u předchozích alb ani zde nebyly během tvůrčího procesu žádné konkrétní nápady. Když už jsme měli potvrzený název alba a většina písní byla téměř hotová, teprve tehdy jsem začal hledat umělce, se kterými bych mohl navázat spolupráci. Během hledání jsem narazil na tuto fotku od Sotiris Lamprou. Dokonale to ladilo s duchem celého alba, s naším stavem mysli. To spojení bylo hned viditelné. Naštěstí tomuto řeckému fotografovi se naše hudba líbila a okamžitě nabídku spolupráce přijal... A kočky jsou prostě skvělé.
Varsovie - Pochodeň číslo jedna
Sanctuary.cz: Každého Čecha musí zaujmout skladba „Pochodeň číslo jedna“. Proč jste zpracovali právě osud Jana Palacha?
Arnault: Tato postava mě pronásleduje už pěkných pár let, hodně jsem četl o jeho cestě, zejména o jeho vnitřních prožitcích a o průběhu jeho posledních dnů. Každopádně jsem věděl, že jednou napíšu něco kolem postavy Jana Palacha, ale než se tak stalo, tak to trvalo hodně dlouho. Pak jsem měl v hlavě tyhle živé obrazy vzniklé ze svědectví lidí, kteří se na něm jeden po druhém snažili uhasit oheň. Už si přesně nepamatuji kdy, ale Greg udělal tenhle basový riff na jednu z mých melodií. Nahrál jsem si to, a doma si to znovu poslechl. Vše do sebe zapadalo jakýmsi cvaknutím. Tohle téma otevírá několik pohledů na věc na různých úrovních.
Sanctuary.cz: Arnaulte, pokud vím, tak v textech nepopisuješ konkrétní historické události, ale snažíš se je zapracovat do každodenních témat a kulis. Můžeš nám trochu přiblížit tenhle tvůj netradiční přístup k psaní textů?
Arnault: Často tak nějak obrazně řečeno se motám kolem oné historické události v takové spíše aktualizované verzi. Zřídka mluvím přímo o samotné historické události. Takže je to pravda. Začnu od drobného prvku, někdy pak pokračuju úplně někam jinam, proto, abych mohl rozvinout odraz, pocit nebo směřování.
Sanctuary.cz: Když se ještě vrátím k tracku „Pochodeň číslo jedna“. Výjimečně tu zazní i hodně studené synťáky a celkově je tahle skladba specifická a míň melodická. Působí dost bezvýchodně. Byl záměr, že je právě tohle téma vyobrazeno tak temně i po hudební stránce?
Arnault: I když se píseň zdá chladná, tak si myslím, že je především odhodlaná, přesvědčivá, neotřesitelná, více než bezvýchodná. Stejně jako v případě této události. Je to nezadržitelná síla.
Sanctuary.cz: Asi nebude náhoda, že album pomyslně začíná v Petrohradu a končí v Kyjevě, že? Zdá se, že lidi jsou nepoučitelní a vždycky se najde nějaký idiot, který udělá lidem ze života peklo...
Arnault: Máš pravdu. I když jsme to původně takhle nezamýšleli, řekněme, že nedávné události nás tak nějak předběhly.
Sanctuary.cz: Důležitou inspirací pro vaši tvorbu vždycky bylo umění. Můžeš vzpomenout na některá konkrétní díla a umělce, kteří byli inspirací pro skladby na novém albu?
Arnault: „Perspective Nevski“, jejíž téma je inspirováno závěrečnou větou povídky Nikolaje Gogola (Něvský prospekt),která je spojená s „falešnými světly“, byla napsána několik týdnů před začátkem války na Ukrajině. Kupodivu ten text vyznívá trochu jako ozvěna celé situace. Nejen mezi řádky. Je to trochu zvláštní náhoda.
Co se týká „Synesthésie“ - synestezie je fenomén, s kterým je spojeno vnímání a asociování několika smyslových vjemů v mysli. Mimo jiné, právě Rimbaud toto evokuje ve své básni „Voyelles“, Baudelaire také příležitostně používá synestetické metafory a Kandinského umění si zakládá na souladu mezi barvami a zvuky. „Artefacts“ velmi stručně zmiňuje Nicolase Kera, francouzského zpěváka s zmučenou myslí, který nedávno zemřel. Ale on se v písni jen tak míjí, jako duch. „Structure“ je divagací kolem emblematického dvojníka Franze Kafky a závratné zkušenosti postavy K. v "Zámku". Když na to tak koukám, je to vlastně velmi česky orientované album.
Varsovie - Artefacts
Sanctuary.cz: A když jsme u toho. Arnaulte, ty sám píšeš recenze na knihy. Jsi přísný kritik? Dokážeš se díky vlastnímu psaní dívat na recenze na vaše desky s větším nadhledem?
Arnault: Literární kritika a hudební kritika jsou podle mě velmi odlišné profese. Napsal jsem spoustu literárních recenzí, ale obecně to bylo na knihy, které jsem si vybral osobně. Málokdy jsem byl zklamaný, ale když už jsem byl a byl to neznámý autor, raději jsem ho nerecenzoval. Neviděl jsem smysl v ničení lidí, kteří mají malý vliv. Na druhou stranu... ano, mohl bych být drsný, pokud by šlo o zavedené, známé spisovatele a jejich díla by mi připadala špatná. Osobně jsem k naší práci vždy velmi kritický, nechci nic ponechat náhodě. Chci se ujistit, že jsme udělali vše, co jsme mohli.
Sanctuary.cz: Měl bys nějaký literární tip z minulého roku? Nějaké doporučení.
Arnault: Minulý rok jsem četl velmi málo. Hudba a další věci mi zabíraly poměrně dost času. Ale letos v létě jsem si znovu přečetl knihu, kterou jsem četl už dávno: „Karoo“, poslední román od Steva Tesicha, který je na velmi vysoké úrovni.
Sanctuary.cz: Ty sám píšeš povídky. Jaký žánr či téma nejčastěji zpracováváš a jak to vypadá s knižním vydáním?
Arnault: Rád bych vydal sbírku povídek, ale ještě jsem nenašel čas se do toho pustit. Zatím publikuji v různých časopisech, abych si otestoval vody a udržel si nějaké své vlastní tempo. Co se týče témat, jsou docela pestrá. Řeším témata kolem problémů v komunikaci, všudypřítomné falešnosti a pocitu ztráty – je to dost odlišné od toho, co dělám ve Varsovie. Je tam mnohem víc humoru, i když je docela chladný s jistým nádechem absurdity.
Sanctuary.cz: Co jsem Varsovie poznal, leží mi v hlavě jedna věc. Aniž bych znal okolnosti, když jsem vás poprvné slyšel, hned jsem si vzpomněl na francouzskou black metalovou legendu Anorexia Nervosa. Je to úplně jiný styl hudby, ale ta naléhavost ve vokálu ve francouzštině a náboj ve vaší hudbě, mi tuhle kapelu připomněl. Myslel jsem si, že ve Varsovie někdo z téhle kapely musí hrát. O to vtipnější bylo zjistit, že nehraje, ale že nahráváte ve studiu Drudenhaus. Líbí se vám tvorba téhle kapely? Je možné, že je ta „podobnost“ dílem stejné národnosti a kulturního základu?
Arnault: Ve skutečnosti je situace opačná. Moje první kapela Forbidden Site (těsně před Varsovie) měla velký vliv na Anorexia Nervosa a jejího zpěváka - který je můj kamarád. Na svém posledním EP dokonce udělali cover Forbidden Site. A Forbidden Site odehráli svůj poslední koncert v Paříži s Anorexia Nervosa v roce 2003. Forbidden Site byla jednou z prvních „blackmetalových“ kapel, které zpívaly francouzsky. Už tehdy jsem psal texty. A studio Drudenhaus vlastní klávesista Anorexia Nervosa, kde nahráváme všechna naše alba od roku 2008. Takže je to všechno nějak propojené. Francouzská „temná scéna“ je vlastně opravdu malá.
Sanctuary.cz: Varsovie vlastně povstali z trosek black metalové kapely Forbidden Site. Jak vzpomínáte na tuhle dobu? Dokáže vás i dnes zaujmout nová metalová nahrávka?
Arnault: Byla to doba mého dospívání, mé naivity a mého nadšení. Byla to pro mě velmi silná a intenzivní zkušenost. S muzikou jsem teprve začínal a přes noc jsem hrával s kapelami, jejichž fanoušek jsem byl. Ale byla to úplně jiná doba. Doba bez internetu. Těžko se to srovnává. A pro mě je to minulost. A mnohem raději mám Varsovie, které je spjato s mým dospělejším já. Pořád si čas od času poslechnu black metal nebo doom, stále se tam najdou dobré věci... Mám rád kapely jako například Mgła. Jsem hudebně otevřený všemu, pokud je to upřímné a nedělá se to s ohledem na módu nebo prodej za každou cenu.
Sanctuary.cz: V roce 2010 jste hráli v Brně a o rok později jste se poprvé představili v Praze. Vzpomenete si ještě na tyhle koncerty? Je to už pořádně dlouho. Jak moc jste se od té doby vyvinuli jako živá kapela?
Arnault: Jo, jsou to stále velmi dobré vzpomínky. Měli jsme pár kamarádů ze Slovenska, kteří byli na všech těchto koncertech. V Praze jsme nebyli poprvé. V roce 2007 jsme tam také hráli, a to na festivalu Drop Dead, a bylo to neuvěřitelný. Od té doby se nám na hraní naživo prostřídalo mnoho basáků s různými styly. Gilles je s námi na pódiu od roku 2021. Myslím si, že na naživo hrajeme víceméně stejně jako ve studiu.
Sanctuary.cz: Díky za váš čas a těšíme se na vás v Praze.
Arnault: Díky! Brzy se uvidíme!
Přidat komentář